Cesta do JV Asie 2012 začíná

Neděle, 26. srpen 2012 - Asie - trvalý odkaz

Dlouho plánovaná a očekávaná dovolená mimo území Evropy je tady. Sedáme do auta a odjíždíme do Vídně, kde naše cesta začíná.

Na cestu se vydávám já a moji spolužáci z gymnázia – Dominik a Honza. Dominik má za sebou již 2 cesty do Asie a Honza jednu a já jsem nováček. Taková zajímavá kombinace. Cílem naší 4 týdenní cesty je ostrov Borneo a následně Filipíny. Plánování naší cesty začalo již začátkem roku, neboť bylo nutné si včas zarezerovat levné letenky do Bangkoku a zpět. Bangkok tak bude naší branou do asijského světa.

Letenky do Asie a zpět jsme sice měli koupeny měsíce předem, ale finální plánování začalo až v létě. Během posledních 2 týdnů jsme tak strávili hodiny na internetu při tvoření programu a rezervaci letenek a ubytování. Snažíme se minimalizovat náklady a maximalizovat užitek Ne vše je před odjezdem pevně stanoveno, nicméně časově jsme vázáni nakoupenými letenkami. Celkem na naší okružní cestě nasedneme do letadla třináckrát. Někdy na pár tisíc kilometrů, někdy jen na pár desítek.

Vídeň

Zdroj: Vienna Airport

Letenky jsme si nakoupili z Vídně z důvodu skvělé nabídky. Naštěstí leží hlavní město Rakouska jen 300km od Náchoda, a tak se na letiště dopravujeme autem. Vyrážíme v 9 hodin z Náchoda, stavujeme se na malý nákup a kolem 13. hodiny zastavujeme v Brně na oběd. Krom svačiny, kterou máme s sebou to bude na delší dobu poslední jídlo z české kuchyně. Jak kluci komentují, od teď to bude spousta rýže .

Nemáme dálniční známku, a tak v Rakousku jedeme po naprosto prázdné silnici, které vede hned vedle dálnice. Občas ji podjede, občas nadjede, taková sranda. HVorší je ovšem Vídeň. Nespočet semaforů, stavíme a čekáme téměř každém. Auto to nevydrží a protože nefunguje větrák, tak vaříme. Chvilku chladíme motor a následně pokračujeme v cestě. Na letiště dorážíme asi o půl šesté. Není tu nikde kde si sednout, tak zakempujem na zemi poblíž zásuvky. Internet je tu omezen na 500MB a 24 hodin, ale při rychlosti připojení, kterou tu mají se to snad ani nedá překročit.

Směr Kyjev

Zdroj: Borispol Airport

Odlet je plánován na 20.15, před sedmou se vydáváme k odbavení a pro letenky. Samoobslužný terminál to neumí a tak dostáme svolení od personálu jít k přepážce. Kufry nám odbaví až do Bangkoku, ale letenku dostáváme jen do Kyjeva, prý v Kyjevě pak dostaneme letenku do Bangkoku. Sedíme každý jinde, let je prý úplně plný. Tohle je dobré vědět dopředu, neboť v Kyjevu máme více jak půl dne a tak vše potřebné musíme mít v příručním zavazadle. S letenkou dále jdeme ke kontrole pasů, paní se jen podívala zda se nám obrázek podobá a bylo hotovo. Bezpečností kontrola je tu ve Vídni před každou bránou, ale v prostoru mezi kontrolou pasu a bránou si opět není kde sednout. Naštěstí se asi po 15 minutách dostavují pracovníci rentgenu a my se rychlé kontrole dostáváme k sedačkám. Jipí! Po 20. hodině se začíná nástup do letadla. Místo máme každý určeno a tak není kam spěchat. Opět si skenují čárový kód na letence a pouští do chobotu vedoucímu k letadlu. Míjíme business class a hledáme svá sedadla. Ve 20.20 začínáme couvat a přesouváme se k ranveji, do vzduchu se dostáváme šest minut po půl deváté. Bohužel sedím vedle dvou typků, kteří se baví, takže žádné seznámení s hezkou Ukrajinkou neprobíhá (ono jich jako teda na palubě letadla taky moc nebylo).

Letíme s Beoingem a ukrajinskými aerolinkami UIA, což není žádná nízkonákladovka, a tak po necelé hodině letu který má trvat hodinu a půl nám letuška a letušák podávají občerstvení: housku s kuřecím salámem a sýrem, k pití jsou na výběr různé džusy, voda a teplé nápoje. Během letu si listuji časopisem co tu mají a vzpomínám na poslední rok na gymplu, kde jsem chodil na ruštinu, ze které si bohužel již jen sotva pamatuji azbuku. Ostatně hlášení pilota jsou v ukrajinštině a pak v angličtině. Bylo mu celkem v pohodě rozumět, takže jsem mohl využít podoby jazyka a věděl jsem co se nám snaží sdělit, než to překládal do angličtiny se silným přízvukem.

U Kyjeva

Zdroj: Korona Hostel

Ve 20.40 začínáme klesat na přistání na letišti v Borispolu. Můj první noční let proběhl bez problémů a my jsme díky časovému posunu dosedli v 23.05 místího času. Po vystoupení z letadla jsme byli přepraveni autobusem k příletové hale. Zde jsme si vyčkali poměrně dlouhou frontu a byli posláni personálem na přepážku pro Ukrajince, prý je to jedno. Hm, tak proč tam ty nápisy jako maj? Za přepážkou seděla hezká blondýnka, nicméně vadou na kráse ji byl znuděný pohled. Není divu, bylo skoro půl dvanácté. Potřebovali jsme se dostat k hostelu, ale sehnat taxík bylo celkem složité. Ofiko základní cena 65 UAH, ale místní šmelináři po nás chtěli alespoň 150. Běhali jsme a ptali se a nakonec se dočkali. Asi byli již všichni místní odvezeni a nebyli kšefty. Taxikáři jsme dali adresu a usadili se do pohodlného a nového taxíku s taxametrem. Cesta trvala nějak déle než jsem čekal a taky taxikář si spletl adresu. Ale zachoval se sportovně, zastavil taxametr ukazující 65,4 a odvezl nás k hostelu. Moc výmluvný nebyl a angličtinu moc neovládal a my nakonec zaplatili 5€ 4USD, páč karty nebral a mi lokální měnu neměli. Ale tak co.

Zdroj: Korona Hostel – Restaurace

Na hostelu Korona byly u recepce pohledné a slečny, vyřídili jsme rezervaci a dostali klíče od pokoje. Přišla si pro nás starší paní která byla instruována, že s náma má zacházet "jako v rukavičkách". Byli jsme zavedeni kamsi do podzemí do dormitory rooms, každého nás noc stála 120 UAH (asi 300CZK) a po dnešní zkušenosti jsme si objednali na druhý den odvoz od hotelu za 70 UAH.

Bylo nám řečeno, že tu maji 24 hod. denně otevřené restaurační zařízení, tak jsme se jali jen vyzkoušet. Rozesmálo nás logo piva "Kozel" na pípě, ale neměli ani to ani lokální, takže nakonec Stella za 30 UAH.