Asie den 18 – Chocolate hills a nejmenší primát Tarsier

Pátek, 14. září 2012 - Asie - trvalý odkaz

Na Bohol jsme nepřijeli jen kvůli potápění, ale také abychom se podívali co je na ostrově zajímavého. Půjčujeme si motorky a jedeme na celodenní výlet za tím nejzajímavějším, co ostrov Bohol nabízí. Večer pak návštěva diskotéky Aim's place, kam se zdá chodí i místní.

Zdroj: moje

Kurz potápění máme úspěšně za sebou a před posledním pro zábavu si dáváme den pauzu a vydáváme se na celodenní výlet po ostrově Bohol. Místní prodejci nabízejí výlet na Čokoládové vrchy a za nejmenším primátem na světě – opičkou Tarsier. Krom toho dále nějaké vodopády, motýly atp. Za pomoci Lonely Planet zjišťujeme, kde se opička a kopečky nachází a jdeme si půjčit motorky. Usmlouvali jsme 300 PHP na 8 hodin, takže je máme od 10 ráno do 6 večer. Motorky to jsou poloautomaty, řidičáky se tu moc neřeší (při kontrole dáte cajtovi litr do kapsy a je to), a tak si motorku může půjčit naprosto kdokoli.

Vyrážíme pomalejším tempem, kluci na motorce hodně dlouho neseděli. Naše motorka ja Honza 125 XRM se 4 stupňovou převodovkou a vytáhnete z toho tak asi 100km/h podle tachometru. Místní silnice jsou často betonové, takže není problém jet svižně, ale časté vesnice a skotačící drobotina a zvířata vám mohou kdykoli pod kola vletět, proto je lepší jet obezřetně a teprve mezi městi za to zabrat. Svítí nám sluníčko, takže jedeme jen v tričku a kraťasech. Podle Lonely Planet jsou Tarsieři okolo města Sikatuna. Zkoušíme najít správnou odbočku, dostáváme se však kamsi mezi domky. Místní nás posílají všemi směry každý jinam. Nakonec dáme na rady týpka který celkem umí anglicky, dokonce ví že hlavním městěm ČR je Praha a tak v pohodě se ptá kolik jsme dali za půjčení motorek a tak. Měl v ruce nějakýho kohouta a popisoval, že opičky u Sikatuny teď nenajdeme, ale druhým směrem k Lobotu prý není problém.

Hledáme Tarsiera – nejmenšího primáta na Zemi

Zdroj: moje

Krajina je tu kopcovatá a hodně lesnatá. Kolem silnice jsou často rýžová pole a lidé na asfaltu i rýži suší. Nevím, zda je to ideální místo takhle u cesty. Nalézáme takové poloopuštěné místo, ale vypadá to jako nějaký rezervace. Sesedáme a jdeme prozkoumat co to je. Asi mají zavřeno, jinak by uprostřed dřevěné lávky nerostl keř. Po chvíli nacházíme mladíka, který nám sděluje, že je zavřeno, protože nahoře v lese, kam se chodí dívat na opičky, jsou taky nebezpeční hadi, ale že o kus dál je rezervace. Po dalších asi 3 km skutečně nacházíme avizované místo a vypadá to tu velmi živě. Velké parkoviště, stánky s prodejem jídla a suvenýrů a spousta turistů okolo.

Vlezné je 60 PHP za dospělého, ale jako studenti platím jen 50. Vstupenka je ve formě pohlednice, cože praktické. Slečna se nás ptá odkud jsme a když zjišťuje, že jsme z Čech, tak nás česky pozdraví, u vstupu řekne "dávej bacha" a poděkuje. Pobavilo nás to, to přeci není možný, že by sem jezdilo tolik Čechů Rezervace je obehnaná plotem, nesmí se tu fotit z bleskem, chodí se po cestičkách a u každé opičky stojí někdo ze strážců. Ono opičky stejně nejde přehlédnout, protože to všichni fotí. Tarsier je opravdový prcek, má velké oči, dlouhý ocas a prsty dlouhé a tenké jak nějaká žába. Vůbec se nedivím, že je to taková atrakce, je to roztomilé zvířátko. Focení je obšem horší, protože si tarsieři sedí ve stínu a okolo je velmi kontrastní les.

Kupuju si buko – kokosový mlíko přímo z kokosovýho ořechu. Chlazené to stojí 30 PHP, ale je toho opravdu hodně. Na vyďoubávání kokosu bohužel není čas, takže čerstvý kokos je nechán na pospas přírodě. Po krátkém občerstvení ze zásob nakoupených ráno v pekárně vyrážíme dál směr Chocolate hills.

Chocolate hills

Zdroj: moje

Jede se stále po hlavní cestě, takže není ani moc kde se ztratit. Silnice jsou rovné, a tak se naše cestovní rychlost zvyšuje. Máme však dostatek času kochat se okolím. Od cesty je na vyhlídku ukazatel a dole vás hezky zkásnou za vstup No co, nějakých 50 PHP nás nevytrhne. Snaží se nám ještě vnutit vodu, že prý nahoře budeme mít žízeň. Trochu opovážlivost, když mám na sobě batoh a na boku plnou láhev s pitím. Zaparkujeme motorky a stoupáme dále po schodech až na vrchol jednoho kopce, odkud je rozhled do okolí a všichni se tu samozřejmě fotí. Je nutné si chvilku počkat, než se na vás dostane řada. Mají tu na půjčení i dlouhé koště pro srandovní fotky ve vzduchu s Čokoládovými kopečky na pozadí. My si vystačíme s několika pózami a panoramatem. Čas pokročil a o moc více už toho dneska asi nestihneme, navíc ani nevíme pořádně co za vidění stojí. Vydáváme se tedy stejnou cestou zpět.

Držíme se hlavních tahů, takže se vracíme téměř identickou cestou zpět. Protože nám zbyla ještě asi hodinka navíc, rozhodli jsme se objet Panglao kolem dokola a zajít si na nějakou pláž. Nakonec z toho je pouze objížďka, protože pláže které nacházíme nejsou zdaleka tak pěkné jako Alona Beach. Okolo páté přijíždíme na hostel a necháváme si zde věci a před šestou jedeme vrátit motorky. Za benzín jsme každý dali necelých 200 PHP, takže celodenní výlet za 500 byl fajn.

Aim's place – bar a diskotéka

Na večeři se opět vydáváme na pláž. Ryba v páře je opět výborná, po tomhle se nám bude doma stýskat. Jdeme si udělat základ pivkama v happy hour. Sotva se přiblížíme, servírka už se ptá jestli 3 pivka Potkáváme Bulharku, která nyní pracuje v Manile a je zde na víkend na dovče. Je s ní fajnový pokec, ale jde celkem brzy spát. Uvidíme se snad zítra na pláži až se vrátíme z potápění. Po desáté se zvedáme i my a jdeme prozkoumat Ami's place – místní bar a diskotéka. Nevypadá to špatně, je ta takové malé, ale na místí poměry to stačí. Zábava je fajn, potkáváme partičku Filipínek, co jsou tu na dovolené z Manily. V tomto směru o něco lepší nežli Alien's place, ale stále by to chtělo nějak vylepšit. Uvidíme za pár dní na ostrově Boracay, což je vyhlášené místo na párty.

Zítra nás čeká poslední den zde na Panglao a přes noc bychom jeli rádi trajektem do Cebu, protože v neděli v 6 ráno nám letí letadlo na Boracay.