Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí – recenze

Narazil jsem na seznam zajímavých knih vydaných v roce 2012 od Pavla Kohouta, a zajímalo mne co se pod tímto titulem skrývá. Vladimír Procházka je prý český "Kiyosaki", tak se o tom můžeme přesvědčit v recenzi jeho nové publikace.

Očekával jsem, že se kniha bude zajímat finanční gramotností z českého pohledu, ale tak tomu bohužel není. Jako přes kopírák od Kiyosakiho se setkáváme s kritikou vzdělanosti, chudoby a vlastně s tím, že kdo není bohatý je blb. Aby si čtenář něco odnesl, je postupně zasvěcen do celkem 25. pravidel nutných pro cestu k bohatství. Krom toho se opět setkáme s aktivy, jak je definuje Kiyosaki a s tím, že peníze musí pracovat pro nás.

Kniha by měla být dle autora srozumitelná prostému člověku bez znalosti finančních analýz a diplomu ekonomie. S její pomocí může udělat něco pro svou finanční gramotnost. Osobně se trochu obávám, aby tento prostý člověk neskončil ještě hůře, protože je nabádán přečíst si knihu Bohatá táta, chudtý táta, jakožto bibli finanční gramotnosti. Z mého pohledu se jedná o dosti tendenční knihu, která vytváří kult, ale se skutečnou finanční gramotností toho moc společného nemá. Jedna pozitivní věc tu ale je, a sice, že vede lidi k tomu, aby se více starali sami o sebe. Zatím se tak tváří i kniha "Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí". Hodně spontánní a ze židlí nadzvedávající úvod se dal čekat, uvidíme, zda se to bude táhnout celou knihou a bude nutno ji zavřít a zahodit, nebo se přeci jen autor odhodlá k nějaké vlastní myšlence či jen zkopíruje a počeští americký vzor.

[pokračování ..., celkem 728 slov.]
Štítky: organizace času, osobní rozvoj, Peníze, Práce, Psychologie, Recenze

Motivace zvenčí je jako smrad – recenze bestselleru

Schopnost motivovat sebe i druhé rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. Jak motivační řeči ovlivňují výkonnost lidí a týmů popisuje se své knize Ivo Toman, který má pověst tvrdého řečníka a velkého motivátora.

Šel jsem si půjčit nějakou knížku a uviděl na první pohled poutavou knížku od pana Tomana. Tak tlusté to není, zkusím se začít a uvidím co z toho vypadne. Což o to, motivace je zajímavé čtení, ale snad to nebudou jen nějaké bludy. Začíná to slibně, neboť autor se zostra pustí do kritiky neustálého motivačního žvanění, které je sice velmi poutavé, ale jinak dle jeho názoru naprosto k ničemu. "Celá myšlenka motivování druhých je jenom zrádná past." Zvědav, zda autor popíše nejen onu past motivačních keců, ale také východisko, čtu dále.

Autor se pouští to kritiky motivace argumentem, že je to v rozporu s hodnocením. Hm, tak na tom sice něco pravdy asi bude, ale nevím, proč by nutně hodnocení muselo vždy demotivovat. Souhlasím s tím, že je to nepříjemné, ale spíše se přeci budu snažit, abych byl ohodnocen dobře. Další problém motivačního povídání a školení vidí Ivo Toman v tom, že zkrátka ne všichni mohou uspět, protože prostě většina lidí na to nemá, chybí jim vnitřní motivace. Postupně se tak zhruba ve čtvrtině dostává k hlavnímu tématu knížky – vnitřní šipky, která určuje náš směr a také úspěch. Tož koncept je to zajímavý, otázkou je, jak jej autor uchopí a dále rozvede.

[pokračování ..., celkem 544 slov.]
Štítky: Efektivita práce, Móda a trendy, organizace času, osobní rozvoj, Peníze, Psychologie, Recenze

Psaní bakalářské práce – jak na to

Napsat kvalitní akademickou práci není jednoduché. Proto se o tomto tématu hodně hovoří, píše a diskutuje. Svoje zkušenosti jsem shrnul do několika tipů a doporučení, které mohou při psaní na závěrečné práce - ať již bakalářské, magisterské či jiné - pomoci.

Hledání tématu práce

Podnětem pro vznik článku byly dotazy mých mladších spolužáků, které se týkaly výběru práce. Při psaní práce jsme si rovněž vyměňovali zkušenosti mezi sebou, tak proč je nepředat dále. Na FSV UK je nutno vybrat téma práce rok před obhajobou. Chcete-li tedy absolvovat bakalářské studium v předpokládané době tří let, vybíráte si téma během druhého ročníku. Dosavadním problémem na IES bylo pořadí předmětů – v té době jsme neměli žádnou představu o ekonometrii ani celkově o historii ekonomického myšlení. Několik jedinců si našli své téma a podle oboru činnosti pak i vedoucího práce. Já jsem měl určitou představu, ale nakonec jsem strávil hodiny procházením stránek na IESu a podíval jsem se i na VŠE. Seznam nabízených témat závěrečných prací na IES není úplný, někteří lidé toho mají více na osobních stránkách. Šlo ale o dobrý start, kde začít hledat. Uvažoval jsem zprvu o popisné práci, pak jsem se ale přeorientoval na praktičtěji zaměřené empirické práce. Výhodou empirických prací je jejich unikátnost a jistý vlastní přínos. Nemusíte se tolik bát plagiátorství. Nemusí jít o záměr, ale přeci jen mám osobně nejistý pocit, když dávám dohromady jen několik článků a nemám tam nic svého. Skončil jsem tedy u tématu meta-analýzy. Vedoucí měl jasnou představu, co by měla práce obsahovat, odkázal mne na dobré zdroje. Dohodli jsme se na kombinaci teorie a empirie – moje bakalářka se tak skládá ze dvou částí.

Píšeme bakuli – citujeme použité zdroje

Veškeré zdroje, které jsem ke své práci našel, byly v elektronické podobě. Kde jsou ty časy, kde se vše hledalo v knihách. Na druhou stranu se dnes mnohem větší důraz klade na správný způsob citace použitých zdrojů, většina prací prochází kontrolou plagiátorství. Hodně práce při citování tak ušetří manažery referencí (reference manager) – nejznámější jsou JabRef a Zotero. Já doporučuji první z nich – je postaven na Javě, je tedy multiplatformní. Snadno se do něj importují zdroje např. z GoogleBooks, Repecu, atd., neboť se plně kompatibilní s BibTeX, RIS a dalšími formáty. Záleží, v čem svoji práci píšete. Kdo se obrátí směrem k LaTeXu, tak je JabRef jistá volba. Většina studentů ovšem píše své práce v kancelářském programu Microsoft Word. V tomto případě vás odkážu např. na tento článek (v angličtině), právě o tom, jak ve Wordu používat JabRef a Zotero.

[pokračování ..., celkem 906 slov.]
Štítky: Efektivita práce, ekonomie, organizace času, Tipy a triky, vysoká škola

Akademické psaní – eseje a seminárky

V souvislosti s koncem dalšího semestru na vysoké škole bych rád zachytil svůj pohled na akademické psaní. Myšleno tím prací, jež jsou po nás studentech na univerzitě požadovány.

V první semestru, kdy jsem absolvoval seminář k aktualitám, nám přednášející Tomáš Vyhnánek jasně řekl, že v úvodu čehokoli, co napíšeme, by vždy mělo být jasně uvedeno, kdo jsme, z jakého pohledu o daném tématu píšeme. Důvod byl jasný – příjemce dané zprávy si je vědom např. jiného názorového postavení či zdrojů, ze kterých jsme čerpali a je spíše schopen se do naší situace přenést, než když neví kam. Této rady jsem se držel a své práce vždy náležitě uvedl. Spálil jsem se až nyní u Tomáše Sedláčka. Ten mi opravoval moji esej na předmět historie ekonomického myšlení. Hm, tak co si vybrat. Asi to, co říká Tomáš Sedláček, přeci jen už něco publikoval a se psaním – ať již akademickým či publicistickým má zkušenosti. Jeho komentáře k mé eseji byly velice relevantní (a to nejen k obsahu, ale i k formě). Na druhou stranu jsem představu o tom, co je po nás v eseji skutečně vyžadováno, pochopil až u zkoušky.

Esej měl být kritický

Ze seznamu knih jsme si měli jednu libovolnou vybrat a napsat o ní esej. Později jsme dostali e-mail, že esej není jen shrnutí obsahu, ale také vlastní názor, abychom ukázali, že jsme knihu četli a něco si z ní vzali. Jak se ukázalo, problém nastal, pokud jste si vzali knihu svého oblíbence, tedy někoho, s jehož názory se ztotožníte. Esej měla být kritická, určena pro člověka z oboru. Vědět toto dříve, rozhodně bych nesahal po Hayekovi a jeho Cestě do otroctví.

[pokračování ..., celkem 469 slov.]
Štítky: ekonomie, IES, osobní rozvoj, studium, Tipy a triky, vysoká škola

Cashflow kvadant – Robert T. Kiyosaki

Další kniha od Roberta Kiyosakiho Cashflow kvadrant je takovým pokračováním velmi známého díla Bohatý táta, chudý táta. Další kniha o tom, jak dosáhnout finanční svobody a stát se bohatým. Přestože první recenze je hodně o obsahu knihy a psal jsem ji velmi pozitivně, tentokrát uvádím pouze to, co mne zaujalo a připojuji vlastní komentář.

Cashflow Kvadrant

Podtitulek knihy Bohatý táta radí, jak dosáhnout finanční svobody jasně odkazuje na knihu Bohatý táta, chudý táta od stejného autora. „Cashflow kvadrant bohatého táty odhalí, proč někteří lidé pracují méně, vydělávají více, platí méně na daních a cítí se finančně jistější než jiní. Jde pouze o poznání, ze kterého kvadrantu je třeba pracovat a kdy.“

Jak citovaný text ze začátku knihy napovídá, opět budeme dělit lidi podle toho, jak vydělávají a zda jsou či nejsou finančně svobodní. Jak jsem knížku četl, některé věci mi připadly jako trochu scestné a to jsem se snažil ignorovat fakt, že kniha je trochu starší a napsaná v USA. Dělal jsem si poznámky a komentáře, podle toho, jak jsem knihu vnímal při čtení. Budu rád, když mne okomentujete.

Kiyosaki si dosti protiřečí

Pomiňme nejprve jeho příběh života a pojďme se podívat, jak mluví o cashflow kvadrantu. Autor rozdělí lidi podle příjmu na "Z" (zaměstnanci), "S" (samostatně výdělečně činné), "M" (vlastníci podniků) a "I" (investory). Povídá o jejich kladech, a že jsou mezi nimi rozdíly. Ačkoliv se později zmiňuje, že ani jeden není lepší, tak zdůrazňuje, jak je důležité být investor nebo majitel podniku. Nevím, jak určuje úspěch, neboť jak bohatý, tak i chudý táta je úspěšný. Prý je nutné si splnit sny a na ty je potřeba peněz. Dalším bodem je pohrdání vzděláním ve školách s argumentem, že peníze lze vydělat i bez maturity. Souhlasím, že existují bohatí lidé, kteří studium opustili, aby se věnovali své firmě. Na druhou stranu vzdělání není jenom o větším příjmu. Vzdělání také poskytuje věci, které praxi nelze získat a naopak. Vzdělání také poskytuje empirické poznatky, které autor ignoruje a ukazuje vše na příkladech několika jedinců. Kiyosaki správně tvrdí, že každý z nás vnitřně tíhne k jednomu kvadrantu, které je založeno na našem nitru „mentalitě, vzdělání a dovednostech“. Dojdeme tak logicky k závěru, že jsme pro nějaký kvadrant předurčeni a nelze s tím moc dělat (což se časem také dovíme). Autor však často říká opak, tedy že se vzděláním dá mentalita změnit a dostat se tak do kvadrantů „M“ a „I“ (viz citace o pár odstavců níže), jenže to jaksi neplatí, což by autor mohl vědět, kdyby studoval psychologii, ale tu on nepotřebuje. Autor má rád příklady ze života a vždy si vezme jako takový, jaký potřebuje. Kiyosaki bere vzdělání jako biflování a jestliže v praxi nepoužijete rok narození politika či funkci sinus, tak je vzdělání, tedy že jsem se tím zabýval, úplně k ničemu.

[pokračování ..., celkem 3612 slov.]
Štítky: ekonomie, organizace času, Peníze, Recenze, studium, Tipy a triky