Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí – recenze

Narazil jsem na seznam zajímavých knih vydaných v roce 2012 od Pavla Kohouta, a zajímalo mne co se pod tímto titulem skrývá. Vladimír Procházka je prý český "Kiyosaki", tak se o tom můžeme přesvědčit v recenzi jeho nové publikace.

Očekával jsem, že se kniha bude zajímat finanční gramotností z českého pohledu, ale tak tomu bohužel není. Jako přes kopírák od Kiyosakiho se setkáváme s kritikou vzdělanosti, chudoby a vlastně s tím, že kdo není bohatý je blb. Aby si čtenář něco odnesl, je postupně zasvěcen do celkem 25. pravidel nutných pro cestu k bohatství. Krom toho se opět setkáme s aktivy, jak je definuje Kiyosaki a s tím, že peníze musí pracovat pro nás.

Kniha by měla být dle autora srozumitelná prostému člověku bez znalosti finančních analýz a diplomu ekonomie. S její pomocí může udělat něco pro svou finanční gramotnost. Osobně se trochu obávám, aby tento prostý člověk neskončil ještě hůře, protože je nabádán přečíst si knihu Bohatá táta, chudtý táta, jakožto bibli finanční gramotnosti. Z mého pohledu se jedná o dosti tendenční knihu, která vytváří kult, ale se skutečnou finanční gramotností toho moc společného nemá. Jedna pozitivní věc tu ale je, a sice, že vede lidi k tomu, aby se více starali sami o sebe. Zatím se tak tváří i kniha "Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí". Hodně spontánní a ze židlí nadzvedávající úvod se dal čekat, uvidíme, zda se to bude táhnout celou knihou a bude nutno ji zavřít a zahodit, nebo se přeci jen autor odhodlá k nějaké vlastní myšlence či jen zkopíruje a počeští americký vzor.

Bohatý má peníze a finanční svobodu

Pan Procházka se zpočátku velmi ostře opře o akademickou sféru: „Čím se pyšní tihle slovutní inženýři ekonomie a doktoři filozofie, čím že nás to asi ohromí, a co sami vlastně tihle učitelé finančnictví, profesoři peněz, vlastní? Prd! Nemají vůbec nic.“ Nicméně zároveň dokazuje, jak je ekonomií naprosto nepoznamenán, neboť manipulativní úvod, ve kterém popisuje peníze je historicky a tedy i fakticky velmi pokroucen. Co je ještě horší, poté, co zkritizuje profesory ekonomie za to, že nemají zadek ve vatě – autor asi nechápe rozdíl mezi ekonomii a podnikáním -- uvádí příklad z trenérů sportu. To by mne zajímalo, kolik trenérů vrcholových sportovců jsou či byli vrcholoví sportovci?

Kniha je psána dosti rozvleklým způsobem, kdy jsou téže myšlenky přežvýkány bez jakékoli další přidané hodnoty znovu a znovu, jen s trochu jinou větnou stavbou. Výsledkem je 280 stran na kterých vás příběhy nějakých individuí mají naučit, jak to ve světě chodí. Raději si přečtete Ezopovy bajky, které jsou stručné a výstižné. A rozhodně bych je zahrnul do povinné četby spíše než tento pamflet.

Autor používá vlastní termíny finanční gramotnost a inteligence, které vytvářejí ochranu před nástrahami a umožňují tvořit aktiva a zisky Hm, to by mne zajímalo jakou to má tedy souvislost s "inteligencí" tedy označením pro intelekt jedince a gramotností jakožto základním souborem vědomostí. Lidé jsou opět vrženi do spárů států jako otroci, kteří jen pracují a platí a protože jsou hloupí, jsou chudí. Bohatí vědí, jak to chodí a proto jsou bohatí. A zase ty prachy. Nesmíme opomenout, že škola je ta špatná, protože nás neučí, co v životě budeme potřebovat. (Ono by stačilo, kdyby autor dával ve škole pozor a uvědomil si, že s trojčlenkou a procenty se dá spočítat více než dost.)

Tendenčně psaná kniha opravdu jen kopíruje americký vzor na příkladech investicí do nemovitostí a jak jsou lidé blbí, když splácí vlastní hypotéku. Opět se opakuje stejná pohádka, že být zaměstnancem je vlastně špatně ač nejsou tolik zatracovaní jako od Kiyosakiho. Pravidla, která autor dává se ani tolik netýkají finanční gramotnosti, ale je to spíš směs motivačních a podnikatelských frází.

Finančně gramotná populace jen tak nebude

Aktiva vs. Pasiva. Tyto pojmy, který se lidem vtloukají do hlavy pod rouškou "finanční gramotnosti", nemají s aktivy a pasivy které se používají v účetnictví moc společného. Naopak základy účetnictví, které lidstvo používá po staletí je opomíjeno. Takto se k finanční gramotnosti nikdy nedostaneme.

Chcete-li zbohatnout, staňte se podnikateli či vlastně investory, protože ti už jen kasírují zisky. To je myšlenka celé knihy, která je okopírovaná od Kyiosakiho a uvedené příklady "ze života" jsou jako pěst na oko. Největší problémem je však to, že se autor z každého snaží zkrátka udělat podnikatele a kritizuje vzdělávací systém, že nás podnikat nenaučí. Pokud jste fanda Kiosakiho, pak nad touto knihou budete jen slintat. Pokud ho nemáte rádi, tak ji ani neotevírejte a pro ty, kdo nevědí, co to je za týpka doporučuji jediné – přečtěte si moje recenze knih Bohatý táta, chudý táta a Cashflow kvadrant a ušetřený čas použijte třeba na posezení s přáteli u píva.