Euro versus Koruna – Recenze publikace

Přináším krátkou recenzi knihy Euro versus Koruna s podtitulem rizika a přínosy jednotné evropské měny pro ČR. Sbírka textů zabývajících se problematikou Eura a výhodnosti přijetí této měny pro Českou republiku. Euro očima nejen ekonomů, ale také politiků, politologů a právníků.

Publikace mne zaujala svým názvem, neboť jsem názoru pro korunu, tedy proti euru. Proč? Postupem času a tím, jak se učím a vzdělávám svůj postoj upevňuji. Důvod je jen názor na danou problematiku, neboť najdete ekonomy na obou stranách, kteří se shodují v jednom. Zda je euro výhodné či nikoli ukáže jen čas. Jedná se tedy o experiment, který nelze předvídat. Nelze také jednoznačně říci, zda je euro výhodné pro tu či onu zemi, někde je to jasnější, někde hodně mlhavé a tak tomu je především v případě České republiky.
Editorka knihy Ivana Pečinková dala dohromady sborník příspěvků, kde se jednotliví odborníci jasně vyjadřují k problematice eura se základní otázkou, zda je nutné měnit naši měnu a co nám to přinese a co ztratíme. Cílem tak bylo vytvořit publikaci, která nebude financovaná z Evropské unie ani z dalších názorově jasně orientovaných míst, ale srovnat klady a zápory eura pro ČR. Kniha je rozdělena na semd částí podle oborů autorů. Předposlední sekce se zabývá odpověďmi na otázky, které jsou nejčastěji kladeny českou veřejností v problematice související s eurem a poslední jsou příspěvky z konference. Autoři také kladou důraz na fakta a rysy evropské integrace, nebojí se postavit kriticky.

I. Euro očima politika

Po úvodním slovu autorky začíná první část knihy, kterou svým článkem Proč a jak vznikla Maastrichtská smlouva otevírá Hynek Fajmon. Autor zde plně v kontextu historických fakt popisuje politické pozadí které dalo vzniku současné podoby EU. Jedním z důvodů je dle pana Fajmona „zachování státu blahobytu západoevropského typu na další období“, tedy zachovat to, na co si lidé zvykli a co považovali za ideál (sociální stát) – šlo o omezený trh několika států na který se nebylo možno jednoduše dostat a který přinášel velké zisky. Konkurence z Asie byla odražena kvótami a clem, východní země, kde padl komunismus se staly novým odbytištěm západu. Dalším důvodem byla snaha spoutat sjednocené a stále sílící Německo, které se nelíbilo ani Francii ani Velké Británii . Silnou a stabilní marku, která byla druhou měnou ve světě po dolaru, takže Francie prosazovala společnou měnu, aby Německo opět neuteklo, tak vzniklo euro. „Podstatou francouzské strategie bylo přesvědčení, že něž mít dominantní marku, kterou nemohou ovlivnit, je lepší mít společnou měnu (…) a nejméně jedno místo v bankovní radě nebo třeba i křeslo guvernéra.“ Třetím důvodem byla „(…) snaha Jacquesa Delorse a eurofederalistů vybudovat evropský superstát.“ Margaret Tatcherová, jeho oponentka byla pro rozšiřování a ne jako Dolorse pro hlubší integraci. Vyhráli federalisté, jak to vidíme dnes. Maastricht tak ze společenství, kde jsou samostatné celky udělalo unii, kde hlubší a stále hlubší integraci. Z konce, kde autor vyjadřuje nesouhlas s přijetím a uvádí fakta nevýhodnosti (není vhodný kurz, HDP v eurozóně je nižší a inflace a nezaměstnanost vyšší než mimo, bych ještě vybral citaci: „Občané České republiky euro jako svou měnu přijmout nechtějí a není důvod jim ji vnucovat. (…) Udělejme to stejně jako Švédové, vyhlašme referendum o euru a nechme, ať lidé sami rozhodnou. Koneckonců jde o peníze.“

Václav Klaus navazuje svým příspěvkem, kde uvádí další fakta hovořící proti euru a zamýšlí se také na smyslem konvergenčních kritérií, uvádí kritéria pro Českou republiku (Českolipská kritéria) a také klade jasné otázky, které se týkají přínosu euro pro ČR. Jedním z argumentů je fakt, že „vytvoření eurozóny bylo převážně politickým projektem (…) v rozhodování o euru nikdy nebyla úzce ekonomická argumentace.“

II. Euro očima politologa

Celá druhá část patří Ondřejovi Krutílkovi, jeho článek Společná měna jako politický projekt je postaven především na analýze Wernerovy zprávy a Barreho memoranda. V těchto dokumentech hledá stopy počátků projektu společné měny. Zlom vidí ve okamžiku (stejně jako další), kdy se předsedou Evropské komise stal socialista J. Delors, jenž (viz. výše) vedl ES integrací k federaci. Měna byla dalším integračním a svazujícím nástrojem. Ze závěru vybraná citace krásně uceluj myšlenku článku: „Delorsova zpráva nakonec uspěla především proto, že pro její přijetí existovalo v porovnání s přelomem 60. a 70. let, kdy byl vypracováván Wernerův plán, několik příznivých podmínek. Kromě Delorsovy osobnosti, schopné získat pro naplňování svých vizí efektivní politickou podporu, mezi ně patřil i fakt, že s ohledem na měnící se situaci ve střední a východní Evropě se Společenství shodlo, že další prohloubení integrace bude politicky méně obtížné než vyjednávání s postkomunistickými zeměmi o jejich možném začlenění.“

III. Euro očima právníka

Jako pohled právníka byl vybrán článek Dvojí měna – možná cesta pro ČR? Právní aspekt od Michal Tomáška, působícího jako profesor evropského práva na Právnické fakultě UK. V úvodu článku, kde autor formuluje hlavní tezi, o které bude psát, stojí: „Češi nepatří k příliš horlivým zastáncům jednotné evropské měny, a tak se stále více zkoumá, jestli je vůbec do budoucna právně udržitelné, abychom byli členy EU, ale neměli euro.“ Myšlenka se tedy také točí okolo Švédského modelu, neboť tato země nemá trvalou výjimku jako Dánsko a VB, ale přesto euro nemá a nechce. Jedná se o dilema mezi mezinárodními smlouvami a demokratickou vůlí lidu v daném státě. Kritéria konvergence, které jsou podmínkou pro možnost přijetí eura jasně říkají, v kterém okamžiku lze začít plánovat přijetí dané měny. Pokud bychom tedy chtěli právně podložit naši nemožnost přijmout euro, musíme i nadále některou z podmínek porušovat. Švédsko neplní pátý bod a tím je účast v měnovém kursu ERM II. Ovšem „Pokud orgány EU uznají, že ČR splnila kritéria konvergence, pak se euru s největší pravděpodobností nevyhneme.“ Ze smluv však vyplývá, že se výjimka dá vyjednat kdykoli, ovšem k tomu bude potřeba nejen politická vůle a dobrá konstelace hvězd, ale také z pekla štěstí.

IV. Euro očima centrálního bankéře

K těm nejzajímavějším článkům patří stať Miroslava Singera (viceguvernér ČNB). Pohled centrálního bankéře, je pohled osoby, jenž s měnou denně pracuje, pečuje o ni, ví její bolístka a kvality, jako body pro text zvolil otázky:
1) Čím se řídí české rozhodování o vstupu?
2) Proč jsou Češi vůči euru vlažnější než jiné národy „nových“ členských zemí EU?
3) Bylo by pro dnešní českou ekonomiku euro čistým přínosem?
4) Jak velkým problémem je odložení vstupu do eurozóny?
5) Lze či nelze ekonomické reformy v České republice zdůvodňovat a prosazovat vstupem do eurozóny, resp. dokdy (ne)lze očekávat přijetí eura?

Druhý muž ČNB je k brzkému přijetí eura zdrženlivý, je si vědom skutečné síly koruny a především reforem, které je nutno zavést, aby euro vůbec mohlo být zavedeno. Vzhledem k tomu, že do reforem se nikomu moc nechce, bylo by tak násilné přijetí měny vysoce rizikové a důsledkem by byl nepříznivý vývoj naší ekonomiky, která by se mohla dostat do krize, což je nejhorší, co může stát potkat. Velice krásný a výstižný je výrok pana Singera, kterým bych tento oddíl uzavřel:

„Česká koruna se má k měnám většiny post-transformačních ekonomik asi jako Škoda Octavia k Ladě (přičemž euro bych přirovnal k VW Golf). Zatímco rozhodování o tom, zda přesedlat z Lady do Golfu je jednoznačné, rozhodování o tom, zda volit Octavii, anebo Golf je mnohem těžší. Při rozhodování totiž musí nastoupit delikátní úvahy, zda menší kufr je vyvážen prestiží značky a podobně.“

V. Euro očima ekonoma

Následuje série článků ekonomů z různých oblastí, každý se na euro dívá z jiného pohledu a v jiné souvislosti, ovšem většinou se shodují na tom, že z čistě ekonomického hlediska, na kterém by přijetí eura mělo stát a které by měly být takové, aby pro nás bylo euro přínosem, pro nás euro NENÍ v současné době dobré a naopak spíše nevýhodné.
Miroslav Ševčík článkem Nominální kritéria konvergence ČR až na jednu výjimku plní, reálná nikoliv, krásně popisuje a na faktech dokládá rozdílnost české ekonomiky od eurozóny. Ukazuje jak se eurozóna vyvíjela před a po přijetí eura, co jsou vlastně ta reálná kritéria konvergence, tedy ne to, co je jen na papíře, ale také se dotýká přímo občanů. Silným protiargumentem eura je jeho nepřizpůsobivost lokálním rozdílům v jednotlivých státech a nevhodnost v krizi, kdy je směnný kurz nástrojem na snížení následků krize. Svůj článek zakončuje citacemi velikánů a názorovým směrem, že euro zanikne, neboť některé státy se budou chtít navrátit ke své měně, aby měly kontrolu nad směnným kurzem a tím i nad ekonomickým vývojem. Otázkou však je, co se s eurem stane, jestliže EU míří politicky k federalizaci, kde jednotná měna již svůj účel má.
Se zajímavou myšlenkou měnové unie přichází Pavel Kohout, který se dívá do historie a ukazuje příklad Rakouska-Uherska, které nemělo politickou unii a přesto mělo jednotnou měnu. Jeho pohled na euro je pozitivní, nevidí moc negativ. Ukazuje, že neexistence jednotné fiskální politiky na tomto území nevadila, naopak státy se snažili a dodržovaly fiskální disciplínu, neboť tím také určovaly rizikovou prémii u státních dluhopisů. Tento mechanismus fungoval účinně a jeho smysl byl vidět také u velké ochoty např. Itálie, Řecka a Belgie přijmout euro, neboť vypůjčená kreditibilita zlevnila emise jejich dluhopisů. Pavel Kohout je přesvědčen, že euro je dobrý projekt, který pomáhá integrovat finanční trhy a usnadňuje mezinárodní obchod.

VI. Euro v otázkách a odpovědích

Poslední část je trochu více roztříštěna kratšími statěmi několika autorů, kteří tak odpovídají na nejčastější otázky týkající se eura a unie. Petr Sokol zde popisuje pro většinu neznámou historii Grónska, které se osamostatnilo a vystoupilo tak ze Společenství, aniž se porušili nějaké obchodní vazby na kontinent. Ukazuje tak možnost vystoupení ze společenství, přestože integrace a rozšiřování je bráno jako jednosměrka. Ondřej Krutílek se pak navrací k otázce Může ČR odmítnout euro? Závěrem svého textu uvádí, že ačkoli euro v důsledku přístupových smluv přijmou musíme, není v nich určeno kdy a pro nás bude lepší co nejpozdější přijetí. Zároveň uvádí, že proces přijetí od rozhodnutí není krátká záležitost a proto se eura jen tak nedočkáme.

Oficiální průvodní text knihy: „Je politicky, právně a technicky možné, aby si Česká republika zachovala svou vlastní měnu? A bylo by to pro ni přínosné? Předkládaný sborník srozumitelně odpovídá nejen na tyto otázky, ale zároveň se pokouší dívat na společnou evropskou měnu se všemi jejími klady a zápory. Svými texty přispěli jak vrcholní politici a politologové, tak i právníci a ekonomové. Kniha přitom není určena jen odborníkům. Naopak cílí na širší okruh čtenářů a objasňuje i praktické důsledky přijetí eura v České republice. “

Autoři knihy

• Hynek FAJMON, poslanec Evropského parlamentu
• Václav KLAUS, prezident České republiky
• Ondřej KRUTÍLEK, analytik Centra pro studium demokracie a kultury
• Michal TOMÁŠEK, profesor evropského práva na Pravnické fakultě UK
• Miroslav SINGER, viceguvernér České národní banky
• Ivo ZEMAN, ekonom České národní banky
• Petr MACH, výkonný ředitel Centra pro ekonomiku a politiku
• Miroslav ŠEVČÍK, ředitel Liberálního institutu
• Pavel KOHOUT, ekonom
• Jiří JONÁŠ, ekonom Mezinárodního měnového fondu
• Peter GONDA, ekonom Konzervativního institutu M. R. Štefánika
• Miroslav TUČEK, profesor Vysoké školy ekonomické
• Petr SOKOL, tajemník ministra vnitra ČR
• Stanislava JANČÁKOVÁ, poradkyně prezidenta republiky
• Mojmír HAMPL, člen bankovní rady České národní banky
• Pavel PÁRAL, komentátor MF Dnes
• Milan BOEHM, podnikatel

Publikace: EURO versus KORUNA: rizika a přínosy jednotné evropské měny pro ČR / Ivana Pečinková (ed.) – 2., rozšířené vydání – Brno : Centrum pro studium demokracie a Kultury, 2008. – 215 s. ISBN: 978-80-7325-138-3.