Eu­ro ver­sus Ko­ru­na – Re­cen­ze pu­b­li­ka­ce

Při­ná­ším krát­kou re­cen­zi kni­hy Eu­ro ver­sus Ko­ru­na s podti­tu­lem ri­zi­ka a pří­no­sy jed­not­né ev­rop­ské mě­ny pro ČR. Sbír­ka tex­tů za­bý­va­jí­cích se pro­ble­ma­ti­kou Eu­ra a vý­hod­nos­ti při­je­tí té­to mě­ny pro Čes­kou re­pub­li­ku. Eu­ro oči­ma nejen eko­no­mů, ale ta­ké po­li­ti­ků, po­li­to­lo­gů a práv­ní­ků.

Pu­b­li­ka­ce mne za­u­ja­la svým ná­zvem, ne­boť jsem ná­zo­ru pro ko­ru­nu, te­dy pro­ti eu­ru. Proč? Po­stu­pem ča­su a tím, jak se učím a vzdě­lá­vám svůj po­stoj upevňuji. Dů­vod je jen ná­zor na da­nou pro­ble­ma­ti­ku, ne­boť na­jde­te eko­no­my na obou stra­nách, kte­ří se sho­du­jí v jed­nom. Zda je eu­ro vý­hod­né či ni­ko­li uká­že jen čas. Jed­ná se te­dy o ex­pe­ri­ment, kte­rý nelze před­ví­dat. Nelze ta­ké jed­no­znač­ně ří­ci, zda je eu­ro vý­hod­né pro tu či onu ze­mi, ně­kde je to jas­něj­ší, ně­kde hod­ně ml­ha­vé a tak to­mu je pře­de­vším v pří­pa­dě Čes­ké re­pub­li­ky.
Edi­tor­ka kni­hy Iva­na Pe­čin­ko­vá da­la do­hro­ma­dy sbor­ník pří­spěv­ků, kde se jed­not­li­ví od­bor­ní­ci jas­ně vy­ja­dřu­jí k pro­ble­ma­ti­ce eu­ra se zá­klad­ní otáz­kou, zda je nut­né mě­nit na­ši mě­nu a co nám to při­ne­se a co ztra­tí­me. Cí­lem tak by­lo vy­tvo­řit pu­b­li­ka­ci, kte­rá ne­bu­de fi­nan­co­va­ná z Ev­rop­ské unie ani z dal­ších ná­zo­ro­vě jas­ně ori­en­to­va­ných míst, ale srov­nat kla­dy a zá­po­ry eu­ra pro ČR. Kni­ha je roz­dě­le­na na semd čás­tí pod­le obo­rů au­to­rů. Před­po­sled­ní sek­ce se za­bý­vá od­po­věď­mi na otáz­ky, kte­ré jsou nej­čas­tě­ji kla­de­ny čes­kou ve­řej­nos­tí v pro­ble­ma­ti­ce sou­vi­se­jí­cí s eu­rem a po­sled­ní jsou pří­spěv­ky z kon­fe­ren­ce. Au­to­ři ta­ké kla­dou dů­raz na fak­ta a ry­sy ev­rop­ské in­te­gra­ce, ne­bo­jí se po­sta­vit kri­tic­ky.

I. Eu­ro oči­ma po­li­ti­ka

Po úvod­ním slo­vu au­tor­ky za­čí­ná prv­ní část kni­hy, kte­rou svým člán­kem Proč a jak vznik­la Ma­ast­richt­ská smlou­va ote­ví­rá Hy­nek Fajmon. Au­tor zde pl­ně v kon­tex­tu his­to­ric­kých fakt po­pi­su­je po­li­tic­ké po­za­dí kte­ré da­lo vzni­ku sou­čas­né po­do­by EU. Jed­ním z dů­vo­dů je dle pa­na Fajmo­na „za­cho­vá­ní stá­tu bla­hoby­tu zá­pa­do­ev­rop­ské­ho ty­pu na dal­ší ob­do­bí“, te­dy za­cho­vat to, na co si li­dé zvyk­li a co po­va­žo­va­li za ide­ál (so­ci­ál­ní stát) – šlo o ome­ze­ný trh ně­ko­li­ka stá­tů na kte­rý se ne­by­lo mož­no jed­no­du­še do­stat a kte­rý při­ná­šel vel­ké zis­ky. Kon­ku­ren­ce z Asie by­la od­ra­že­na kvóta­mi a clem, vý­chod­ní ze­mě, kde pa­dl ko­mu­nis­mus se sta­ly no­vým od­by­tiš­těm zá­pa­du. Dal­ším dů­vo­dem by­la sna­ha spou­tat sjed­no­ce­né a stá­le sí­lí­cí Ně­mec­ko, kte­ré se ne­lí­bi­lo ani Fran­cii ani Vel­ké Bri­tá­nii . Sil­nou a sta­bil­ní mar­ku, kte­rá by­la dru­hou mě­nou ve svě­tě po do­la­ru, tak­že Fran­cie pro­sa­zo­va­la spo­leč­nou mě­nu, aby Ně­mec­ko opět ne­u­teklo, tak vznik­lo eu­ro. „Pod­sta­tou fran­couz­ské stra­te­gie by­lo pře­svěd­če­ní, že něž mít do­mi­nant­ní mar­ku, kte­rou ne­mo­hou ovliv­nit, je lep­ší mít spo­leč­nou mě­nu (…) a nejmé­ně jed­no mís­to v ban­kov­ní ra­dě ne­bo tře­ba i křes­lo gu­ver­né­ra.“ Tře­tím dů­vo­dem by­la „(…) sna­ha Jacque­sa De­lor­se a eu­ro­fe­de­ra­lis­tů vy­bu­do­vat ev­rop­ský su­per­stát.“ Mar­ga­ret Tatche­ro­vá, je­ho opo­nent­ka by­la pro roz­ši­řo­vá­ní a ne ja­ko Do­lor­se pro hlub­ší in­te­gra­ci. Vy­hrá­li fe­de­ra­lis­té, jak to vi­dí­me dnes. Ma­ast­richt tak ze spo­le­čen­ství, kde jsou sa­mo­stat­né cel­ky udě­la­lo unii, kde hlub­ší a stá­le hlub­ší in­te­gra­ci. Z kon­ce, kde au­tor vy­ja­dřu­je ne­sou­hlas s při­je­tím a uvá­dí fak­ta ne­vý­hod­nos­ti (ne­ní vhod­ný kurz, HDP v eu­rozóně je niž­ší a in­fla­ce a ne­za­měst­na­nost vyš­ší než mi­mo, bych ješ­tě vy­bral ci­ta­ci: „Ob­ča­né Čes­ké re­pub­li­ky eu­ro ja­ko svou mě­nu při­jmout ne­chtě­jí a ne­ní dů­vod jim ji vnu­co­vat. (…) Udě­lej­me to stej­ně ja­ko Švé­do­vé, vy­hlaš­me re­fe­ren­dum o eu­ru a nech­me, ať li­dé sa­mi roz­hod­nou. Ko­nec­kon­ců jde o pe­ní­ze.“

Vác­lav Klaus na­va­zu­je svým pří­spěv­kem, kde uvá­dí dal­ší fak­ta ho­vo­ří­cí pro­ti eu­ru a za­mýš­lí se ta­ké na smys­lem kon­ver­genč­ních kri­té­rií, uvá­dí kri­té­ria pro Čes­kou re­pub­li­ku (Čes­ko­lip­ská kri­té­ria) a ta­ké kla­de jas­né otáz­ky, kte­ré se tý­ka­jí pří­no­su eu­ro pro ČR. Jed­ním z ar­gu­men­tů je fakt, že „vy­tvo­ře­ní eu­rozóny by­lo pře­váž­ně po­li­tic­kým pro­jek­tem (…) v roz­ho­do­vá­ní o eu­ru ni­kdy ne­by­la úz­ce eko­no­mic­ká ar­gu­men­ta­ce.“

II. Eu­ro oči­ma po­li­to­lo­ga

Ce­lá dru­há část pat­ří On­dřejo­vi Kru­tíl­ko­vi, je­ho člá­nek Spo­leč­ná mě­na ja­ko po­li­tic­ký pro­jekt je po­sta­ven pře­de­vším na ana­lý­ze Wer­ne­ro­vy zprá­vy a Barre­ho me­mo­ran­da. V těch­to do­ku­men­tech hle­dá sto­py po­čát­ků pro­jek­tu spo­leč­né mě­ny. Zlom vi­dí ve oka­mži­ku (stej­ně ja­ko dal­ší), kdy se před­se­dou Ev­rop­ské ko­mi­se stal so­ci­a­lis­ta J. De­lors, jenž (viz. vý­še) ve­dl ES in­te­gra­cí k fe­de­ra­ci. Mě­na by­la dal­ším in­te­grač­ním a sva­zu­jí­cím ná­stro­jem. Ze zá­vě­ru vy­bra­ná ci­ta­ce krás­ně uce­luj myš­len­ku člán­ku: „De­lor­so­va zprá­va na­ko­nec uspě­la pře­de­vším pro­to, že pro je­jí při­je­tí exis­to­va­lo v po­rov­ná­ní s pře­lo­mem 60. a 70. let, kdy byl vy­pra­co­vá­ván Wer­ne­rův plán, ně­ko­lik pří­z­ni­vých pod­mí­nek. Kro­mě De­lor­so­vy osob­nos­ti, schop­né zís­kat pro na­plňová­ní svých vi­zí efek­tiv­ní po­li­tic­kou pod­po­ru, me­zi ně pa­t­řil i fakt, že s ohle­dem na mě­ní­cí se si­tu­a­ci ve střed­ní a vý­chod­ní Ev­ro­pě se Spo­le­čen­ství shod­lo, že dal­ší pro­hlou­be­ní in­te­gra­ce bu­de po­li­tic­ky mé­ně ob­tíž­né než vy­jed­ná­vá­ní s po­st­ko­mu­nis­tic­ký­mi ze­mě­mi o je­jich mož­ném za­čle­ně­ní.“

III. Eu­ro oči­ma práv­ní­ka

Ja­ko po­hled práv­ní­ka byl vy­brán člá­nek Dvo­jí mě­na – mož­ná ces­ta pro ČR? Práv­ní aspekt od Mi­chal To­máš­ka, pů­so­bí­cí­ho ja­ko pro­fe­sor ev­rop­ské­ho prá­va na Práv­nic­ké fa­kul­tě UK. V úvo­du člán­ku, kde au­tor for­mu­lu­je hlav­ní te­zi, o kte­ré bu­de psát, sto­jí: „Če­ši ne­pat­ří k pří­liš hor­li­vým za­stán­cům jed­not­né ev­rop­ské mě­ny, a tak se stá­le ví­ce zkou­má, jest­li je vů­bec do bu­douc­na práv­ně udr­ži­tel­né, abychom by­li čle­ny EU, ale ne­mě­li eu­ro.“ Myš­len­ka se te­dy ta­ké to­čí oko­lo Švéd­ské­ho mo­de­lu, ne­boť ta­to ze­mě ne­má tr­va­lou vý­jim­ku ja­ko Dán­sko a VB, ale přes­to eu­ro ne­má a ne­chce. Jed­ná se o di­le­ma me­zi me­zi­ná­rod­ní­mi smlou­va­mi a de­mo­kra­tic­kou vůlí li­du v da­ném stá­tě. Kri­té­ria kon­ver­gen­ce, kte­ré jsou pod­mín­kou pro mož­nost při­je­tí eu­ra jas­ně ří­ka­jí, v kte­rém oka­mži­ku lze za­čít plá­no­vat při­je­tí da­né mě­ny. Po­kud bychom te­dy chtě­li práv­ně pod­lo­žit na­ši ne­mož­nost při­jmout eu­ro, mu­sí­me i na­dá­le ně­kte­rou z pod­mí­nek po­ru­šo­vat. Švéd­sko ne­pl­ní pá­tý bod a tím je účast v mě­no­vém kur­su ERM II. Ovšem „Po­kud or­gá­ny EU uzna­jí, že ČR spl­ni­la kri­té­ria kon­ver­gen­ce, pak se eu­ru s nej­vět­ší prav­dě­po­dob­nos­tí ne­vy­hne­me.“ Ze smluv však vy­plý­vá, že se vý­jim­ka dá vy­jed­nat kdy­ko­li, ovšem k to­mu bu­de po­tře­ba nejen po­li­tic­ká vů­le a dob­rá kon­ste­la­ce hvězd, ale ta­ké z pek­la štěs­tí.

IV. Eu­ro oči­ma cen­t­rál­ní­ho ban­ké­ře

K těm nej­za­jí­ma­věj­ším člán­kům pat­ří stať Mi­rosla­va Sin­ge­ra (vi­ce­gu­ver­nér ČNB). Po­hled cen­t­rál­ní­ho ban­ké­ře, je po­hled oso­by, jenž s mě­nou den­ně pra­cu­je, pe­ču­je o ni, ví je­jí bo­líst­ka a kva­li­ty, ja­ko bo­dy pro text zvo­lil otáz­ky:
1) Čím se ří­dí čes­ké roz­ho­do­vá­ní o vstu­pu?
2) Proč jsou Če­ši vů­či eu­ru vlaž­něj­ší než ji­né ná­ro­dy „no­vých“ člen­ských ze­mí EU?
3) By­lo by pro dneš­ní čes­kou eko­no­mi­ku eu­ro čis­tým pří­no­sem?
4) Jak vel­kým pro­blé­mem je od­lo­že­ní vstu­pu do eu­rozóny?
5) Lze či nelze eko­no­mic­ké re­for­my v Čes­ké re­pub­li­ce zdů­vodňovat a pro­sa­zo­vat vstu­pem do eu­rozóny, resp. do­kdy (ne)lze oče­ká­vat při­je­tí eu­ra?

Dru­hý muž ČNB je k brz­ké­mu při­je­tí eu­ra zdr­žen­li­vý, je si vě­dom sku­teč­né sí­ly ko­ru­ny a pře­de­vším re­fo­rem, kte­ré je nut­no za­vést, aby eu­ro vů­bec moh­lo být za­ve­de­no. Vzhle­dem k to­mu, že do re­fo­rem se ni­ko­mu moc ne­chce, by­lo by tak ná­sil­né při­je­tí mě­ny vy­so­ce ri­zi­ko­vé a dů­sled­kem by byl ne­pří­z­ni­vý vý­voj na­ší eko­no­mi­ky, kte­rá by se moh­la do­stat do kri­ze, což je nej­hor­ší, co mů­že stát po­tkat. Ve­li­ce krás­ný a vý­stiž­ný je vý­rok pa­na Sin­ge­ra, kte­rým bych ten­to od­díl uza­vřel:

„Čes­ká ko­ru­na se má k mě­nám vět­ši­ny post-trans­for­mač­ních eko­no­mik asi ja­ko Ško­da Octa­via k La­dě (při­čemž eu­ro bych při­rov­nal k VW Golf). Za­tím­co roz­ho­do­vá­ní o tom, zda pře­sed­lat z La­dy do Gol­fu je jed­no­znač­né, roz­ho­do­vá­ní o tom, zda vo­lit Octa­vii, ane­bo Golf je mno­hem těž­ší. Při roz­ho­do­vá­ní totiž mu­sí na­stou­pit de­li­kát­ní úva­hy, zda men­ší kufr je vy­vá­žen pres­tiží znač­ky a po­dob­ně.“

V. Eu­ro oči­ma eko­no­ma

Ná­sle­du­je sé­rie člán­ků eko­no­mů z růz­ných ob­las­tí, kaž­dý se na eu­ro dí­vá z ji­né­ho po­hle­du a v ji­né sou­vis­los­ti, ovšem vět­ši­nou se sho­du­jí na tom, že z čis­tě eko­no­mic­ké­ho hle­dis­ka, na kte­rém by při­je­tí eu­ra mě­lo stát a kte­ré by mě­ly být ta­ko­vé, aby pro nás by­lo eu­ro pří­no­sem, pro nás eu­ro NE­NÍ v sou­čas­né do­bě dob­ré a na­o­pak spí­še ne­vý­hod­né.
Mi­roslav Šev­čík člán­kem No­mi­nál­ní kri­té­ria kon­ver­gen­ce ČR až na jed­nu vý­jim­ku pl­ní, re­ál­ná ni­ko­liv, krás­ně po­pi­su­je a na fak­tech do­klá­dá roz­díl­nost čes­ké eko­no­mi­ky od eu­rozóny. Uka­zu­je jak se eu­rozóna vy­ví­je­la před a po při­je­tí eu­ra, co jsou vlast­ně ta re­ál­ná kri­té­ria kon­ver­gen­ce, te­dy ne to, co je jen na pa­pí­ře, ale ta­ké se do­tý­ká pří­mo ob­ča­nů. Sil­ným pro­ti­ar­gu­men­tem eu­ra je je­ho ne­při­způ­so­bi­vost lo­kál­ním roz­dí­lům v jed­not­li­vých stá­tech a ne­vhod­nost v kri­zi, kdy je směn­ný kurz ná­stro­jem na sní­že­ní ná­sled­ků kri­ze. Svůj člá­nek za­kon­ču­je ci­ta­ce­mi ve­li­ká­nů a ná­zo­ro­vým smě­rem, že eu­ro za­nik­ne, ne­boť ně­kte­ré stá­ty se bu­dou chtít na­vrá­tit ke své mě­ně, aby mě­ly kon­t­ro­lu nad směn­ným kur­zem a tím i nad eko­no­mic­kým vý­vo­jem. Otáz­kou však je, co se s eu­rem sta­ne, jestli­že EU mí­ří po­li­tic­ky k fe­de­ra­li­za­ci, kde jed­not­ná mě­na již svůj účel má.
Se za­jí­ma­vou myš­len­kou mě­no­vé unie při­chá­zí Pa­vel Ko­hout, kte­rý se dí­vá do his­to­rie a uka­zu­je pří­klad Ra­kous­ka-Uher­ska, kte­ré ne­mě­lo po­li­tic­kou unii a přes­to mě­lo jed­not­nou mě­nu. Je­ho po­hled na eu­ro je po­zi­tiv­ní, ne­vi­dí moc ne­ga­tiv. Uka­zu­je, že ne­e­xis­ten­ce jed­not­né fiskál­ní po­li­ti­ky na tom­to úze­mí ne­va­di­la, na­o­pak stá­ty se sna­ži­li a do­dr­žo­va­ly fiskál­ní dis­ci­plí­nu, ne­boť tím ta­ké ur­čo­va­ly ri­zi­ko­vou pré­mii u stát­ních dlu­ho­pi­sů. Ten­to me­cha­nis­mus fun­go­val účin­ně a je­ho smy­sl byl vi­dět ta­ké u vel­ké ocho­ty např. Itá­lie, Řec­ka a Bel­gie při­jmout eu­ro, ne­boť vy­půj­če­ná kre­di­ti­bi­li­ta zlev­ni­la emi­se je­jich dlu­ho­pi­sů. Pa­vel Ko­hout je pře­svěd­čen, že eu­ro je dob­rý pro­jekt, kte­rý po­má­há in­te­gro­vat fi­nanč­ní trhy a usnadňuje me­zi­ná­rod­ní ob­chod.

VI. Eu­ro v otáz­kách a od­po­vě­dích

Po­sled­ní část je tro­chu ví­ce roz­tříš­tě­na krat­ší­mi sta­tě­mi ně­ko­li­ka au­to­rů, kte­ří tak od­po­ví­da­jí na nej­čas­těj­ší otáz­ky tý­ka­jí­cí se eu­ra a unie. Pe­tr So­kol zde po­pi­su­je pro vět­ši­nu ne­zná­mou his­to­rii Grónska, kte­ré se osa­mo­stat­ni­lo a vy­stou­pi­lo tak ze Spo­le­čen­ství, aniž se po­ru­ši­li ně­ja­ké ob­chod­ní vaz­by na kon­ti­nent. Uka­zu­je tak mož­nost vy­stou­pe­ní ze spo­le­čen­ství, přes­to­že in­te­gra­ce a roz­ši­řo­vá­ní je brá­no ja­ko jed­no­směr­ka. On­dřej Kru­tí­lek se pak na­vra­cí k otáz­ce Mů­že ČR od­mít­nout eu­ro? Zá­vě­rem své­ho tex­tu uvá­dí, že ač­ko­li eu­ro v dů­sled­ku pří­stu­po­vých smluv při­jmou mu­sí­me, ne­ní v nich ur­če­no kdy a pro nás bu­de lep­ší co nej­poz­děj­ší při­je­tí. Zá­ro­veň uvá­dí, že pro­ces při­je­tí od roz­hod­nu­tí ne­ní krát­ká zá­le­ži­tost a pro­to se eu­ra jen tak ne­do­čká­me.

Ofi­ci­ál­ní prů­vod­ní text kni­hy: „Je po­li­tic­ky, práv­ně a tech­nic­ky mož­né, aby si Čes­ká re­pub­li­ka za­cho­va­la svou vlast­ní mě­nu? A by­lo by to pro ni pří­nos­né? Před­klá­da­ný sbor­ník sro­zu­mi­tel­ně od­po­ví­dá nejen na ty­to otáz­ky, ale zá­ro­veň se po­kou­ší dí­vat na spo­leč­nou ev­rop­skou mě­nu se vše­mi je­jí­mi kla­dy a zá­po­ry. Svý­mi tex­ty při­spě­li jak vr­chol­ní po­li­ti­ci a po­li­to­lo­go­vé, tak i práv­ní­ci a eko­no­mo­vé. Kni­ha při­tom ne­ní ur­če­na jen od­bor­ní­kům. Na­o­pak cí­lí na šir­ší okruh čte­ná­řů a ob­jasňuje i prak­tic­ké dů­sled­ky při­je­tí eu­ra v Čes­ké re­pub­li­ce. “

Au­to­ři kni­hy

• Hy­nek FAJMON, po­sla­nec Ev­rop­ské­ho par­la­men­tu
• Vác­lav KLAUS, pre­zi­dent Čes­ké re­pub­li­ky
• On­dřej KRU­TÍ­LEK, ana­ly­tik Cen­t­ra pro stu­di­um de­mo­kra­cie a kul­tu­ry
• Mi­chal TO­MÁ­ŠEK, pro­fe­sor ev­rop­ské­ho prá­va na Prav­nic­ké fa­kul­tě UK
• Mi­roslav SIN­GER, vi­ce­gu­ver­nér Čes­ké ná­rod­ní ban­ky
• Ivo ZE­MAN, eko­nom Čes­ké ná­rod­ní ban­ky
• Pe­tr MACH, vý­kon­ný ře­di­tel Cen­t­ra pro eko­no­mi­ku a po­li­ti­ku
• Mi­roslav ŠEV­ČÍK, ře­di­tel Li­be­rál­ní­ho in­sti­tu­tu
• Pa­vel KO­HOUT, eko­nom
• Ji­ří JO­NÁŠ, eko­nom Me­zi­ná­rod­ní­ho mě­no­vé­ho fon­du
• Pe­ter GON­DA, eko­nom Kon­zer­va­tiv­ní­ho in­sti­tu­tu M. R. Šte­fá­ni­ka
• Mi­roslav TU­ČEK, pro­fe­sor Vy­so­ké ško­ly eko­no­mic­ké
• Pe­tr SO­KOL, ta­jem­ník mi­nis­t­ra vni­t­ra ČR
• Sta­ni­sla­va JAN­ČÁ­KO­VÁ, po­rad­ky­ně pre­zi­den­ta re­pub­li­ky
• Mojmír HAM­PL, člen ban­kov­ní ra­dy Čes­ké ná­rod­ní ban­ky
• Pa­vel PÁ­RAL, ko­men­tá­tor MF Dnes
• Mi­lan BO­EHM, pod­ni­ka­tel

Pu­b­li­ka­ce: EU­RO ver­sus KO­RU­NA: ri­zi­ka a pří­no­sy jed­not­né ev­rop­ské mě­ny pro ČR / Iva­na Pe­čin­ko­vá (ed.) – 2., roz­ší­ře­né vy­dá­ní – Br­no : Cen­t­rum pro stu­di­um de­mo­kra­cie a Kul­tu­ry, 2008. – 215 s. ISBN: 978-80-7325-138-3.