Akademické psaní – eseje a seminárky

V souvislosti s koncem dalšího semestru na vysoké škole bych rád zachytil svůj pohled na akademické psaní. Myšleno tím prací, jež jsou po nás studentech na univerzitě požadovány.

V první semestru, kdy jsem absolvoval seminář k aktualitám, nám přednášející Tomáš Vyhnánek jasně řekl, že v úvodu čehokoli, co napíšeme, by vždy mělo být jasně uvedeno, kdo jsme, z jakého pohledu o daném tématu píšeme. Důvod byl jasný – příjemce dané zprávy si je vědom např. jiného názorového postavení či zdrojů, ze kterých jsme čerpali a je spíše schopen se do naší situace přenést, než když neví kam. Této rady jsem se držel a své práce vždy náležitě uvedl. Spálil jsem se až nyní u Tomáše Sedláčka. Ten mi opravoval moji esej na předmět historie ekonomického myšlení. Hm, tak co si vybrat. Asi to, co říká Tomáš Sedláček, přeci jen už něco publikoval a se psaním – ať již akademickým či publicistickým má zkušenosti. Jeho komentáře k mé eseji byly velice relevantní (a to nejen k obsahu, ale i k formě). Na druhou stranu jsem představu o tom, co je po nás v eseji skutečně vyžadováno, pochopil až u zkoušky.

Esej měl být kritický

Ze seznamu knih jsme si měli jednu libovolnou vybrat a napsat o ní esej. Později jsme dostali e-mail, že esej není jen shrnutí obsahu, ale také vlastní názor, abychom ukázali, že jsme knihu četli a něco si z ní vzali. Jak se ukázalo, problém nastal, pokud jste si vzali knihu svého oblíbence, tedy někoho, s jehož názory se ztotožníte. Esej měla být kritická, určena pro člověka z oboru. Vědět toto dříve, rozhodně bych nesahal po Hayekovi a jeho Cestě do otroctví.

Zkušenost to byla zajímavá, Sedláček doslova rozsekal můj esej na kousky. Strávil jsem s ní celkem dost času, což je asi důvod, proč jsem až tak drtivou negativní kritiku nečekal. Navíc mi připadlo, že Sedláček to bral spíš jako esej na určitý typ myšlení než na konkrétní publikaci… Inu, poučení pro příště. Kdo si tu „hrůzu“ chce přečíst, dávám k dispozici: Esej na HET, původní verze. Protože se mi ústní část povedla, domluvili jsme se a dostal jsem druhý pokus na přepsání eseje. Výsledek je zde: Esej na HET, finální verze. I mně osobně se druhá verze více líbí, opět jsem se něčemu přiučil.

Moje ponaučení a doporučení

Při psaní eseje, seminárky, ročníkové práce a podobných děl, se vždy dobře informujte, co po vás zadávající chce. Negativní kritika daného tématu je vítána především proto, že ukážete schopnost argumentovat. Nebojte se, skoro vždy se najít nejen souhlasné, ale i nesouhlasné argumenty k tématu, opačné, než má autor daného textu, článku apod. Pokud si nevíte rady, zkuste jiný pohled – více extremistický. To, co píšete, nemusí přeci vždy přesně vystihovat jen a pouze váš názor, ale také možné úhly pohledu na zpracovávané téma. Protože esej má být často krátký a názorů je mnoho, nebojte se nechat některé otázky otevřené, bez odpovědi. Cílem je zamyslet se, ne najít řešení či závěr, neboť to právě z důvodu názorové různorodosti není zkrátka možné.