Miliho Blog

Blog o ekonomice, financích, podnikání na internetu a dalším.

Budoucnost Evopské unie - beseda

Sdružení Mladá občanská platforma pořádala diskusní akci s otázkou na budoucnost a další směřování EU. Jako hosté vystoupili 3 lídři kandidátek do Evropského parlamentu. Na podobné „politické debatě“ jsem byl poprvé, bylo to ovšem velmi zajímavé.

Diskuse v Autoklubu České republikyZdroj:
V pondělní podvečer v půl osmé začala v Autoklubu České republiky v Opletalově ulici politická debata. Setkali se zde Jan Zahradil za ODS, Jiří Havel za ČSSD a Jiří T. Payne za SSO. Jako první vystoupil Jiří Havel, poté Jiří Payne a nakonec Jan Zahradil, který se díky zdržení na grémiu ODS, dostavil až krátce před osmou hodinou. Kandidáti měli odpovědět na následující otázky, poté na sebe reagovat a na konec byl vyhrazen čas pro posluchače na jejich dotazy. Pana Havla (stínový ministr školství za ČSSD) jsem měl již tu čest vidět na UPC expess v Duelu Antotnína Zelenky, kde se setkal s Miroslavem Šefčíkem (ředitel Liberálního institutu), kde hovořili o finanční krizi. Již zde na mne neudělal dobrý dojem a to především svými názory, které jsou vesměs opačné, nežli moje politické a ekonomické vidění. Udělal jsem si několik poznámek o tom, co jednotliví kandidáti řekli.

Čtyři otázky pro lídry kandidátek:

  • Jaké jsou hlavní cíle kandidátů do Evropského parlamentu?
  • Jakou roli hrají v EU malé státy jako ČR?
  • Lisabonská smlouva – konec demokracie v EU nebo nový začátek?
  • Jaké by mělo být budoucí směřování EU?

Jiří Havel

Jiří HavelZdroj:
Začal sociální demokrat Jiří Havel. Zpočátku jsem si poznámek moc nedělal, ovšem něco jsem přeci jen postřehl. Především jsem rád, že souhlasí s obnovou a další investicí do jaderné energie, ostatní názory jsou především levicové, moc se s nimi tedy neztotožňuji. Dle jeho slov „sociální cíle nejsou v rozporu s ekonomickými“, což je sice hezká myšlenka, ovšem asi jako komunismus. Když už mluvil o ekonomii a cílech ČSSD v Evropském parlamentu, uvedl „krátkodobé řešení krize“, což mne rozesmálo. Vládě vyčítají, že údajně na podzim „zapírala finanční krizi“ (moje pozn. finanční krize u nás není, nyní jsme v hospodářské krizi) a oni ji chtějí řešit nejprve krátkodobě, teď, půl roku poté a navíc co se jim podařilo zablokovat veškeré protikrizové kroky svrhnutím vlády. Má pravdu, že „sociální demokraté v Evropě vedou“, ovšem to je spíše hrůzná myšlenka, neboť přebujelý sociální stát není jen u nás, ale především v celé západní Evropě. Socani se spojí a rozdají co pravičáci vydělají a odvedou na daních. Nevím tedy, co budou rozdávat, až se na to pravičáci vykašlou a odejdou do „daňových rájů“, proti kterým se Evropa snaží bojovat.

A co je úlohou středně velké země, jakou je ČR? „Nacházet partnery, hledat kompromisy a tak prosadit své názory.“ Jinak řečeno asi pochlebovat velkým zemím a urvat si tak nějakou pozici v prosperujícím podniku. Protože pokud hledám partnery pro své názory, musí je mít stejné a vzhledem k váze velkých zemí pak přeci nemusím hledat kompromisy.

„Lisabon – je řešením, je pokrokem, může zvýšit akceschopnost Unie.“ Tak to už je opravdu hodně. Lisabonská smlouva je řešením čeho? Asi toho, že se někomu nelíbí současné směřování EU, tak ho my socani co máme v Evropě převahu, zkrátka převálcujeme. Je to jednoduché a pak ani nemusíme hledat kompromis či s někým o čemkoli diskutovat. Dle slov pana Havla „ostatní schválili, tak mi tady musíme, je krize, tak ať se ostatní nenaštvou, je potřeba krizi řešit.“ Tak nevím, zda Evropa krizi nevyvolala proto, aby mohl být schválena Lisabonská smlouva.

„Budoucnost patří EU“, ano, to je přeci jasné ne? Proto také stále více státy svazujeme k sobě. Trochu mi to připomíná Sovětský svaz, tenkrát také platilo „Se Sovětským svazem na věčné časy“. Evropská Unie míří jinam než původně zamýšlela. Z ekonomické spolupráce a otevřeného trhu se stává obří politický sociální Titanik který se svojí měnou Euro vyplouvá na plavbu mezi ledovci, nikdo neví jak tento kolos řídit a navíc se budou o kormidlo ještě prát. „Musí se rozvíjet svoboda, ale integrace se bude a musí prohlubovat“, pak ještě říkal cosi o sjednocení. Tohle je opravdu krásné. Jaké svobody? Jak rozvíjet? Dalším nařízením, dalšími sociálními právy jako právo na podporu v nezaměstnanosti, právo na stávku? Ano, to je moc důležité, hlavně žádnou odpovědnost. Mělo by také dojít k „propojení armád“. Jakoby to v Evropě k něčemu bylo, když je většina států členů NATO, asi chtějí udělat konkurenci. Zmínil se také o vzdělání, že výjezdy do zahraničí jsou výbornou a důležitou věcí, kterou je studentům třeba i nadále nabízet. S tím souhlasím, ovšem nevím, zda je k tomu potřeba politická EU.

Jiří Payne

Jiří PayneZdroj:
Pan Payne ze Strany svobodných občanů vystoupil s tím, že má 6 tezí, myšlenek, kterými by rád na otázky odpověděl.

1) Suverenita je to filosofický koncept, který se vyvinul, jak jde o suverenitu, tak neexistuje kompromis, jak dokládá také vývoj ČR a Slovenska. Pojďme spolu tuto hodnotu bránit, suverenita dle jeho slov už není co bývala, velké státy zasahují do suverenity jiných, příkladem budiž Írák či Rusko x malé státy. S tím souhlasím, státní suverenita my v Evropě měla zůstat, každý stát je jedinečný a má svůj vývoj, svoji historii.

2) Mír. „Není pravda, že EU může za to, že 50 let není válka. Může za to NATO, tedy za to může USA. Evropa NATO potřebuje, EU není schopna se sama bránit už jen proto, že je technologicky o 10 let pozadu.“ Tomu se říká slovo do pranice. Uvědomujeme si vůbec, jak je Evropa v technologiích jinde než USA? Ostatně školství v západní Evropě, systém, který nyní putuje k nám je něco šíleného. Studenti jen hovoří a hodnotí věci, kterým nerozumí. Kdo má potom tvořit ty mozky, když v zámoří jsou tito lidé nošeni na rukou a dostanou možnost? U nás projít státním školstvím s názorem, že matematika není zas tak těžká či že je potřebná, v zájmu vlastního přežití není možné. No a s kým chce Evropa v Evropě bojovat?

3) Demokracie „V Evropském parlamentu není opozice!“ To je pravda o které téměř žádný Evropan neví. Proč? Proč také, je potřeba držet hubu a krok. Ovšem neexistenci opozice, kritizoval již velice známý K. H. Borovský svým výrokem: „Nebude-li opozice, nebude svoboda.“ Co si z toho kdo odnese? To je jen na nás. Je však nutné si uvědomit, že s neexistencí opozice také v EP není alternativa k ničemu, jak je také vidět na Lisabonské smlouvě, která prostě musí být schválena, ať v ní je cokoli.

4) Schengenský systém. „Nese s sebou vnitřní rizika, nikdo nemohl říci ne.“ Náš systém je prostý – co přijde z Bruselu, to se musí schválit. Ano, tak to je a je to hrozné. A co se s tím dá dělat? Nic. Při vstupu do EU jsme také souhlasili s tím, že to tak bude. Rojí se tedy nová nařízení a nové směrnice, aby bylo ještě více byrokracie než je teď. Jednou se nám to vymstí, ale to už tady třeba nebudeme my a nebo ano, ale nebude to náš problém, protože my, kdo rozhodujeme už budeme za vodou.

5) Lisabonská smlouva. Společně s ní se stává EU subjektem mezinárodního práva, také systémem většinového hlasování pozbývá určitou část demokracie, tedy ostatní nedemokratické státy nyní budou říkat nekecejte nám do našich záležitostí, EU není demokratická, EU nedodržuje pravidla. Přinese nám to utrpení, ovšem politici si asi myslí, že EU je ve světě vážená mocnost jako Rusko či USA. Opak je ovšem pravdou, spíš musí být toho monstrum neschopné se rozhodnout a dohodnout v rozumné době pro smích.

6) Svoboda. Neustále jsou jako klady EU ukazovány svobody jako volný pohyb zboží, kapitálu, služeb a pracovních sil. Ovšem to byly už i teze Evropského společenství, které se tohoto snažilo dosáhnout i bez Lisabonské smlouvyJe pravda, že dříve se za svobody bojovat muselo a někde se za ně bojuje dodnes. Tím myslím skutečné svobody (pohybu, projevu, informace, život). Dnes se však pod svobodami myslí především sociální jistoty a pokud si někdo např. dovolí naznačit nesouhlas na půdě Evropského parlamentu, jako náš pan prezident Václav Klaus, tak je hned oheň na střeše, že se snaží zničit Evropskou Unii, od politiků slyšíme slova jako „vlastizrada“ a přitom se pouze svobodně vyjádřil. Pan Payne zakončil svůj projev větou: „Legislativa EU nám ukrajuje každý den naší svobodu, pojďme ji společně bránit.“

Jan Zahradil

Jan ZahradilZdroj:
Jako poslední vystoupil celkem známý politik za ODS, který již má jedno funkční období v EP za sebou. Ví tedy o čem mluví a dneska mluvil především v souvislostech a s nadhledem, což se mi líbilo. Asi to bylo také tím, že takto nemůže mluvit k masám, které to nepochopí, které spíše dají na demagogii Paroubka. Pan Zahradil se do otázek pustil od konce a snažil se jich držet. Kam spěje EU?. „Od konce války se státy dohodly na vyprazdňování pravomocí států a na jejich přesunu na vytvořené orgány. Jak v tom pokračovat? Jsou 2 cesty – pokračování ve federaci viz. Schumann a skončit v něco jako Spojené státy evropské s opravdovým parlamentem a vládou. To by vyřešilo demokratické defekty, ale definitivně to odstraní legitimitu států. Druhou cestou se zachová model mezivládní spolupráce – k tomu je ovšem nutné náhlé překlopení politických elit! K tomu chybí politická vůle.“ To je hrůzné. Chybí politická vůle, a jak pak Zahradil uvedl, velké státy to nechtějí, navíc současný vývoj je pro ně výhodný, tak proč měnit politiku.

Lisabonská smlouva je pokračování ve federalizační linii, navíc s sebou nese další úpravy. Někdy problematický systém jednomyslného rozhodování s právem Veta je nahrazen většinovým a to ještě s váhou na počet obyvatel daného státu, tedy tzv. populační princip hlasování. Střední a malé státy jako např. Česká republika a Slovensko ztratí na váze, obří a pidi státy si ve svých pozicích polepší, získají větší sílu.

Cíle má ODS stále stejné. V parlamentu se obě frakce (uskupení) shodují v názoru na vypadání EU. ODS se snaží vytvořit životaschopnou opozici, což ovšem není jednoduché, neboť na vytvoření nové frakce je třeba min. 25 poslanců a to 7 národností, pravidla jsou navíc postavena pro velké skupiny, které mají výhody, takže se stranám z velkých frakcí do menších moc nechce, neboť dostanou méně peněz (ach ten socialismus).

Názor ČSSD na předsednictví

Jiří Havel: „České předsednictví je propadák – ukončili jsme tu ostudu. Nepodali žádné písemné řešení krize, vše jen kritizují.“ Inu, pane Havle, pokud nevíte, tak každým zásahem krizi jen prohloubíte, pan prezident Klaus má pravdu. Smajlík :)

Duel na UPS Express

Video k Lisabonské smlouvě


Obrázek a další info:MLOP.cz
Poslední úprava provedena 7. 4. 2009, zhlédnuto: 487-krát.
Celkem 1647 slov.
články Příbuzné články:
štítky Štítky:EU, Politika, Svět, Volby
Pokud se Vám článek líbil, zazáložkujte jej prosím: Kliknutím na ikony můžete doporučit článek dalším lidem
  • Linkuj
  • Jagg
  • Topodkazy
  • Google
  • Facebook
  • vybrali.sme.sk
  • Mediablog
  • Topčlánky
  • Bookmarky.cz
  • Digg
  • TwitThis
  • Live


comments Komentáře (0):