Cashflow kvadant – Robert T. Kiyosaki

Úterý, 23. únor 2010 - Literatura - trvalý odkaz

Další kniha od Roberta Kiyosakiho Cashflow kvadrant je takovým pokračováním velmi známého díla Bohatý táta, chudý táta. Další kniha o tom, jak dosáhnout finanční svobody a stát se bohatým. Přestože první recenze je hodně o obsahu knihy a psal jsem ji velmi pozitivně, tentokrát uvádím pouze to, co mne zaujalo a připojuji vlastní komentář.

Cashflow Kvadrant

Zdroj:

Jak citovaný text ze začátku knihy napovídá, opět budeme dělit lidi podle toho, jak vydělávají a zda jsou či nejsou finančně svobodní. Jak jsem knížku četl, některé věci mi připadly jako trochu scestné a to jsem se snažil ignorovat fakt, že kniha je trochu starší a napsaná v USA. Dělal jsem si poznámky a komentáře, podle toho, jak jsem knihu vnímal při čtení. Budu rád, když mne okomentujete.

Kiyosaki si dosti protiřečí

Pomiňme nejprve jeho příběh života a pojďme se podívat, jak mluví o cashflow kvadrantu. Autor rozdělí lidi podle příjmu na "Z" (zaměstnanci), "S" (samostatně výdělečně činné), "M" (vlastníci podniků) a "I" (investory). Povídá o jejich kladech, a že jsou mezi nimi rozdíly. Ačkoliv se později zmiňuje, že ani jeden není lepší, tak zdůrazňuje, jak je důležité být investor nebo majitel podniku. Nevím, jak určuje úspěch, neboť jak bohatý, tak i chudý táta je úspěšný. Prý je nutné si splnit sny a na ty je potřeba peněz. Dalším bodem je pohrdání vzděláním ve školách s argumentem, že peníze lze vydělat i bez maturity. Souhlasím, že existují bohatí lidé, kteří studium opustili, aby se věnovali své firmě. Na druhou stranu vzdělání není jenom o větším příjmu. Vzdělání také poskytuje věci, které praxi nelze získat a naopak. Vzdělání také poskytuje empirické poznatky, které autor ignoruje a ukazuje vše na příkladech několika jedinců. Kiyosaki správně tvrdí, že každý z nás vnitřně tíhne k jednomu kvadrantu, které je založeno na našem nitru „mentalitě, vzdělání a dovednostech“. Dojdeme tak logicky k závěru, že jsme pro nějaký kvadrant předurčeni a nelze s tím moc dělat (což se časem také dovíme). Autor však často říká opak, tedy že se vzděláním dá mentalita změnit a dostat se tak do kvadrantů „M“ a „I“ (viz citace o pár odstavců níže), jenže to jaksi neplatí, což by autor mohl vědět, kdyby studoval psychologii, ale tu on nepotřebuje. Autor má rád příklady ze života a vždy si vezme jako takový, jaký potřebuje. Kiyosaki bere vzdělání jako biflování a jestliže v praxi nepoužijete rok narození politika či funkci sinus, tak je vzdělání, tedy že jsem se tím zabýval, úplně k ničemu.

No a nakonec to nejlepší. Ačkoli měl to super vzdělání od svého bohatého táty, na začátku vypráví svůj příběh, kdy mu je 37 a se svou o 10 let mladší ženou nemá nic a žije z ruky do huby, ale nechce pracovat, protože ví, kam směřovat… Odmítá sociální systém, ale přesto přijme ubytování ve sklepě na celý rok u jedné známé… A teď světe div se, za 4 roky je z něho milionář. Hlavně že zdůrazňuje, jak je důležité mít čas na výchovu svých děti… No, asi chce, abychom se poučili z jeho chyb. Jeho odmítání žít na nějaké úrovni chozením do práce je neuvěřitelné a raději by chcípl s pocitem, že práci si vždy přeci najde, ale on nechce být zaměstnancem. Dále píše, že měli se ženou vysokou pracovní morálku, což tedy nevím z čeho tak hodnotí, když nikde dlouho nepracoval. (Až knihu dočteme, tak jeho životní příběh dává trochu větší smysl, ovšem to zde neuvádí)

Prý jeho pracovitý táta měl na něj čas méně, nežli bohatý… Nevím, ale jestliže kašlu na firmu, tak jednou třeba i zkrachuje… Navíc nevidím ve svém okolí úspěšně rodiče jako majitelé firem, kteří by měli více času na děti, nežli pracující. Autor později popisuje, že majitel firmy může zmizet na rok pryč a firma, protože na něm nestojí, bude po tom roce na tom lépe, ovšem jak vyplývalo z první knihy, tak bohatý táta svůj podnik řídí, tedy se mu musel věnovat.

Co v knize Cashflow kvadrant najdeme

Předem upozorňuji, že kniha je psána neuvěřitelně zdlouhavě a po několika stránkách se vždy motáte kolem nějakého tématu, které by normální spisovatel vystihl maximálně v pár odstavcích. Co je ještě horší, k tématům se neustále vrací a omílá je znovu celé, místo aby se k nim krátce odkázal a jel dále.

Co mi pak vadí ještě více, je způsob, jakým Kiyosaki pohrdá obyčejnými lidmi, kteří jsou manuálně zruční a tvrdě pracují. Naprosto je zatratí a předpoví katastrofální budoucnost, protože jen chodí do práce a pracují. Majitelé podniků málokdy pak dobře ohodnotí kvalitního pracovníka, ale zisk jej táhne směrem zaplatit mu jen tolik, aby nešel jinam. Je pak otázka, jaký to má dopad na společnost lidí jako takovou. Vedení lidí a podnikání se prý lze naučit. To rozhodně vnímám jako špatný názor, neboť někdo se to prostě nenaučí, stejně jako ne každý může být doktorem. Vedení lidí není seznam technicky naučitelných kroků či postupů.

„Ve zbytku této knihy se budu zabývat dovednostmi a mentalitou nutnými pro pravou stranu Kvadrantu. Mám zkušenost s tím, že úspěch na pravé straně vyžaduje odlišnou mentalitu a odlišné technické dovednosti. Pokud jsou lidé dostatečně pružní, aby změnili svou mentalitu, myslím, že jim celý proces dosažení většího finančního zabezpečení a svobody připadne snadný. Pro jiné lidi může být tento proces příliš obtížný… protože řada lidí je zatuhlá v jednom kvadrantu, v jedné mentalitě“

Abych jen nyní nekritizoval, Kiyosaki má pravdu v některých otázkách, které jsou i pro mne důležité. Jednou z nich je jistota. Chápu, že je dobré mít jistotu, také ji mám rád, ale Kiyosaki trochu zapomíná na pojem odpovědnost, když mluví o státních sociálních programech. Alespoň že uvedl, "že jednotlivec musí být nyní finančně odpovědný sám za sebe."

Nejčastěji opakované fráze v Cashflow kvadrantu

Škola a její kritika je oblíbeným tématem Kiyosakiho. „I v současnosti je sice nutné chodit do školy, abyste získali dobré místo, ale je třeba rovněž vědět, jak investovat, a investování se ve školách neučí.“ Opět se naráží na školu, obecně jako v celé společnosti, kde se neustále kritizuje, že se tam neučí nic podstatného pro život. Teď mne napadlo, že by se tedy měli konat názorné ukázky sexu, když neboť to je přeci pro život nezbytné (pokud tedy nechceme být poslední generací).

Kyosaki omílá stále frázi se školou a modifikuje třeba i na „Když nebudeš dostávat dobré známky, nezískáš bezpečnou, jistou práci se spoustou výhod.“ Z mé osobní zkušenosti vím, že lidé, kteří mají dobré známky, se dají rozdělit na tři skupiny. První, nejméně početná, jsou klikaři. Prostě náhodou vědí to, co je v testu. Další skupinou jsou pilní a snaživí, kteří známky vydřou. Poslední jsou velmi nadaní jedinci, kterým stačí malé úsilí na výbornou. Kyosaki toto kritizuje, že se učíme nesmysly atd. Jenže pilný jedinec píli po ukončení školy neztratí a takový zaměstnanec je k nezaplacení na rozdíl od povaleče. Pracovitých lidí je málo a to, že je málo pracovních míst, je spíše dáno vysokými náklady na zaměstnance, který danou práci neodvede, či v dobách krize, kdy je malý odbyt.

Oba tátové radí, aby získal vysokoškolský diplom a měl dobré známky. Pak ale jeden říká, najdi si práci a druhý založ firmu. Zajímavé. Kyosaki tvrdí, že být „S“, tedy mít založenou vlastní firmu je nanic, musíte být „M“. Tedy vlastnit, abyste nemuseli nic dělat a měli peníze. Jo a k založení firmy přeci nepotřebujete peníze, jak říká níže. Někdy nevím, kdy to myslí vážně a kdy s nadsázkou, neboť to používá, jak se mu to hodí a v textu to nerozlišíte. „Zapamatuj si, že ve škole se nenaučíš vlastně nic důležitého“ „Hlavní důvod, proč 90 procent populace pracuje na levé straně, je prostě ten, že se právě o této straně učí ve škole.“ Nevím, jak moc autorovi říká statistika, psychologie, lidské schopnosti, systém institucí a evoluce.

„Hospodářství se mění, ale historie nikoli.“ Ano, vzdělání není důležité, historie taky ne, ale historie ekonomie ano, protože mu bohatý táta dával číst takové knihy. Autor asi netuší, že historie ekonomie je historie filosofie a politiky a takové dějiny. No kdo by se to ve škole učil? Samá jména a data. Zbytečnost, kterou v životě nevyužiji.

Ani v této knize jsem nepochopil jeho smysl úvahy, že dům není aktivum, ale pasivum a tedy nemá smysl si koupit větší a celý život jej splácet. Mám tedy žít v chatrči, která se mi rozpadá pod rukama, nebo celý život platit nájem místo stejně vysoké hypotéky ovšem s rozdílem, že když jdu do penze, tak mám dům, anebo nic? Zajímavé jsou jeho implikace, že když více vydělám, tak to zákonitě stejně všechno utratím. On vlastně takhle definuje zaměstnance, tedy obecně všechny lidi a investor peníze má a čím jich má více, tím asi utrácí méně. „Velké tajemství zní: k dosažení finanční svobody není třeba ani peněz, ani kvalitního formálního vzdělání. Není třeba ani riskovat.“

Daně. Kyiosaki stále opakuje, jak „Z“ platí nehorázné daně a moudří „M“ a „I“ nemusí. Zdůrazňuje, jak je to špatné, jak je nutné se placení daní bránit a co nejvíce vyhýbat a asi by je nejraději zrušil. Během psaní knihy si to ale asi rozmyslel a poté uvedl, že placení daní chápe.

Co mne v knize zaujalo

Zdroj:

„Protože strategie založená na diverzifikaci je investiční strategie vhodná pro „neprodělání“. Nejde o investiční strategii ziskovou.“ To by mne zajímalo, kde našel tuhle implikaci. Argumentuje slovy Warrena Buffeta, který také tvrdí: „Opravdový investor ve skutečnosti spontánnost vítá.“ Hm, to je vidět, jak to pak dopadá, když trh místo racionality zachytí panika.
„Já osobně vždy zaskřípu zuby, když uslyším, že se někdo chystá pustit do vlastního podnikání. Přeji mu všechno nejlepší, ale zároveň o něho mám strach.“ a následuje kritika „S“, jak je to těžké a riskantní. Tak to je mazec, on snad neví, co chce. On všechny žene do „M“ a "I", ale asi netuší, že to vzniká z „S“. Hlavně že později je podle něj finanční cesta od „S“ k „M“ jednou z nejlepších. Další zajímavý odstavec je o daních, které autor váže na „bostonské pití čaje“, kdy šlo o jinou formu daně, než daně z příjmu. Podobně prý Vilém Tell je příběhem daňového protestu. Zdůrazňuje, že vydělává, ale neplatí daně. Budiž, neboť to dělá zhodnocováním kapitálu, tedy reinvesticí, ovšem jestliže z něčeho nakupuje, tak ty peníze nějak zdanit musí, pokud si nedává vše do nákladů firmy.
Jeho rovnost cashflow kvadrantů podtrhuje názor, že: „Bohužel většina lidí si volí cestu pracovní jistoty“ . Stejně tak později uvádí, že lidi v kvadrantech „Z“ a „S“ pracují s názory, zatímco lidé v „M“ a „I“ s fakty a proto jsou finančně nezávislí. Lidi rozškatulkuje podle nějakých vlastností, což není problém. Poté ovšem pracuje s tím, že některé vlastnosti jsou lepší než jiné, ale že lidi jsou stejní.
„V současnosti se běžně používají tři hlavní druhy obchodních systémů. Jsou to: 1. Tradiční korporace – kde si budujete vlastní systém. 2. Franšízy – kde odkupujete již existující systém. 3. Systém MLM – kde si kupujete právo stát se členem existujícího systému. Každý má své přednosti a slabiny, nicméně v konečném důsledku všechny tři dosahují totéž.“ Tak to mne dostalo, že MLM je stejné jako tradiční korporace. Také by mne zajímalo, jak tohle vybudovat, když nemám žádné peníze. U těch druhých dvou je jasně řečeno „kupujete“, čili jako za dobré slovo? Úsměv?
„Úspěchu bez neúspěchu nikdy nedosáhneš. Neúspěšní lidé jsou takoví, kterým se vždy všechno daří.“ Tak s první částí se dá souhlasit, ta druhá už je hodně přitáhnutá za vlasy a spíš mi to připadne až jako moc konejšivá slova. Autor tak mluví v souvislosti se zakládáním vlastní firmy. Říká, že mu tři zkrachovaly, teprve čtvrtá v pořadí vydržela. No a také jeho tátové ho sponzorovali, tak by mne zajímalo, proč hlásá, že peníze nejsou potřeba.
„Nehledejte si poradce. Poradce je někdo, kdo vám řekne, jak na to, ale osobně nic zatím neudělal.“ Tak to je to samé jako když byste řekli sportovci, že ho má trénovat pouze sportovec a nikoli odborník. Autor doporučuje instruktora, tedy někoho, kdo dokázal to, co vy chcete. Dle mého názoru je potíž v tom, že instruktor vám ukáže, jak co dělá a vy kopírujete, což je snadná cesta. Poradce vám řekne jak se co dělá, ale tu správnou cestu už musíte najít sami. Ke konci knihy ovšem o poradcích jen dobře, nešetří chválou a hlavně zdůrazňuje, že bez nich to dál nejde.
„Existuje řada lidí, kteří v barech, v práci, v kostele hledají dokonalou bytost, bytost svých snů. To ,dělají‘. ,Dělají‘ to, že se shánějí po, ideálním partnerovi‘, místo aby pracovali na tom, aby ,ideálním partnerem byli‘.“

Dostáváme se k investorům a investicím

Zajímavé je jeho dělení investorů dle úrovní. Osobně nevidím moc rozdíl mezi 1 a 0 obojí jsou prostě jen lidé žijící na dluh. Klasickou úroveň dvě, tedy střádalů podle mého zbytečně kritizuje, neboť lidé jsou obecně riziko-averzní a v hotových penězích vidí jistotu. Ano, hodnota peněz klesá, ale problém je v tom, že dát peníze do fondů znamená podstoupit riziko, stejně tak jsou na tom akcie. Kiyosaki dává vše do nemovitostí, ale kupovat byty za statisíce, když máte měsíčně několik tisíc navíc z platu? Banka vám nepůjčí jako v Americe (kde na to dojeli). Kiyosaki má velice pozitivní názor na svět, jak potvrzují slova: „Je pravda, že svět peněz je plný podvodníků, lhářů a šarlatánů, která sféra ale není?“

Zajímavá je kategorie pět, kde popisuje hodně bohaté lidi, jak se obklopují poradci, makléři, účetními, aby chránili majetek před vládou, soudními přemi, rodinou a přáteli. Nechávají si prý radit. Hm, kdo by schopným investorům radil, tak přeci má dostatek znalostí na to, aby sám investoval. Je tedy skutečně dobré být tak bohatý, když mi ostatní budou závidět a já budu sám?

Dobře Kiyosaki ukazuje počty u hypotéky, ale sám zapomene zdůraznit, proč to vychází, jak vychází, ne jen že je to tak. To je to samé, jako když to někdo vidí před sebou a protože neví, jak to spočítat, tak ani nevidí, proč to tak je. Někdy jsem měl při čtení pocit, že autor je něco jako Forrest Gump. IQ nic moc, ale udělá, co se mu řekne, má kliku a tak vydělá peníze. V době, kdy mu bylo přes dvacet, koupil první byt a věděl, že je to ztrátové, dále jej tedy jeho bohatý táta učil, jak se hraje hra peněz. „Nechápu. Proč tolik záleží na tom, jestli je něco fakt nebo názor?“ zeptal jsem se. „Je jedno lepší než druhé?““ Dostáváme se asi k tomu, jak knihu píše – jako socani prezentují program. Populisticky a snaží se být blízko k obyčejným lidem. A to má vysokoškolský diplom. No, buď studoval práva v Plzni nebo Ekonomicko-správní v Praze.

Peníze jsou droga

I takto zní název jednoho odstavce v knize Cashflow kvadrant. Krásně je zde popsáno, jak jsou peníze a způsob jejich vydělávání návykové, a jak jsou lidé šťastní, když je mají a náladoví, když je nemají. Kiyosaki píše, jak volal svému bohatému tátovi, aby si od něj peníze půjčil (nedostal je). Ale já se ptám proč? Přeci peníze podle autora ke zbohatnutí nejsou potřeba. Dále zapomíná, že jsou lidé, kteří jsou šťastní, i když nemají milióny. Ano, když budou mít víc peněz, budou se cítit bohatší, ale ne nutně šťastnější. Sám přiznává, že se v něm ozýval hlas, který ho vábil k jistotě výplatní pásky zaměstnance. No, ale kde se vzal, když přeci od mládí nepracoval pro peníze a měl takové luxusní finanční vzdělání?

Autor často mluví o finanční gramotnosti a jak je nutná, ale nikde v publikaci ji neučí, jen vyjmenovává, co to ta finanční inteligence znamená a obsahuje a že se jí dá naučit (oba pojmy používá jako ekvivalenci). Různorodost názorů a hlavně toho, že rady, které od mládí dostával a zároveň přesvědčení, jaké měl, by znamenaly trochu jiné zážitky a vnitřní pocity, než které autor popisuje. Že by schizofrenie? Jakoby v něm žili dvě osobnosti – ta, která ví jak to dělat, jak žít jako „M“ a „I“, ta, která píše knihu a pak druhá – „Z“, která má vlastní vzpomínky, takže v knize se také objeví.

Další část knihy vysvětluje, proč byl Kyosaki na dně (konečně začíná dávat smysl úvod). Rozjel podnikání a následně vlivem Asie podnikání upadlo. Přestěhoval se do Kalifornie, kde budoval svůj vzdělávací systém. „Nakonec jsme dokázali naučit roční kvantum účetnických vědomostí za jeden den.“ Učili investování a podnikání, tedy jeho protěžovaný sektor „M“ a „I“. Ze studentů vytvářel týmy a nechal je soutěžit o peníze, čímž měl o motivaci postaráno. Systém se rozšířil a autor vydělal miliony. Uvedl, že jho bohatý táta nový dům koupil hotově, nebral si úvěr. Ale v první knize Bohatý táta, chudý táta naopak ukazuje, že je lepší si vzít úvěr a peníze investovat.

Risk, zisk a emoce

Otázkou jsou pro mne životní hodnoty autora – staví racionální chování nad emocionální, které zatracuje a asi by nejraději neměl. „Abys byl úspěšný jako investor nebo majitel podniku, musíš být emocionálně neutrální vůči výhrám i prohrám. Výhry i prohry jsou jen součástí hry.“ „Pokud lidé nejsou s to ovládat své emocionální myšlení, přesun na pravou stranu kvadrantu bych jim nedoporučoval.“

Prý „M“ a „I“ neriskují. Životní příběh autora by přeci bez úspěšné třetí firmy skončil tragicky, hůř, než kdyby celý život zůstal „jen Z“. Obecně riziko skloňuje ve všech pádech, stejně jako jistotu. Opět s tím však po celou dobu knihy hraje, tak se mu to hodí. Píše o zvládání rizika, ovšem blíže akorát řekne, že bohatí lidí se naučili riziko zvládat, a proto investování není rizikové. To by mne zajímalo, jak tedy racionálně, nikoli emočně autor riziko vůbec definuje. V desáté kapitole se zase naopak dovíme, že „Byl nyní připraven pustit se do rychlé a riskantní hry, kterou hrají jen skuteční „M“ a „I“.“ „Hraní hry (myšlena především desková hra Cashflow 101) od člověka vyžaduje duševní, emocionální i fyzické zaujetí.“ A to máme být vůči prohrám a výhrám emocionálně neurální říká, tak já nevím.

Stanovení cílů vedoucích k finanční svobodě

Zdroj:

Zde je Kiyosakiho seznam věcí, kterým bychom měli věnovat 5 hodin týdně:

• čtěte si ekonomické stránky svých novin a čtěte Wall Street Journal;
• poslouchejte finanční zprávy v TV nebo v rádiu;
• poslouchejte vzdělávací kazety zabývající se investováním a finanční výchovou;
• čtěte finanční časopisy a věstníky;
• hrajte CASHFLOW.

To mne dostalo, protože 5 hodin je brutálně málo času a je to nereálné. Hlavně třeba také proto, že spousta informací, které takto získáme, jsou zkroucené a nepřesné. No a další věc je, že jim stejně téměř nikdo, vyjma těch, co mají dostatečné vzdělání, nebudou rozumět. A je pravda, že tomuto se ve školách neučí a také nevidím důvod, proč by mělo, když většina lidí má problém najít čas a naučit se trojčlenku. Podobné nároky na vzdělávání má autor na konci čtrnácté kapitoly. Kdo chodí do práce, aby měl nyní jak žít a má rodinu, tak takovéhle množství času na čtení, hledání, zjišťování a sepisování prostě nemá, autor žije mimo realitu! Jedna věc je se o něčem informovat (jak funguje tento a tento MLM systém) a druhou věcí je pravidelné dělání něčeho. Viděl bych to spíše jako: týdně si vyhraďte 5 hodin času, které věnujete vzdělávání ve světě financí.

V kapitole 14 najdeme krásnou větu: „Finanční plánovači, pokud jsou dobří, poskytují vynikající technické vědomosti a často vám mohou pomoci rozvrhnout si životní finanční plán.“ Důležité jsou zde dvě slůvka – pokud a často. Jako finanční plánovač jsem měl možnost nějaký čas působit, ale především poznat lidi, kteří si takto vydělávají na živobytí. Z tohoto důvodu si o finančních plánovačích myslím svoje, už z toho titulu, že to jsou nejčastěji právě typy lidí, které jsou fascinovány Kiyosakiovými knihami a tak nemají to nepotřebné vzdělání ve školách, ale svoje vzdělání v daném MLM systému (ano, existují i výjimky).

6 lidí okolo vás – zajímavé cvičení, ovšem nevím, co si o něm mám myslet. Chápu, že lidé, se kterými trávíte nejvíce času, vás ovlivňují, ale na druhou stranu jsou zásadní pro naši budoucnost? Kyiosaki uvádí, že ano, proto by měli stejně smýšlet jako vy. Takže to ovšem z vydělávání peněz dělá cíl života, nikoli svět společenský, kde budu volný čas trávit s přáteli, kteří mi jsou blízcí, ačkoli si peníze vydělávají jinak.

„Mám za to, že je snadnější změnit sebe než politický systém.“ To je pravda, ovšem pokud takto všichni strčí hlavu do písku, pak se systém nikdy nezmění a lidé na to budou stále doplácet.

Jsem rád, že autor ke konci knihy také konečně uvedl, že pokud chce člověk zbohatnout, to je běh na dlouhou vzdálenost, ačkoli to dle předešlých kapitol vypadalo vždy jinak. Jde tedy také o to, že odložíme svoji spotřebu, a tedy i své mládí připravíme o požitky.

Dovětek

V knize mne samozřejmě zaujala celá řada věcí, ovšem nejsem si jist, že by mi něco velkého přinesla. Kniha Bohatý táta, chudý táta, kterou jsem četl, mi přišla zajímavější, možná ale také proto, že to byla první kniha takového typu. Cashflow kvadrant mi přijde spíše jako přídavek a hlavně reklama na hru Cashflow.

Autor v knize popisuje, jak úžasně, za jaké ceny a jak krásně si pořídil nemovitosti, jak neplatí daně atd. Celé to je nereálná pohádka, což by mohli vyprávět lidé, kteří mají slušné příjmy a žádají o hypotéku. Pokud nejste skutečně solventní, máte problém. Nic nového jsem se asi nedověděl, ale alespoň to vím. Našel jsem také audioverzi knihy Cashflow kvadrant ve formátu mp3, jež je ovšem značně zkrácená, tedy v tištěné verzi je toho napsáno mnohem více.