Mo­ti­va­ce zven­čí je ja­ko smrad – re­cen­ze best­selle­ru

Schop­nost mo­ti­vo­vat se­be i dru­hé roz­ho­du­je o úspě­chu či ne­ú­spě­chu. Jak mo­ti­vač­ní ře­či ovlivňují vý­kon­nost li­dí a tý­mů po­pi­su­je se své kni­ze Ivo To­man, kte­rý má po­věst tvr­dé­ho řeč­ní­ka a vel­ké­ho mo­ti­vá­to­ra.

Šel jsem si půj­čit ně­ja­kou kníž­ku a uvi­děl na prv­ní po­hled pou­ta­vou kníž­ku od pa­na To­ma­na. Tak tlus­té to ne­ní, zku­sím se za­čít a uvi­dím co z to­ho vy­pad­ne. Což o to, mo­ti­va­ce je za­jí­ma­vé čte­ní, ale snad to ne­bu­dou jen ně­ja­ké blu­dy. Za­čí­ná to slib­ně, ne­boť au­tor se zost­ra pus­tí do kri­ti­ky ne­u­stá­lé­ho mo­ti­vač­ní­ho žva­ně­ní, kte­ré je si­ce vel­mi pou­ta­vé, ale ji­nak dle je­ho ná­zo­ru na­pros­to k ni­če­mu. "Ce­lá myš­len­ka mo­ti­vo­vá­ní dru­hých je je­nom zrád­ná past." Zvě­dav, zda au­tor po­pí­še nejen onu past mo­ti­vač­ních ke­ců, ale ta­ké vý­cho­dis­ko, čtu dá­le.

Au­tor se pouš­tí to kri­ti­ky mo­ti­va­ce ar­gu­men­tem, že je to v roz­po­ru s hod­no­ce­ním. Hm, tak na tom si­ce ně­co prav­dy asi bu­de, ale ne­vím, proč by nut­ně hod­no­ce­ní mu­se­lo vždy de­mo­ti­vo­vat. Sou­hla­sím s tím, že je to ne­pří­jem­né, ale spí­še se pře­ci bu­du sna­žit, abych byl ohod­no­cen dob­ře. Dal­ší pro­blém mo­ti­vač­ní­ho po­ví­dá­ní a ško­le­ní vi­dí Ivo To­man v tom, že zkrát­ka ne všich­ni mo­hou uspět, pro­to­že pros­tě vět­ši­na li­dí na to ne­má, chy­bí jim vnitř­ní mo­ti­va­ce. Po­stup­ně se tak zhru­ba ve čtvr­ti­ně do­stá­vá k hlav­ní­mu té­ma­tu kníž­ky – vnitř­ní šip­ky, kte­rá ur­ču­je náš směr a ta­ké úspěch. Tož kon­cept je to za­jí­ma­vý, otáz­kou je, jak jej au­tor ucho­pí a dá­le roz­ve­de.

Vnitř­ní mo­ti­va­ce – na­še šip­ka

„Vnitř­ní mo­ti­va­ce je ne­spo­ko­je­nost se sou­čas­ným sta­vem spo­je­ná s ak­tiv­ním od­st­raňová­ním pří­čin ne­spo­ko­je­nos­ti.“

Do­stá­vá­me se tak k je­di­né myš­len­ce ce­lé kni­hy a to, že ta na­še šip­ka uvnitř ur­ču­je, zda bu­de­me ne­bo ne­bu­de­me úspěš­ní – ne­zá­le­ží pou­ze na je­jí exis­ten­ci, ale tak na je­jím smě­ru. Pro­to tře­ba ně­kdy chví­li tr­vá, než ten svůj směr na­jde­me a roz­ví­jí­me se v něm. Nu, kdo by to byl ře­kl, co?

Pro­to­že mo­ti­va­ce je spo­je­ná s ve­de­ním li­dí a ma­na­že­ři se sna­ží pod­ří­ze­né mo­ti­vo­vat – což je prý špat­ně, páč to ne­má smy­sl – pan To­man si dě­lá re­kla­mu na svo­je ško­le­ní "Zá­kla­dy ve­de­ní li­dí". Zdů­razňuje, že je nut­né hle­dat li­di se sil­nou vnitř­ní šip­kou, kte­ří ji ma­jí po­dob­nou ja­ko na­še fir­ma. Ostat­ní vy­há­zet, pro­to­že li­di bez šip­ky jsou lo­o­se­ři, kte­ří za nic ne­sto­jí a bu­dou vždy ne­ú­spěš­ní. Na ško­le­ní se do­ví­te, jak ta­ko­vé li­dí na­jít.

Pře­ku­lí se po­lo­vi­na kníž­ky a stá­le se to me­le o šip­ce a o tom, že vněj­ší mo­ti­va­ce rych­le vy­prchá a jsou to vy­ho­ze­né pe­ní­ze, pro­to­že kdo vnitř­ní mo­ti­va­ci má, vněj­ší ne­po­tře­bu­je a kdo ne­má, tak mu to stej­ně ne­po­mů­že. Oče­ká­val bych, že te­dy au­tor tro­chu za­brou­sí do po­le, zda se šip­ce dá tro­chu po­mo­ci, ale mís­to to­ho ná­sle­du­je ta­ko­vý pře­hled psy­cho­lo­gic­ké­ho ná­hle­du na to, co nás mo­ti­vu­je, jak jsme od­liš­ní a zda od zví­řat, jak vní­má­me au­to­ri­ty a po­dob­ně. Mož­ná tak za­jí­ma­vá je zmín­ka o re­la­tiv­ní de­pri­va­ci, te­dy jak se srov­ná­vá­me s ostat­ní­mi, kte­ří jsou na tom po­dob­ně. Pro­to­že kníž­ka je o šip­ce, ob­čas se v tex­tu za­se ob­je­ví. Vtip­ný je vzo­rec na mo­ti­va­ci k vý­ko­nu

Mo­ti­va­ci ra­dě­ji mít, než o ni číst

Mo­ti­va­ce nám po­má­há spl­nit si ně­ja­ké vy­ty­če­né cí­le. Tak to­mu ale asi ne­ní, pro­to­že pan To­man zá­sad­ně do­po­ru­ču­je sta­no­vit si vět­ší cí­le, abychom umře­li při sna­ze jich do­sáh­nout. Po­kud si sta­no­ví­me cí­le snad­né, tak nás to ne­po­su­ne Nu, kníž­ka by se da­la shr­nout tak, že mo­ti­vo­vat li­di nejde, tak za kníž­ku ne­vy­ha­zuj­te pe­ní­ze a ob­jed­nej­te si mo­ti­vač­ní před­náš­ku od pa­na Iva­na To­ma­na za 60 000 ho­di­nu (bez DPH) . Nu, uva­žu­ji, jak moc za­ho­ze­né od­po­led­ne to by­lo.