Asie den 3 – Deštný les v Bruneji

Čtvrtek, 30. srpen 2012 - Asie - trvalý odkaz

Dnešní den je na programu Rain Forrest Discovery od Borneo Guide. Jedeme se podívat, jak to v pralese vypadá ostatně příroda je tu jiná než v Evropě a stojí za to ji poznat. Trek aneb jak opít průvodce

Cesta do lesa

Zdroj: moje

Ráno po šesté vstáváme a balíme se na cestu. Před sebou se ohlašujeme z pokoje a jdeme na snídani, která je ve formě švédkých stolů, ale s asijskou kuchyní. Máme 15 minut na to, abychom se nadlábli což vzhledem ke kvalitě a chuti jídla nebyl vůbec žádný problém. Vyzvedává nás řidič a veze do města k "speedboat". Zde potkáváme svého průvodce Nazriho, manažerku naší výpravy, a také další dva turisty, co s námi do pralesa jedou, tam ale podnikají jinou tůru. Budeme mít průvodce sami pro sebe Podepisujeme se na seznam cestujících a sedáme do uzavřené loďky společně s dalšími asi 10 pasažéry. Malá lehká loďka a dva silné motory udělají své – brzy to smažíme jako draci po vodní hladině. Řidič má cestu v ruce a tak i v ostrých zatáčkách moc nezpomaluje, jen to trošku více naklopí Dostáváme se postupně více do vnitrozemí, kde je již voda téměř bez vln, což dělá naši jízdu hladkou. Šíře vodního toku se různé mění, ale musí tu být hloubka souze podle velké nákladní lodi, kterou předjíždíme. Po 40 minutách přijíždíme do města , které má včetně okolí asi 10 000 lidí a všichni se tu znají. Sedáme do minivanu a míříme směr Eco Village na kraji deštného lesa. Jedná se o soustavu stanů a hangáru – ve stanech se spí a hangár slouží jako jídelna a sklad. Hlavně že je kde spát a kam si dát věci Čeká nás malé občerstvení, přivítání a představení programu. My se vydáme do lesa a Korejec a Japonec na Canopy walk (prostě se jde v korunách stromů a nad nimi a je výhled do dáli) v národním parku Temburong. Jedná se o primární deštný prales a dole se chodit nemůže.

Procházka deštným lesem

Zdroj: moje

Bereme si hodně vody a vyrážíme. Musíme nejprve přes řeku, takže sedáme do vratké loďky, kterou průvodci po pár metrech téměř převrhli, ale zdárně jsme dorazili na druhou stranu. Abych to uvedl na pravou míru, máme s sebou 3 průvodce – místního domoroce co zná prales (Apai), domorodce co nám bude vařit oběd a Malajsice, který nám zprostředkuje kominikaci v angličtině (náš průvodce Nazri) Po turistech chtějí pevné boty, ale hlavní děda vyráží v polorozpadlých žabkách a další dva v takových jakoby bačkůrkách. Tričko a kraťasy Adidas jsou samozřejmostí. Domorodci mají i mačety, kterou občas používají na ukázky či aby si vyrobili hůl na chození.

Apai se občas zastaví a popisuje jak se která rostlina používá. Tuto je na lov ryb otrávením vody, další zase proti svědění a další na potenci. Shodujeme se, že to všechno vypadá stejně a bylo by asi třeba mít listy rostlin vedle sebe. V lese jdeme po cestičce, není snad ani kam se ztratit. Nejedná se o primární pralses, tak se cajdat nedá, ale některé stromy tu jsou hooodně staré a velké a tak. Pohled, který tu máte se dá jen těžko vyfotit, vše má velké listy a je zelené. Na květ rostli tu narazíte zřídka, o to je to větší zábava. Protože jsou stromy vysoké a porost hustý, blbě se fotí, neb je tu málo světla, takové přítmí. Potíte se ani nevíte jak, ale dýchá se tu velmi příjemně. Místní tedy na sobě nemají ani kapičku potu, jenom Nazri ač je také z Malaysie. Stavíme a Apai vyndává banány. Jsou menší než známe, ale také sladší a žlutá barva je sytější. Pokračujeme pralesem až k řece "Mutong River", kde se průvodci dohadují, jaké bude počasí. V dešti se prý moc vařit nedá a tak jako jestli nevadí, že se najíme třeba až zase v táboře. Nám to nevadí a ujišťujeme je, že opravdu strašně moc chceme jít tu delší procházku. Sundáváme boty, nasazujeme žabky a brodíme řeku. To se opakuje ještě několikrát, místy si na těch několik desítek metrů žabky na nohou necháváme i v pralese. Dominik jde akčně jako domorodec bez bot, páč Apimu se jeho žabky rozsekaly a tak mu druhej dal svoje body Ono jak jsou na vychozené cestičce napadané velké listy, tak je to celkem ok. Nejsou tu nikde pijavice, a ani hmyz na nás nesedá. Buď funguje repelent nebo tu nejsou.

V podobném rysu cajdáme několik hodin jen pár kilometrů. Docela zážitek, i když se jedná o velmi fyzicky nenáročnou procházku celkem pohodovým terénem. Na cest zpět se u jednoho ohybu řeky dohodnou, že stále jako neprší a tak tedy uvaříme. Podává se "bamboo chicken", tedy naložené kuře s bambusem a rýží. Rýři mají uvařenou s sebou v krabičce, maso se dá do čerstvého bambusu a ten strčí do ohně. Jako talíř slouží takový trychtýř vyrobený ze dvou listů národního stromu, jí se rukama, kdo by se tahal s příborem. Vše je umyté v řece, která vypadá celkem čistě Chutná to výborně, obzvláště ten bambus.

Za posledním brodem začíná pršet, tak rychle zalézáme do lesa, kde jsou kapky vody zachycovány listy nad vámi, takže déšť slyšíte, ale moc na vás neprší. Jdeme trošinku jinou cestou, která je kratší, a zvedá se tempo chůze, protože déšť nabírá na síle. U řeky opět nasedáme do loďky a jedeme na druhou stranu. Řeka tu je asi metr hluboká. Sotva dorážíme na druhou stranu a vyndáme si věci pod střechu,

Večerní les a longhouse

Zdroj: moje

Po večeři – rýže, kousky ryby, smaženice, nasekané listy čehosi – si bereme baterky, deštníky a jdeme na několika set metrovou procházku do nočního lesa. Okolo cestičky fotíme strašilky, ptáčka, chameleony a tak. Mají tu i ve tmě svítíci lepivé houbičky Jdete tedy asi celkem asi 30 minut v noci a díváte se na spící tvory, zajímavé zpestření večera. Na konci procházky přicházíte do longhousu, což je dům, kde bydlí místní. Dnes máme štěstí, jedna holka tu slaví sedmnáctiny. Dostáváme jídlo a nápoj – prý je to sirup s mlékem, ale moc jako mléko to nechutná, je to nicméně dobré. Zabředáváme do konverzace s naším průvodcem o všem mořném, místní umí anglicky bohužel jen velmi málo. Zkusil jsem z něj vytáhnout něco o dalších parcích, co je tu jiné a zda jsme si jednodenní program vybrali dobře, ale on byl jen v národním parku Niah, kam my nejedeme a zda je lepší Canopy Walk se zdráhal říci. Ale prý je to spíše výhled do krajiny nad ten primární deštný prales a taková prostš procházka pro ty, co to chtějí vidět. To mne utvrzuje v tom, že trek lesem byla lepší volba.

Čas postupně ubíhá a ženy se vytrácejí do bytů, děti ovšem pobíhají okolo a baví se. Je čtvrtek a tu se v pátek a v neděli nepracuje, takže ani nechodí do školy. Zmínil jsem, že v Bruneji platí prohibice, nesmí se tu prodávat alkohol. Nicméně toto nás zajímalo jak funguje a všichni bez větších okolků na rovinu řeknou, že se pro alkohol jezdí do Malaysie a že tam je levný. Takže vám je asi jasný, že když takhle sedí mužské osazenstvo, že se mlíko moc nepije. Na flašce bylo napsáno, že to má 52%, ale o tom bych silně pochyboval, tak 40 voltů bychom věřili, ale tohle ne. Našeho průvodce se nám podařilo s pomocí místních dostat do stavu, kdy na zpáteční cestě úplně rovně nešel, ale byl v pohodě Inu, večer byl super. Po návratu do tábora jsme se všichni podívali na řeku a hladina díky odpolednímu dešti stoupla tak o 1,5 až 2 metry a proud značně zesílil. Následovala studená sprcha (teplá voda tu není) a kolem půl jedné se šlo spát. Ráno musíme vstávat tak nějak na snídani v 8.30, protože o půl desáté budeme odjíždět zpátky do Bangaru na loď do BSB (Bandar Seri Begawan), odkud jedeme zpátky do Malaysie, ale o tom zase zítra.