Miliho Blog

Blog o ekonomice, financích, podnikání na internetu a dalším.

Asie den 20 – White beach na ostrově Boracay

Na konci třetího týdne putování se přesouváme na turisticky oblíbenou destinaci - ostrov Boracay a pláž White Beach, která patří k tomu nejlepšímu na celém světě. Frendz resort s fajn lidičkama a večer párty.

Spíme na letištiZdroj: moje

V Cebu jsme se na letišti trošku prospali a po probuzení začínáme přebalovat a redukovat batohy. Na další přelet máme dovoleno jen 10kg pro odbavené zavazadlo a 5kg pro příruční. Notebook a foťák můžou být ještě zvlášť. Beru si tedy na sebe mikinu a bundu, pevné boty a kalhoty, výbava jak na Mt. Kinabalu Smajlík :D Teplo mi ale není, jak tu mají všude klimatizaci, tak je v mikině a kalhotách příjemně. Je to trochu loterie, ale prošlo to. Vešli jsme se do 10kg! Hodně také teď přispělo to, že máme věci suché. Krom naší bagáže si zvážili i nás, rozesazují vás podle toho i v letadle, aby to měli hezky vyrovnané.

Letíme zatím nejmenším letadlem, opět vrtulové, sedačky jsou po dvou na každé straně letadla. Větší část hodinového letu prospím, když jdeme na přistání letadlo se nehezky klepe. Přistává se opět od moře,ale tentokrát za malým ííkopečkem, takže letadlo letí celkem nízko, pak se s tím rychle flákne o zem a zprudka brzdí, neboť dráha je velmi krátká. Je zataženo a ihned v příletové hale jsme nuceni se registrovat – stačí jeden ze skupiny, nic se neplatí, ale je to trošku zmatek. Lonely planet tvrdí, že se jezdí busík a taxíky jsou drahé. Nicméně přesně naproti letišti v Caticlanu je stánek, kde si můžete koupit trojkolo pro 3 za 80 do přístavu a dokonce i jízdenku na loď na Boracay za 25 PHP na osobu. Pohoda. Začíná desnej slejvák, v pohodě se uzasujeme do velké tříkolky i se zavazadly, ridič kolem natáhne igelit aby nepršelo a ono to funguje. Cesta do přístavu trvá asi 10 minutek podle provozu. Přestalo pršet. V přístavu platíme 75PHP poplatek a 25PHP vstup na ostrov. Prodávají tu i lístky na loď za stejnou cenu jako u letiště. Lodě jsou opět takový pavouci – centrální trup a poté stabilizační plováky na obou stranách.

Boracay a Frendz Resort

Ostrov BoracayZdroj: moje

Loď je celkem plná když vyplouváme. Na Boracay to není daleko, opět asi 10 minut. Trojkolka do Frendz Resort stojí kilčo, nevíme ani pořádně kde to je a řidič nás vyhazuje i hlavní silnice, co vede napříč ostrovem a máme se prý vydat takovou uličkou, že to prý už není daleko. Ulička nás přivádí na pláž White Beach, kde je celkem živo a prodejci opět nabízejí vše možné. Oproti Alona Beach přibyly klobouky a perly. Ptáme se na naše ubytování a všichni nás posílají stejným směrem po asi 200 metrech uvidíme ukazatel a dáváme se směrem od pláže další úzkou uličkou. Další ukazatel nás vede po úzkém betonovém chodíčku vedle mělkého kanálu zaplaveného vodou. Vstupní brácha a zvonek značicí, že se na noc zavírá. Na recepci zjišťujeme, že check-in je ve 2 hodiny, je sotva 9. Dostáváme welcome drink, necháváme si zde batohy a jdeme se podívat po nějaké snídani.

Když se po asi hodině vracíme, sedáme na chvíli k počítači, mají tu Wifinu. Náš pokoj je mezitím připraven a tak se jdeme ubytovat. Je tu spousta místa, je to dvoupatrové a každý máme dvoupostel. Cena je 1500 PHP za noc za tento pokoj pro 3 osoby. Máme také vlastní sprchu a záchod, klimatizace není, ale u každé postele je větrák. U recepce je taková jídelnička a několik sedaček, biliár a PC s přístupem na internet za cenu 1PHP/min. Snídaně není v ceně, ale můžete si ji nechat připravit za vyšší cenu kolo 180 PHP, normální jídla stojí okolo 200 PHP, pivo za 60.

Resort právě opouští parta lidí, co studuje v Hong Kongu a jsou tu na výletě. Téměř všichni mají kocovinku po včerejší kalbě, jedna holka je na kapačce, protože to přehnala na pláži. Inu, zajímavý úvod do zdejšího místa.

White beach a večerní párty

Na White beach je skutečně jemný písekZdroj: moje

Odpoledne se jdu projít po pláži, trochu se podívat kolem. Pláž je dlouhá pár kilometrů, ale jinak velmi podobná – spousta potápěčských center, restaurací, barů a ubytování. Různí se ceny jídla, ale rozhodně je tu dráž nežli na Alona Beach, jíst budeme chodit pravděpodobně mimo hlavní pláž, kde ceny vypadají rozumně. V resortu se seznamujeme s Israelkou jménem Neta, která se k nám připojuje v hledání večeře. Nacházíme takové lokální místo, ceny okolo 120 PHP za jídlo, pivko za 50, to je v pohodě. Poté se vracíme na pláž, abychom našli místo, kde se můžeme posadit. V baru Mint mají bucket 7 piv za 300, tak to se dá. Je neděle, takže dneska bude asi nejvíc živo ještě všude.

V baru si k nám přisedá George, což je chlapík asi čtyřicátník a sestřenice Janice a Girly. Jak se později dovídáme, Janice to tady vlastní a George je manažer jinde. Dopijeme pivka a všichni se společně přesouváme do baru Epic. George objednává láhev Jägera (litrovku!) a bucket piv. Ceny snad raději nebudu zmiňovat, ale jak se ukazuje, George je místní manažer a asi se nás snaží opít. Pak se ještě objevuje týpek v černém tričku a objednává pro nás panáky místní, asi 75% pálenky. Z něho se vyklubal majitel. Tak to je jako gól prostě. Ještě se pak přesouváme do Sunny place, ale to už spíše střízlivíme a okolo třetí se pak navracíme na hostel. Něco takového jsem opravdu nečekal, máme neuvěřitelnou kliku někoho takového potkat.

Plány na další dny nejsou žádné, doposavad tu prý jen pršelo a ani dnes není počasí žádná výhra. Uvidíme také, zda něco nepodnikneme s lidmi z hostelu, je to tu hodně mezinárodní.

Poslední úprava provedena 21. 9. 2012, zhlédnuto: 595-krát.
Celkem 866 slov.
články Příbuzné články:
štítky Štítky:Boracay, Cestování
Pokud se Vám článek líbil, zazáložkujte jej prosím: Kliknutím na ikony můžete doporučit článek dalším lidem
  • Linkuj
  • Jagg
  • Topodkazy
  • Google
  • Facebook
  • vybrali.sme.sk
  • Mediablog
  • Topčlánky
  • Bookmarky.cz
  • Digg
  • TwitThis
  • Live


comments Komentáře (0):