Asie den 10 – Laban Rata na Mt. Kinabalu

Čtvrtek, 6. září 2012 - Asie - trvalý odkaz

Cílem dnešního dne je Laban Rata resthouse ležící ve 3300 metrech nad mořem na hoře Mt. Kinabalu. Výchozí tábor pro dosažení vrcholu druhý den brzo ráno.

Zdroj: moje

V parku máme být dle rezervace nejpozději v 9.30, proto po osmé vstáváme, balíme a snídáme. Stejně jako v národním parku Mulu, i zde je snídaně složena z vejce, párku, fazolí a toastového chleba s marmeládou. K pití čaj nebo kafe dle vaší preference. V D. Villa Lodge si můžeme zadarmo nechat bágly do druhého dne, což je super, protože se s tím nemusíme tahat do parku, kde to dle Adama stálo 10 ringošů. Personál nám přeje hezký den a výstup a my se krátce po deváté vydáváme směr národní park Kinabalu.

U vchodu do parku vás zkásnou o 15 ringošů za vstup. Dvojí cenová politika pro Malajsijce a ostatní je tu cítit na všech cenách více než jinde. Hned u vstupu do parku má svoji kanceláč Sutera Sanctuary Lodges, u které jsme rezervovali a zaplatili ubytování v Laban Rata. Podepisuju jim Climbers form, který sice dostali e-mailem, ale asi se jim to právě nechce tisknout. Také dostáváme lístečky na jídlo, hned první lísteček směňujeme vedle v restauraci za balíček s obědem na dnešní den. Večeře bude už na Laban Rata. V recepci parku si ode mne berou podepsaný formulář a tisknou kartičky na krk – povolení k výstupu, které musíte mít stále u sebe. Také zaplatíme 128 ringošů za průvodce, kterého si nás tam hned převzal. Další okénko a další plaba za minibus k Trimphton gate, bráně do parku. Jedna cesta stojí 16,5 RM za nás tři, je to sice asi jen 5,5km ale celkem dosti do kopce. Obráni v každém okýnku o peníze a vybaveni taškou s krabičkou jídla sedáme do busíku a jedeme k bráně. Cesta je to úzká a místy dosti děravá. U vchodu do parku podepisujeme formulář a můžeme vyrazit. Průvodce s námi zatím komunikuje posunky, je takový mlčenlivý. Jinač asi 150cm vysoký postarší chlapík. Průvodce tu chodí za vámi, takže tempo si určujete sami.

Zdroj: moje

Cesta nahoru začíná shody dolů. Trošku demotivující na začátek Nicméně brzy se situace dostává do očekávaného stoupání, které je tvořeno z větší části vytvořenými vysokými schody. Dolů to pak budou mít kolena radost. Jdeme pohodovým tempem, musíme ujít 6km a nastoupat asi 1500 metrů. Pěšina je dosti široká a upravená, také tu projde v průměru více jak 150 lidí denně (dle informačního letáku na Mt. Kinabalu leze ročně asi 42 000 lidí). Procházíte pralesem, takže opálení od slunce v nižších polohách nehrozí. My ovšem asi ve vyšších polohách nevidíme do dálky, protože vše je zahaleno hustou mlhou. Podél cesty jsou postaveny takové přístešky, vedle je nádrž s vodou a také zděný ve většině případů splachovací záchod západního typu. Je to fajn věc, protože vás to motivuje udělat si zastávku, občerstvit se a trochu odpočinout před další cestou. Zároveň se na ne moc široké cestě netvoří hloučky svačících turistů. Potkáváme lidi, kteří již sestupují a dodávají nám naději, že východ slunce uvidíme. Zatím to tak nevypadá, občas vytahujeme pončo, poprchává dosti náhodně. Jak se dostáváme do výše a výše, porost se mění a informují o tom i tabule na odpočinkových zastávkách. Každý půl kilometr je navíc značen včetně nadmořské výšky, asi abyste měli motivaci pokračovat dále. Potkáváme i průvodce v žabkách, což vám asi řekne dostatečně o schůdnosti této části trasy.

Laban Rata resthouse

Zdroj: moje

Do parku jsme vstoupili v 9.45 ráno a do 6km vzdáleného ubytování došli pohodovým tempem s častými zastávkami v 14.15. Ubytováváme se, dostáváme pokoj č.10 v hlavní budově, což je super. S průvodcem stanovujeme sraz na 3 hodiny ráno u vchodu, neboť 3 hodiny na výstup by nám měly bohatě stačit. Náš pokoj má 3 dvoupatrové postele, takže asi budeme mít ještě další 3 spolubydlící. Mají tu bačkory, postele mají povlečenou deku a ještě jednu deku navíc, takže zima rozhodně nebude. Teplá voda tu neteče, takže sprcha probíhá dosti rychlým způsobem. Jsou tu zásuvky a máme spoustu času, takže notebook by se hodil. Dokonce je tu EDGE síť, takže internet na Malajsijské SIMce by tu celkem lítal. Jdeme do hlavní místnosti, která slouží jako jídelna a vytahujeme karty. Večeře je způsob all you can eat a barového typu, takže od 5 hodin se nacpáváme výborným jídlem. Kupón na ubytování chtěli vidět akorát v recepci při nastěhování, ale protože to tu každý má včetně jídla, tak to nikdo dále nekontroluje.

Večeře byla v 5, takže i po večeři máme kupu času. Bavíme se s dalšími turisty, co si kám sedli, je to mix australanů a američanů tak asi kolem 30 let. Venku se trochu protrhává mlha a tak nastává velké focení na terase. Za chvíli již se mlha navrací a pomalu také padá tma. Není co dělat, jsme trochu unaveni, tak jdeme kolem 8 hodiny spát. Na pokoji již chrní 2 holky a jeden kluk, asi Korejci. Stavíme budík na druhou hodinu, ale dle našeho odhadu budou naši spolubydlící vstávat dříve. Třeba ale budou potichu. Za 6 hodin nás čeká výstup na nejvyšší horu Jihovýchodní Asie. Až budeme na vrcholu, bude v Evropě půlnoc. Ale o tom zase zítra.