Miliho Blog

Blog o ekonomice, financích, podnikání na internetu a dalším.

Asie den 10 – Laban Rata na Mt. Kinabalu

Cílem dnešního dne je Laban Rata resthouse ležící ve 3300 metrech nad mořem na hoře Mt. Kinabalu. Výchozí tábor pro dosažení vrcholu druhý den brzo ráno.

Národní park Kinabalu Zdroj: moje

V parku máme být dle rezervace nejpozději v 9.30, proto po osmé vstáváme, balíme a snídáme. Stejně jako v národním parku Mulu, i zde je snídaně složena z vejce, párku, fazolí a toastového chleba s marmeládou. K pití čaj nebo kafe dle vaší preference. V D. Villa Lodge si můžeme zadarmo nechat bágly do druhého dne, což je super, protože se s tím nemusíme tahat do parku, kde to dle Adama stálo 10 ringošů. Personál nám přeje hezký den a výstup a my se krátce po deváté vydáváme směr národní park Kinabalu.

U vchodu do parku vás zkásnou o 15 ringošů za vstup. Dvojí cenová politika pro Malajsijce a ostatní je tu cítit na všech cenách více než jinde. Hned u vstupu do parku má svoji kanceláč Sutera Sanctuary Lodges, u které jsme rezervovali a zaplatili ubytování v Laban Rata. Podepisuju jim Climbers form, který sice dostali e-mailem, ale asi se jim to právě nechce tisknout. Také dostáváme lístečky na jídlo, hned první lísteček směňujeme vedle v restauraci za balíček s obědem na dnešní den. Večeře bude už na Laban Rata. V recepci parku si ode mne berou podepsaný formulář a tisknou kartičky na krk – povolení k výstupu, které musíte mít stále u sebe. Také zaplatíme 128 ringošů za průvodce, kterého si nás tam hned převzal. Další okénko a další plaba za minibus k Trimphton gate, bráně do parku. Jedna cesta stojí 16,5 RM za nás tři, je to sice asi jen 5,5km ale celkem dosti do kopce. Obráni v každém okýnku o peníze a vybaveni taškou s krabičkou jídla sedáme do busíku a jedeme k bráně. Cesta je to úzká a místy dosti děravá. U vchodu do parku podepisujeme formulář a můžeme vyrazit. Průvodce s námi zatím komunikuje posunky, je takový mlčenlivý. Jinač asi 150cm vysoký postarší chlapík. Průvodce tu chodí za vámi, takže tempo si určujete sami.

Cesta na Mt. KinabaluZdroj: moje

Cesta nahoru začíná shody dolů. Trošku demotivující na začátek Smajlík :D Nicméně brzy se situace dostává do očekávaného stoupání, které je tvořeno z větší části vytvořenými vysokými schody. Dolů to pak budou mít kolena radost. Jdeme pohodovým tempem, musíme ujít 6km a nastoupat asi 1500 metrů. Pěšina je dosti široká a upravená, také tu projde v průměru více jak 150 lidí denně (dle informačního letáku na Mt. Kinabalu leze ročně asi 42 000 lidí). Procházíte pralesem, takže opálení od slunce v nižších polohách nehrozí. My ovšem asi ve vyšších polohách nevidíme do dálky, protože vše je zahaleno hustou mlhou. Podél cesty jsou postaveny takové přístešky, vedle je nádrž s vodou a také zděný ve většině případů splachovací záchod západního typu. Je to fajn věc, protože vás to motivuje udělat si zastávku, občerstvit se a trochu odpočinout před další cestou. Zároveň se na ne moc široké cestě netvoří hloučky svačících turistů. Potkáváme lidi, kteří již sestupují a dodávají nám naději, že východ slunce uvidíme. Zatím to tak nevypadá, občas vytahujeme pončo, poprchává dosti náhodně. Jak se dostáváme do výše a výše, porost se mění a informují o tom i tabule na odpočinkových zastávkách. Každý půl kilometr je navíc značen včetně nadmořské výšky, asi abyste měli motivaci pokračovat dále. Potkáváme i průvodce v žabkách, což vám asi řekne dostatečně o schůdnosti této části trasy.

Laban Rata resthouse

Laban Rata resthouseZdroj: moje

Do parku jsme vstoupili v 9.45 ráno a do 6km vzdáleného ubytování došli pohodovým tempem s častými zastávkami v 14.15. Ubytováváme se, dostáváme pokoj č.10 v hlavní budově, což je super. S průvodcem stanovujeme sraz na 3 hodiny ráno u vchodu, neboť 3 hodiny na výstup by nám měly bohatě stačit. Náš pokoj má 3 dvoupatrové postele, takže asi budeme mít ještě další 3 spolubydlící. Mají tu bačkory, postele mají povlečenou deku a ještě jednu deku navíc, takže zima rozhodně nebude. Teplá voda tu neteče, takže sprcha probíhá dosti rychlým způsobem. Jsou tu zásuvky a máme spoustu času, takže notebook by se hodil. Dokonce je tu EDGE síť, takže internet na Malajsijské SIMce by tu celkem lítal. Jdeme do hlavní místnosti, která slouží jako jídelna a vytahujeme karty. Večeře je způsob all you can eat a barového typu, takže od 5 hodin se nacpáváme výborným jídlem. Kupón na ubytování chtěli vidět akorát v recepci při nastěhování, ale protože to tu každý má včetně jídla, tak to nikdo dále nekontroluje.

Večeře byla v 5, takže i po večeři máme kupu času. Bavíme se s dalšími turisty, co si kám sedli, je to mix australanů a američanů tak asi kolem 30 let. Venku se trochu protrhává mlha a tak nastává velké focení na terase. Za chvíli již se mlha navrací a pomalu také padá tma. Není co dělat, jsme trochu unaveni, tak jdeme kolem 8 hodiny spát. Na pokoji již chrní 2 holky a jeden kluk, asi Korejci. Stavíme budík na druhou hodinu, ale dle našeho odhadu budou naši spolubydlící vstávat dříve. Třeba ale budou potichu. Za 6 hodin nás čeká výstup na nejvyšší horu Jihovýchodní Asie. Až budeme na vrcholu, bude v Evropě půlnoc. Ale o tom zase zítra.

Poslední úprava provedena 8. 9. 2012, zhlédnuto: 374-krát.
Celkem 801 slov.
články Příbuzné články:
štítky Štítky:Borneo, Cestování
Pokud se Vám článek líbil, zazáložkujte jej prosím: Kliknutím na ikony můžete doporučit článek dalším lidem
  • Linkuj
  • Jagg
  • Topodkazy
  • Google
  • Facebook
  • vybrali.sme.sk
  • Mediablog
  • Topčlánky
  • Bookmarky.cz
  • Digg
  • TwitThis
  • Live


comments Komentáře (0):