Miliho Blog

Blog o ekonomice, financích, podnikání na internetu a dalším.

Asie den 8 – NP Mulu a Kota Kinabalu

Poslední půl den v národním parku Gunung Mulu a pak přelet na sever do Kota Kinabalu.

Canopy walkZdroj: moje

Vstáváme o půl osmé, jdeme na snídani, kde vlastně nikdo není. Ve stejném složení jako předchozí dva dny – my a Adam jdeme na procházku v korunách stromů: Canopy walk. Straz v 8.30 před recepcí parku. Jsou trochu zmatky s placením, chtějí po nás doklad o zaplacení, ale nějak to zůstává nedořešeno a jde se. Máme hezkou mladou průvodkyni, která bůh ví odkud ví, že jsme byli na Pinnacles. Jdeme 1,5 km parkem po cestičkách jako k jeskyním před 3 dny. Dovídáme se, že "A", náš průvodce, je pěkný šílenec, ale také vyjádřila uznání nad naším výkonem při výstupu.

Canopy walk jsou prostě lanové mosty natažené mezi stromy. Nicméně mají to tu nejdelší na světě, nějakých 480m. Ono jako jsou to hliníkové žebříky, s prkny, které jsou zavěšeny pomocí umělých lan na ocelových lanech. Když po tom jdete, tak se to trošku hýbé, ale hlavně dělá rámus, takže pokud nějaký živočich v okolí je, tak ho vyplašíte Smajlík :D Skupinka je nevelká celkem asi 10 lidí. Na mostech by neměly být více než dvě osoby a na stanovištích u stromů více jak 5. Takže se tak jako pomalu přesováme v asi 30-40 metrové výšce. Není to zas tak špatné ztoa 35 penízků, i když zázrak taky jako ne. Ale můžete si udělat fotku. Průvodkyně uviděla v dáli červené opičky, snažila se nám je ukázat, ale jako viděl jsem akorát takovou tečku zmizet v dáli. Bez dalekohledu ani náhodou.

Vracíme se do parku, dobalíme, kupujeme za 6 ringošů balíček s obědem a vydáváme se pěšky na 1,5km vzdálené letiště. Slunce žne, ale dá se to. Na letišti se v klidu naobědváme a čekáme na letadlo v 12.45 do Kota Kinabalu. Tedy letí se nejprve do Miri. Opět nám na palubě dali kakaové mlíčko Smajlík :) V Miri nás vyhnali z letadla, v koridoru dostáváme letenku a musíme před imigrační, pak zpátky do odletové haly a stejného letadala na stejné sedadlo Smajlík :D Je to veselý proces, ale co s tím naděláme.

Let z Miri do Kota Kinabalu trvá necelou hodinu, jako občerstvení dostáváme slané buráky a džus. Letíme vlastně celou dobu podél pobřeží ve výšce asi 1000 metrů (kapitál hlásal 3000 stop). Sedím vlevo ve směru letu, za okýnkem vidím celou dobu moře a to až do přistání, což je trochu adrenalin, když klesáte a pod vámi stále moře Smajlík :D Letište v KK je velké, moderní a opět klimatizované. Ke kontrole pasů se jde dlouhou chodbou, dá se zde chytit neplacená Wifi s internetem, takže pokud něco potřebujete vyřešit, udělejte to. My doufali, že Wifi vydrží a pak museli kempovat za budkami s celníky, když jsme hledali ubytování. To je navíc zbytečné. Na informaci na letišti byli výborné paní, které nám ochotně poradili, dali mapku a vysvětlili, jak to funguje. Bus je za 1,5 za stanici, taxík za 30 až na cílovou adresu, takže nakonec jdeme na letišti koupit kupón, na kterém je i adresa a který se pak dá taxikáři. Celkem průhledný systém, ideální pro cizince. Taxikář je mlčenlivný stejně jako jeho kolega v Mrii. Přijíždíme do centa, on se tak jako dívá na cestu, pak zvedá mobil a s někým ještě řeší, kde nás má vysadit. Nakonec se domluví a je to asi o 20 metrů zpátky na druhé straně silnice. Nechali jsme se vysadit poblíž Beach street, kde je v okruhu dostatek levných hostelů. Summer lodge je plné (volili jsme, protože mají hostel i u Mt. Kinabalu a zajišťují mezi nimi dopravu, což by se nám hodilo tam i zpět), ale druhá volaba X-plorer backback lodge má volno a za smostatný pokoj pro nás 3 (postele jsou pro 4 lidi), platíme 68 ringošů, snídaně v ceně. Wifi tu moc nefunguje, ale nakonec díky dostatečné technické znalosti nastavujeme ve spoloečné místnosti router a můžeme v klidu po několika dnech vyřešit neodkladné záležitosti. Potkáváme Valerii z Itálie, která na 37 nevypadá ani náhodou a v 7 jdeme spolešně s nía ještě s Němkou Katyiaou na večeři.

Rybí trhZdroj: moje

Volíme čínskou restauraci, protože tu je frmol a to je pro nás znakem, že tu jídlo bude dobré. Za vačeři takovou hodně poskládanou dáváme asi 12 penízků a jdeme dále do města. Kupujeme flašku tvrdšího alkholu na ochtnání a sedáme si do nedalekého parčíku u moře. Povídáme, popíjíme, je nám fajn. Cestou nazpět ještě objevujeme noční rybí market, o kterém nám říkal Adam. Majít u čerstvé ryby a mořské plody, vyberete si na co máte chuť a oni vám to připraví. Venku posedává spousta mládeže, především holky. Děti si hrají, je to takové pohodové prostředí. Holky jdou spát a my jdeme prozkoumat beach street. Vodnice je už zabraná, ale týpci nám radí že máme jít do klubu "Bed", což je jako nejlepší klub tady a tam mají. Taxík si vzal 10 ringošů a dovezl nás nedaleko. Mají tu hlučnou hudbu, ale kvalitní zvuk, spoustu hitovek které známe z Evropy. Ledový čas za 9 penízů, vodnice za 35. DJ odchází a nstupuje kapela. Někdo kolem mne prošel a propálil mi cigaretou kraťasy. Zpátky jdeme pešky, je necelá čtvrthodinka asi. Na hostelu ještě chvíli sedíme nad fotkami a pak se jde spát. Zítra dopoledne chceme na pláž a odpoledne se přesunout do národního parku Kinabalu, abychom mohli zase horolezit.

Poslední úprava provedena 7. 9. 2012, zhlédnuto: 369-krát.
Celkem 835 slov.
články Příbuzné články:
štítky Štítky:
Pokud se Vám článek líbil, zazáložkujte jej prosím: Kliknutím na ikony můžete doporučit článek dalším lidem
  • Linkuj
  • Jagg
  • Topodkazy
  • Google
  • Facebook
  • vybrali.sme.sk
  • Mediablog
  • Topčlánky
  • Bookmarky.cz
  • Digg
  • TwitThis
  • Live


comments Komentáře (0):