Asie den 5 – Národní park Gunung Mulu

Sobota, 1. září 2012 - Asie - trvalý odkaz

Po návštěvě pralesa v Brunei se jedeme podívat na prales v národním parku Gunung Mulu. Ten je velmi vysoce hodnocen a to nejen kvůli pralesu, ale také největším jeskyním na světě.

Let do Mulu

Zdroj: moje

Vstáváme ráno před sedmou, abychom se v klidu nasnídali a mohli ve tři čtvrtě na osm odjíždět na letiště. Stejně jako my z hostelu do národního parku Mulu letí další 2 skupinky lidí, před hostelem tedy čekají tři auta Taxikář si vzal 20 ringošů a po osmé hodině jsme na letišti. Odevzali jsme batohy, vyzvedli letenky a čekali na letadlo, které nám letí v 9.20. Skočil jsem za jednou skupinkou v naději, že bychom mohli vymyslet společný program, ale zrovna tihle moc na akční věci nebyli. Tak jsem si alespoň s nima pokecal. U národního parku je malé letiště, letíme tedy vrtulovým letadlem, které je zaplněno asi jen z jedné třetiny kapacity. Let během kterého urazíme asi 90 km trvá necelou půl hodinku a protože je pěkné počasí, máme i hezký výhled. Ve srovnání s prodovými letadly tu zas o tolik větší hluk není. Po přistání si bereme tašky a u východu se nasedáme do minivanu, který nás za 5 ringošů odveze k parku. Paní u letiště nám řekla, že nás ubytuje za 15 ringošů, tak do toho jdeme. Je to bez snídaně, ale tak to nějak zvládeme (v park HQ chtějí za dormitory se snídaní 41 MYR).

Je to podél řeky skutečně asi 3 minuty od parku, máme pokoj a záchod. Jdeme domluvit program, takže hledám Mulu River Lodge, kteří krom ubytování za 35 ringošů také nabízejí soukromého průvodce. Můj zarezervovaný program brzy zahazujeme, a volíme vytouženou Pinnacle trail i když za vysokou částku, protože jsme jen 3. Jdeme hledat dalšího, přemlouvám Američanku z letiště, ale ta to nakonec odmítá, protože se bojí, že by to nezvládla. Cheme to totiž jít za 2 dny, ač to park nabízí jako třídenní tůru. Na odpoledne volíme také místo procházky k Paku Waterfall prohlídku Deer a Lang caves. Před tůrou je ale třeba se posilnit a tak obědem za 13 ringošů (polívka a pití) zaháníme hlad.

Gunung Mulu National Park

Zdroj: moje

Po druhé hodině vyrážíme k jeskyním pralesem po takové hodně easy cestičce vybudované z betonu a soustavy dřevěných mostů, průvodce si to šmajdá již tradičně v žabkách. Občas se zastaví a ukáže nám nějakého zakamuflovaného živočicha na stromě či něco o parku prozdradí. Ač to je asi jeden a půl kilometru, tak čas ubíhá ani nevíme jak. Prales je tu vyšší a hustčí než v Bruneji, také je to více rozmanité, protože spousta stromů tu roste na skaliskách. Na druhou stranu procházíme jen po vyrobené cestě. Není tedy třeba se obávat pijavic a komáry tu také nevidíme. Průvoce říká, že tu ani moc nejsou, protože tu hodně prší a voda se neustále hýbe.

Zdroj: moje

Začínáme Deer cave, což je prý největší veřejnosti přístupná jeskyně. Má to asi jako 700x150x150 metrů, takže prostě obří díra jako prase. Těžko se to popisuje a ještě hůře fotí, jakou majestátnou díru udělala voda do zdejšího vápence. Jeskyně je útočištěm pro spoustu živočichů, především však netopýrů. Procházíme asi 1300 metrů dlouhým okruhem a marně se snažíme udělat nějakou ucházejí fotku. Tohle prostě musíte vidět. Druhá jeskyně je velmi, ale velmi podobná krasovým jeskyním v Čechách a na Moravě a byla objevena teprve před asi 50 lety. Je to tu hezky nasvícené, ale průvodce nám k tomu moc neříká. Vycházíme z jeskyně a připojujeme se k dalším zvědavcům sedícím u odpočivadla. Co se jako bude dít? Netopýři poletí v hejnech na lov. A skutečně. V několikaminutových intervalech vylétají z jeskyně hejna netopýrů a míří do pralesa na lov. Celkem zážitek to vidět. Zvedáme se jako první a míříme pomalu zpátky pralesem ke vstupu do parku. V pralese se kolem cesty již rozsvítili světla a začíná tu být celkem tma. Po chvilce slyšíme přicházející déšť a bohužel jej také pociťujeme na vlastní kůži.

S "A" (to je ten průvodce) dolaďujeme detaily zítřejšího výletu a oslovujeme vedle sedícího kluka, zda se nechce přidat, že nám to velmi zlevní a on že jo. Jmenuje se Adam a je z Polska. Super, máme Pinnacle trail 2 dny a jendu noc za 350 ringošů. Sraz zítra v 8.30, abychom po deváté mohli vyrazit. Platíme jen zálohu, protože se nám v parku nepodařilo vybrat peníze. Nějak to slečna asi moc neumí jako a terminál přestal fungovat. Jdeme se navečeřet za přidává se k nám Francouz, povídáme společně o cestování a co kdo dělá. Adam se jde vyspat a Francouz nás pozve na rýžové víno. Není to špatné, ale také mi to nijak extra nechutí. Okolo půl desáté se loučíme a jdeme spát. Jsem zvědav, jak se vše vydaří, zatím to vypadá více než slibně.