Náladová cesta domů z Německa – léto 2008

Naše letní dobrodružství v Německu je u konce a my se vracíme domů plni zážitků a já jsem trochu smutný, neboť právě teď bych tam ještě další dva týdny rád zůstal a užíval si milé společnosti kamarádek a kamarádů, kteří se vracejí z prázdnin domů.

Cesta domů – jako obvykle vlakem

Naše naplánovaná dovolená v Německu je u konce a ačkoli bych ji v tento okamžik prodloužil na neurčito, máme již koupenou jízdenku, tudíž jsem ráno vstali v 5 hodin, po krátké snídani jsme si připravili něco s sebou na cestu a Steffen nás hodil autem do Osnáče na nádraží. V 6:02 přijel vlak IC 2243, takže v Hannoveru jsme byli v 7:18. Inu, cesty vlaky typu IC, EC, ICE jsou opravdu rychlejší, než RB a RE, kterými jsem zatím z důvodu úspory financí jezdil doposud. Z Hannoveru do Lipska jsme jeli též vlakem IC (2033), jelikož jsem ale jeli náhradní vlakovou soupravou, byly všechny vozy první třídy, tudíž bylo možno si pohodlně sednout u okýnka s notebookem a užívat si. Poslední přestup v Německu nás čekal v Drážďanech, kde jsme tentokráte nasedli do vlaku EC 175, jenž jede z Hamburku do Budapeště přes Berlín, Prahu a Bratislavu. My s ním pojedeme až do Pardubic, abychom nemuseli zbytečně cestovat Prahou, z důvodu uzavžření hlavního nádraží. Do Prahy jsme přijeli v 15:18, tedy za 9 hod a 12 min z 714km vzdáleného Osnabrücku (77,6km/h, bez pauz (118min) 99,6km/h). Nějaký čas na přestupy a časovou rezervu je potřevam nicméně více jak 1hodina v Drážďanech hodně brzdí, celkově jsem ale se spojením nadmíru spokojen, neboť jedeme bez zpoždění.

[pokračování ..., celkem 510 slov.]
Štítky: Cestování, Německo, Svět, Vlaky, Výlet, Zábava

Letní týden v Německu (srpen 2008)

Od doby, kdy jsem v Německu strávil rok na gymnáziu, se do okolí města Osnarbück pravidelně vracím. Tentokrát ovšem jedu o prázdninách, kdy jsou školy zavřené a tak to bude spíše výletní a návštěvní týden.

Cesta do Georgsmarienhütte

Je léto 2008 a já se opět chystám na několikadenní návštěvu svého druhého domova – Georgsmarienhütte. Naposledy jsem zde byl na jaře, kdy jsem po fyzikální olympiádě přijel na 4 dny a poté odjel spolu se studenty našeho gymnázia (kteří zde byli na výměnném pobytu zpět do ČR. Nyní se chystám na dlouhou cestu společně s Honzou, který v Německu strávil školní rok 2007/2008, bydlet budeme u jeho Gastfamílie. Jelikož jsme se přesném termín cesty domluvili až během července, nebylo možné koupit levně vlakové spoje v Německu na cestu tam, pouze zpět, takže opět využijeme víkendovou jízdenku za 35EUR, kdy můžeme celý cen bez omezení cestovat vlakem, ovšem nikoli typu EC a IC. Plánovaný odjezd je 4:49 z Náchoda a příjezd 20:43 do Osnabrücku, ujedeme tedy 804km za téměř 16hod.

Ačkoli naplánovaná cesta zní pro někoho šíleně, já jsem si už zvykl a pokud se jede ve více lidech, tak to i rychle utíká. Na cestu zpět už se nám podařilo koupit levně jízdenku s méně přestupy, mnohem kratší cestovní dobou (12hod a 52 min) a hlavně s větším pohodlím. Dříve se ještě dalo cestovat letecky, ovšem poté, co společnost EasyJet zrušila lety z Prahy do Dortmundu, je vlak to nejlepší řešení a pokud se jízdenka koupí hodně dopředu, tak i nejlevnější.

Nedělní cesta probíhala celkem bez problémů, měl jsem jako vždy vytisknuté spoje a vše pěkně navazovalo, mimo plán jsme čekali akorát v Hannoveru, což už je ovšem velice blízko našemu cíli, kdy už nám toho nemohlo moc ujet, takže jsme přijeli jen s malým zpožděním do Osnabrücku, kde nás vyzvedla Toni.

[pokračování ..., celkem 1042 slov.]
Štítky: Cestování, Německo, Vlaky, Výlet

Pracovní prostředí a produktivita práce

Sedím na lavičce a píši a najednou si uvědomuji, jaká je to tu pohoda. Zamýšlím se a dostávám se k tématu pracovního prostředí. Vliv našeho okolí na naši osobu je obrovský a zásadním způsobem tak určuje naši náladu a při práci její efektivitu.

Je pondělí odpoledne, zatažená obloha, takže na focení nic moc, jsem v Německu, do města se chystám zítra, nikdo ze známých není online nebo poblíž, že bychom někam zašli. Sedět doma se mi nechce, tak jdu ven. Okolí už mám trochu prochozené, tak si někam sednu a něco si přečtu. Do batohu strkám notebook pro případ, že mne čtení otázek z pojišťovnictví přestane bavit. Po krátké procházce (asi 4km) usedám na lavičku, naproti je políčko 50x100m obklopené úzkým pruhem lesíka. Kolem vede cestička, kde chodí lidi na procházky převším se psy, ale celkem zřídka, takže tu je klid. Sluníčko sporadicky vykoukne, jinak je obloha zatažena, ale neprší.

Každý je jiný – já potřebuji klid

Kolem slyším, kromě sem tam prolétajícího letadla, zvuky přírody – cvrček, sova, datel, vrána, kos, včela. Toto úžasné skoroticho je pro mne povzbuzující a pohlazující duši. Je mi velice příjemně, dokáži se uvolnit, ale i soustředit a tak se mi i krásně píše. Jsem typ člověka, který na své soustředění potřebuje ticho a klid, minimum rušivých vlivů. Taková kavárna či rušná kancelář u rušné ulice je místo, kde soustředění hledám jen težko. Tím mne napadá, jak je pro mne důležité mít svůj osobitý pracovná prostor – nejedná se jenom o míru hlučnosti, ale také např. pořádek, teplotu, velikost. Mám rád pořádek a detaily, dostatek světla, ale ne přímé slunce Inu, je toho hodně, pokud se však vše sejde, cítím se opravdu v pohodě. K dobrému soustředění mi někdy pomůže také hudba – nikoli však hlasitá či s velkým množstvím textu (pak se soustředím na text a ne na práci ), spíše instrumentální, tedy klasika a to jestě ne s velkými dynamickými skoky.

[pokračování ..., celkem 690 slov.]
Štítky: Cestování, Fotografování, Německo

Organizace času a plánování - základ úspěchu

Čas ovlivňuje naše možnosti, naše plány, je jednotkou pro odměnu, hodnocení a neustále utíká, nelze zastavit ani zpomalit. Svůj čas je tedy dobré naučit se efektivně využívat a to lze docílit pouze dobrým plánováním a organizací svého času.

Chceme-li toho stihnout ve svém životě či v nějakém časovém intervalu nějakou událost, práci, něco vykonat, stihnout, musíme se naučit plánovat. Neznamená to však, že budeme vědět, co se za 5let, 21. března v 19hod stane. Nedokážeme přesně říci, co bude zítra, nicméně plánování je základ úspěchu. Pro někoho nastavená pravidla budou něčím, s čím se nikdy nesžije, proto si je nikdy nenastaví. Takový člověk však nikdy svého úspěchu nemůže dosáhnout prací, pouze souhrou náhod a štěstí. Podobně získaný úspěch či nabytý cíl nestojí však na pevných základech a může se zbortit.

Čas na své koníčky je důležitý

Oragnizací svého času rozhodneme, jakou část věnujeme práci, jakou rodině a přátelům a jakou sami sobě. Toto základní dělení se může zdát samozřejmostí, často je to však právě tato základní věc, kterou opomíjíme, či především porušujeme. Je velice důležité nějakou část svého času vyhranit např. pouze sobě – koníčky, radosti, klid. Pokud si naplánujeme výlet či posezení s přáteli a během setkání budeme vyřizovat obchodní záležitosti, bude to ubírat na kvalitě obojího, neboť nikdo, ať si to namlouvá nebo ne, se v takové chvíli nemůže soustředit na obojí. Práci lze od takovýchto akcí oddělit jednoduše – nechte doma mobil. Budete-li takto postupovat i v dalším plánování, pochopíte i plánování času ostatních a povede to pouze a jen k vzáhjemné spokojenosti.

[pokračování ..., celkem 666 slov.]
Štítky: Blog, Peníze, Programování, Zábava

Já a má motorka jsme se stali obětí vandalismu

Dostal jsem se do situace, která mne opravdu vytočila. Někdo se rozhodl poničit moji motorku a silně mi tak znepříjemnit život, či mne o něj dokonce připravit. Kriminalita v naší společnosti je opravdu hrozná, dokud to sami nezažijete, nepoznáte, jaké to je. Popsat to lze jen stěží.

Napsaním tohoto článku nic nevyřeším, jen chci poukázat na neuvěřitelnou destruktivní činnost našich spoluobčanů a upozornit na ni ostatní v tom smyslu, že dnes jsou lidi schopní úplně všeho.

Co a jak se stalo

Včera veče kolem půlnoci jsem se vrátil na náměstí v Hronově, kde jsem měl postavenou svou motorku MZ 150. Příjemný pocit z večera stráveného posezením s příteli se však v momentě, kdy jsem motorku uviděl, rychle vytratil. Někdo se rozhodl, že neodjedu, a tak mi vypustil celou nádrž včetně rezervy. Pod motorkou na zemi tak skončilo asi 7-8 litrů benzínu včetně oleje. Opravdu příjemné. Co teď? Naštěstí měli přátelé, kteří mne sem odvezli s sebou v autě kanystr, v něm asi 2l benzínu a já v kufru u mota olej. Pocit, který jsem měl v tu chvíli se opravdu špatně popisuje. Nekáži si představit, jak bych se dostal domů, což bylo asi 9km pěšky po hlavní silnici, kde občas není chodník, co by se stalo přes noc s motorkou? Další detail – odpojená svíčka ve mne vyvolala další hrůzostrašný pocit, co ještě mi s motorkou provedli. Byl to asi klasický rádoby vtipy popíjející mládeže kolem 24let, která seděla nedaleko. Něco takového bych v životě nečekal, podobné věci jsou totiž životně nebezpečné, narušením nějaké zásadní části motorky, by pro mne mohlo při jízdě nazpět znamenat smrt. Nejde tedy jen o škodu samotnou v řádu stokorun, ale o následky, které s sebou daný čin nese, nehledě na to, že pokud bych byl nucet motorku domů odtlačit, byla by cesta časově a fyzicky náročná a k tomu nebezpečná.

[pokračování ..., celkem 425 slov.]
Štítky: Cestování, Kriminalita, Motorky