Jaký blogovací systém?

Tak toto bude můj první článeček a jeho téma je jak jiné, než jak vlastně takový blog vytvořit a na čem jej postavit, abychom blogovat mohli začít.

Freeserver – ano či ne?

Hned na začátku mi bylo jasné, že své články chci mít uložené na své doméně na svém hostingu, free služby pro blogy jsem tedy zavrhl. Volba je to pro mnohé jistě dobrá, pro mne však moc ne. Rád mám vše pod kontrolou a svá data někde, kde na ně dosáhnu a cítím, že jsou bezpečně uložena.

Na čem deníček postavit?

Jestliže jsem zavrhl služby zadarmo, neznamená to, že jsem se odvrátil i od volně šiřitelnách blogovacích systémů. Ba naopak. Začal jsem bouřlivě hledat co se dá. Výsledkem bylo stažení několika nejběžnějších volně dostupných skriptů jako CMS, Wordpress, ... a další. S velkým očekáváním jsem zkoušel jeden po druhém. Dostavilo se větší a větší zklamání. Ačkoli jsem dle mého názoru uživatel pokročilý, rozběhání nebylo vůbec jednoduché. Narážel jsem často na problém s kódováním češtiny, nerůznějším nastavením a přístupovým právům.

Hledal jsem něco velice jednoduchého, co si budu moci jednoduše upravit. Nic jsem bohužel nenašel a dodnes se ptám, čím to asi bylo. Výsledkem bylo tedy rozhodnutí napsat si systém sám, což se také stalo. Jelikož mé nároky byly opravdu malé, základ byl rychle na světě a různé funkce na zpracování článků přibývaly postupem času. Vytvořil jsem si tedy opravdu velice primitivní systém, který je ale dle mého názoru 100% a navíc je pro mne vždy velice rychle upravitelný a skýtá se tak možnost přidávat nejrůznější vychytávky.

Jak se ze mne stal blogař

Jednoho dne jsem se rozhodl, že budu na internetu uveřejňovat své názory, poznámky, postřehy, články a další věci, které by mohli zajímat ostatní. Stal se ze mne blogující jedinec hlásající své názory do světa.

Zdroj: jwsokol.wordpress.com

K psaní „deníčku“ mne vede také fakt, že je to výtečná možnost zaznamenat nějakou událost či zajímavost a později se k ní vrátit. Je pravda, že takové věci si můžu psát do nějakého bločku, ten by se však jistě brzy někam zatoulal či zaplnil a vše by tím bylo ztraceno. Elektronická forma zaznamenání má spoustu výhod. Především je zde jednuduchá možnost hledání, přidání obrázků a především uspořádání. Své zážitky bych si mohl skladovat u sebe na PC, některé jsou dle mého názoru však přínosem pro ostatní, či se rád dozvím, co si o dané problematice myslí ostatní.

Mým úplně prvním blogem je zatím nedokončený soubor článků, které vznikly na základě mého ročního pobytu v Německu. Jeho účelem bylo nejen psaní pro sebe, ale také aby si moji přátelé mohli přečíst co právě dělám a co jsem zažil. Bohužel času bylo málo a tak vše ještě dopisuji. Již nyní však cítím, jak moje pamět není dokonalá a již jsem toho spoustu zapomněl. Při psaní mne však některé věci opět napadnou a z poznámky na pár řádků je pomalu rozsáhlý článek. Psaní mne docela baví, otázkou je, zda je to pro ostatní čtivé či ne.

Dnešním dnem jsem si vytvořil své místečko na publikování svých názorů. Doufám, že to bude přínosem pro ostatní uživatele internetu, pokud ne, tak mám holt smůlu a budu si psát zkrátka pro sebe.

Cesta do Německa na výměnu

Po půlroční přestávce mám opět možnost podívat se do Německa. Mířím tam ihned po fyzikální olympiádě, studenti našeho gymnázia tam již týden jsou a užívají si. Má cesta prvního března je velice náročná, trochu ani nevím, jak jsem ji zvádl. Co mne potkalo přibližuji v následujícím článku, který vznikal již během cesty.

Je ráno 5:30 a mne probouzí budík. Slézám z postele a začínám si balit věci. Ve tři čtvrtě se jdeme nasnídat, vše se mi již podařilo nacpat do tašky a zavazadala mám tak připravena. Pes na nás koukal, jak jíme jogurt a pijeme čaj. Jan s ní chodí sice takhle ráno, ale snídá až poté. Jsem velice rád, že na nepříliš vzdálené nádraží jedeme autem, protože venku prší, já mám batoh a dvě tašky, deštník nevedu. Na nádraží mám asi 10 min čas, volnou chvíli si krátím čtením jízdního řádu. Pár mladíků hledá spoj do Mariánských lázní a tak se mne ptají, za o něčem nevím. Nejsem místní a tak mohu pouze pomoci s určením aktuálního času.

Nasedám do osobního vlaku společnosti Vogtlandbahn. Průvočího se ptám kde je automat na jízdenky, neboť jsem ze včerejší zkušenosti myslel, že je v přední části vlaku. Dnes tomu je opačně. Beru si peněženku s Eury a mířím k automatu. Jsem zklamán, zaražen trochu nervózní. Na automatu totiž stojí: „Außer Betrieb“. Co teď? Počkám, až přijde Schaffner (německy průvodčí) a Schönes Wochenendeticket si koupím u něj. Cesta do Zwickau trvá více jak jeden a půl hodiny, doufám tedy, že nebudu mít zpoždění. Jeho délka se celou cestu měnila v rozmenzí 0-10min. V 8 hodin přijíždíme do Nezschkau a počasí se silně zhoršuje. Na silnicích leží polámané větve, fučí silný vítr, prší a padají kroupy. Do vlaku nastupují dva mužích s lahváčem v ruce a s nimi se dovnitř dostávají i kroupy. Po már minutách je již vše opět lepší. Změna počasí trochu zvýšila mé obavy, zda přestup v Cvikově stihnu, další vlak by mi totiž jel až za 2 hodiny. Rychlost vlaku již není tak malá jako u hranic, kde se vlak slimáčil maximálně 40km/h, nyní si to již tento moderní motoráček smaží až 110km/h. Rychlost i aktuální polohu mi určuje moje GPSka, kterou jsem si vzal především pro přesný čas.

Cesta na celostátní kolo Fyzikální olympiády

Dnešní den je výjimečný, cestuju totiž na několik dní do Karlových Varů na celorepublikové kolo 49. ročníku FO. Nečekám žádný velký úspěch, mým cílem je nebýt poslední, pokud budu úspěšným řešitelem, budu velice rád.

Vlak mi jede po osmé hodině, kupuji si jízdenku, ale je problém s počtem kilometrů. Vyhledaný spoj totiž říká 417km, paní u přepážky však výdejní software ukázal jen 398km. Aby mi neujel vlak, mám daný problém řešit v Pardubicích, kde mám asi půl hodiny na přestup. Z Náchoda vyjíždí vlak přesně, ve vagóně jsem sám. Na zastávce nastupuje několik lidí, mezi nimi i jeden můj známý, který míří do Trutnova, do Starkoče máme tedy společnou cestu. Ve Starkoči přesedám na vlak který jede do Jaroměře, kde mne čeká další přestup a vlak do Pardubic. Nemám moc náladu na čtení, poslouchám svůj MP3 přehrávač. Brzy přijíždíme do Hradce Králové, kde přitupuje Matin Michálek, kamarád z GJKT a vítěz letošního krajského kola FO a MO. Nyní je již s kým se bavit a cesta tak ubíhá rychleji. Do Pardubic přijíždíme přesně a já se vydávám na přepážku vyřešit problém s počtem kilometrů. Problém jsem popsal a podal ji i vyjetý spoj, který jsem dostal v Náchodě na nádraží ČD. Paní chvíli hledá a zkouší a nakonec se ji podaří najít tu správnou kombinaci měst, přes která pojedu. Dostávám jízdenku s doplatkem 22Kč. Chvíli před odjezdem se zvedáme z pohodlných laviček a míříme na nástupiště číslo 3, kam brzy přijede vlak z Brna, který nás zveze do Prahy do Holešovic. Setkáváme se s Terezou Steinhartovou, která je rovněž z GJKT, v krajském kole FO byla stejně jako já na 3. – 4. místě. Teprve ve vlaku se s úžasem dovídám, že je teprve z druhého ročníku.