Cesta do Německa na výměnu

Sobota, 1. březen 2008 - Ze života - trvalý odkaz

Po půlroční přestávce mám opět možnost podívat se do Německa. Mířím tam ihned po fyzikální olympiádě, studenti našeho gymnázia tam již týden jsou a užívají si. Má cesta prvního března je velice náročná, trochu ani nevím, jak jsem ji zvádl. Co mne potkalo přibližuji v následujícím článku, který vznikal již během cesty.

Je ráno 5:30 a mne probouzí budík. Slézám z postele a začínám si balit věci. Ve tři čtvrtě se jdeme nasnídat, vše se mi již podařilo nacpat do tašky a zavazadala mám tak připravena. Pes na nás koukal, jak jíme jogurt a pijeme čaj. Jan s ní chodí sice takhle ráno, ale snídá až poté. Jsem velice rád, že na nepříliš vzdálené nádraží jedeme autem, protože venku prší, já mám batoh a dvě tašky, deštník nevedu. Na nádraží mám asi 10 min čas, volnou chvíli si krátím čtením jízdního řádu. Pár mladíků hledá spoj do Mariánských lázní a tak se mne ptají, za o něčem nevím. Nejsem místní a tak mohu pouze pomoci s určením aktuálního času.

Nasedám do osobního vlaku společnosti Vogtlandbahn. Průvočího se ptám kde je automat na jízdenky, neboť jsem ze včerejší zkušenosti myslel, že je v přední části vlaku. Dnes tomu je opačně. Beru si peněženku s Eury a mířím k automatu. Jsem zklamán, zaražen trochu nervózní. Na automatu totiž stojí: „Außer Betrieb“. Co teď? Počkám, až přijde Schaffner (německy průvodčí) a Schönes Wochenendeticket si koupím u něj. Cesta do Zwickau trvá více jak jeden a půl hodiny, doufám tedy, že nebudu mít zpoždění. Jeho délka se celou cestu měnila v rozmenzí 0-10min. V 8 hodin přijíždíme do Nezschkau a počasí se silně zhoršuje. Na silnicích leží polámané větve, fučí silný vítr, prší a padají kroupy. Do vlaku nastupují dva mužích s lahváčem v ruce a s nimi se dovnitř dostávají i kroupy. Po már minutách je již vše opět lepší. Změna počasí trochu zvýšila mé obavy, zda přestup v Cvikově stihnu, další vlak by mi totiž jel až za 2 hodiny. Rychlost vlaku již není tak malá jako u hranic, kde se vlak slimáčil maximálně 40km/h, nyní si to již tento moderní motoráček smaží až 110km/h. Rychlost i aktuální polohu mi určuje moje GPSka, kterou jsem si vzal především pro přesný čas.

Do Zwickau přijíždíme v 8:42 tedy s asi 8minutovým zpožděním a já tak rychle přebíhám nástupiště kde již na nás čeká vlak do Göttingenu. Stále nemám jízdenku , průvodčího jsem dnes ještě neviděl. Ve vlaku kterým nyní pojedu více jak 4 hodiny se usazuji u stolečku, kde mám možnost vytáhnout „notýska“ a spisovat své zážitky. Po půl hodině jízdy přichází průvodčí a já si za 35 EUR kupuji jízdenku, která mne zaveze až do Osnabrücku. Až do Gera Hbf. jsme jeli přesně. Zde nám však stojevedoucí asi po 5minutách oznámil, že budeme mít zpoždění, protože se cosi pokazilo mezi Gerou a Göschwitzem. Po půl hodině nám bylo oznámeno, že máme vystoupit, protože náš vlak dál nejede kvůli popadaným stromům na trati. Na informacích jsem si nechal vytisknout nejbližší spojení, které ve výsledku vedlo přes Leipzig. Sednul jsem si do vlaku a po 20 min. jsem se společně s několika dalšími zvedl. Čekali jsme na strojvedoucího, který se nemohl dostavit opět kvůli překážkám na cestě. Vlak v Lipsku bych již nestihl a tak jsem šel čekat na náhradní dopravu. Nikdo nic přesně nevěděl, všude panoval zmatek. Stejným směrem jako já cestoval jeden pán okolo 40 let. Tak nějak jsme se dali do řeči. Po další půl hodině přijel autobus. Nyní bylo zpoždění asi 70 min. Doufal jsem, že zpoždění nebude delší než 2 hodiny, protože to bych ještě přijel do Osnabrücku jen o 2 hodiny později. Přesně toto zpoždění jsem měl do příjezdu do Göschwitzu. Už jsem si říkal, že je vše v pořádku. Nicméně po 20 min kdy jsme stále stáli přišlo hlášení, že cestující směr Weihmar mají přestoupit do jiného vlaku. Byl to i můj směr a po velmi krátké diskusi s ostatními, co kdo ví jsme se jali přestupovat, jelikož naše cesta vedla za Výmar. DB si tedy pro nás připravila přestup navíc ne Výmaru. Do řeči se se mnou dali dva chlapíci s malým klukem, takže cesta ubíhala rycheji. Ve výmaru jsem stejně jako starší muž přesedl na právě přijíždějící vlak směr Erfurt a Eisenach. Ve vlaku jsem po krátké diskusi s počítačem zjistil. že v Erfurtu musím přestupovat a pán také.

Po výstupu jsem zamířil k automatu a vytiskl si spojení. Takže mám hodinu času. Kouknu na tabuli a vidím, že hodinu zpožděný vlak z Gery směr Göttingen právě přijíždí. Mám tedy možnost posunout se ve své cestě dál. Opět sedím ve vlaku se stolečkem a oceňuji jízdní řády ve svém notýsku. Cesta bude dlouhá, mohu se tedy konečně najíst. Jízda vlakem je příjemná, pokud není moc velké zpoždění, stres apod. Počasí se mění každým kilometrem. Někde je sluníčko, jinde prší. Doufám, že mé zpoždění do příjezdu do Göttingenu nepřesáhne 3hodiny. Stihl bych tak vlak do Hannoveru a do Osnabrücku přijel jen s 2,5hodinovým zpožděním, tedy 18:43. Moje nadšení však končí v Mühlhausenu. Trať je opět zaterasena stromem a tak nabíráme další zpoždění. Náš vlak však pojede zpět do Zwickau a my přestupujeme do dalšího vlaku, který odtud přijíždí. Přijel bych jím i já, jet o 4 hodiny později z Cvikova.

V Göttingenu přestupuji na Metronom směr Hannover. Rád bych byl v Osnabrücku co nejdříve, tak vysedám v Elze a čekají mne další dva přestupy. Uplyne 5, 10, 15 minut a vlak stále nikde. Začínám mít pocit, že se má cesta protáhne ne o 4 ale o 6 hodin. Jsem rozhodnut jet dalším vlakem přes Hannover, který je spolehlivý. Po půl hodině však vlak přijíždí a opět se vrací naděje, že přijedu pouze o 4,5 hodiny později. Vysedám v Löhne a mám půl hodiny času. Jelikož dneska není zpožděných vlaků málo, přijíždí i tento o 13 minut později. Když však do něj nastupuji, poslouchám Jiřího Schelingera a mám nějakou lepší náladu. Blížím se totiž k Osna a má cesta tedy bude brzy u konce. Hurá! Posílám SMS Mareike a těším se na ni a na ostatní.