Jede se do Německa - vláčky EC a IC

Neděle, 22. březen 2009 - Ze života - trvalý odkaz

Po půlroční pauze se opět vydávám na cestu do Německa, podívat se, co je ve městě, kde jsem rok žil, nového. Nejedu sám, cestuji společně s mým dlouholetým kamarádem Honzou. Cestování vlakem je zajímavé, uvidíme, co mne dneska zaujme.

Na datu cesty jsme se dohodli začátkem března, kdy jsem věděl, že více jak na týden se ze školy výlet udělat nechci, i tak toho bude hodně co dohánět. Do Německa jedu vlakem po několikáté, nejčastěji jsme jezdili regionálními vlaky, protože to bylo nejlevnější. Schönes-Wochenende-Ticket stál 33EUR a 5 lidí může celý den o víkendu jezdit po celém Německu. Cesta to byla dlouhá, ale ve dvou to rychle utíká a tak to zase tolik nevadilo. Již jsem jel také na předem koupenou jízdenku pro vlaky IC/EC, což je rychlé, pohodlné, ovšem také dražší. Ve vlaku mi chybí zásuvky, abych mohl těch 12 hodin pracovat či koukat na film, číst si na notebooku.

EC 178 Johannes Brahms: Praha – Berlín

Spojení vyhledáváme a zároveň kupujeme jízdenku na portálu DB. Do Osnabrücku jedeme s jedním přestupem v Berlíně, nejprve vlakem ES 178, poté IC. Jízdenka pro dvě osoby nás včetně poštového z Německa vyšlo přes 100EUR, což není málo, ovšem cesta bude pohodlná a rychlá.

Odjíždíme z nádraží Praha-Holešovice v 6:40 min, přestože se jedná o vozy druhé třídy, jsou opravdu luxusní. Kupé pro 6 lidí, čisto, klimatizace, pohodlné sedačky a zásuvky. To mne opravdu potěšilo, min. do Berlína tedy mohu kromě konverzace s kamerádem také něco přečíst a napsat. Po chvíli přichází milá a hezká paní průvodčí, poté také zvořilý mladík nabízející ranní kávu či další malé občerstvení. Nechápu, proč není cenový rozdíl mezi vlaky EC/IC a regionálními vlaky. Rozdíl mezi pohodlím, službami a také úrovní personálu je markantní.

Jedeme podél řeky Vltavy – nejdelší řeky České země a tak si užívám krásný pohled do krajiny, té krásné české zvlněné krajiny, skaliska u řeky, hrady a zámky.

Berlín Hauptbahnhof – IC 144

Do Berlína jsme přijeli přesně, spoj do Osnabrücku však jede až za více jak hodinu. Vydáváme se tedy tímto více úrovňovým nádražím výše, sedáme si na lavičku a obědváme. Budova hlavního nádraží v Berlíně je velice zajímavá – vytahuji foťák a dělám několik snímků. Venku svítí sluníčko, ale nijak moc teplo není. Je zajímavé pozorovat lidi kolem sebe, je to tu jiné než v Čechách, téměř nikdo tu nikam nespěchá. Zajímavý je také fakt, že na jezdících schodech se netvoří ulička pro pospíchající jako např. v pražském metru.

Sedáme na IC 144 mířící do Amsterdam Zuid. Vysokorychlostní tratě, po které těď jedeme jsou opravdu pohodlné a 200km/h snižuje dobu cestování. O proti projíždějícím vlaku se dovíte snadno – trhne to s vámi do strany . Krásné počasí nám umožňuje výhled do placaté Německé krajiny plné různě velkých a různě se točících větrníků.

Vlak již v 2. třídě nemá kupé, ale klasické sedačky, všude je plno rezervaček, vetšinou však jen jedno z dvousedadel. Sedáme si „čtyřku“ se stolečkem, kde je křížem rezervace. Já však sedím u okýnka a mám tak přístup k zásuvce a mohu se dál učit psát na všemi deseti a číst si.

Osnabrück

Do Osnabrücku přijíždíme těsně před 16hod s osmiminutovým zpožděním. Cesta byla opravdu pohodlná a rychlá – utekla jako voda. Udělal jsem i něco málo práce a jinak jsem dost prospal. Na nádraží nás čeká Toni a veze domů. Mám to tu celkem rád, je to tu známé a rád uvidím staré známé