Miliho Blog

Asie den 6 – Jes­ky­ně a pra­les v Gu­nung Mu­lu NP

Do­po­led­ne nás če­ká pro­hlíd­ka jes­ky­ní a od­po­led­ne po­chod pra­le­sem do kem­pu, kde bu­de­me spát před vý­stu­pem na ko­pec.

Vě­tr­ná jes­ky­ně a jes­ky­ně Čis­tá vo­da

Zdroj: mo­je

Vstá­vá­me o půl osmé a ba­lí­me si vě­ci. Na­lé­zá­me týp­ka, co nás při­ve­zl na uby­to­vá­ní a dá­vá­me mu za kaž­dé­ho 15 rin­go­šů. V 8.30 má­me sraz z prů­vo­dem před je­ho hos­te­lem. Ku­pu­je­me si tam za 10 pe­níz­ků sní­da­ni (vej­ce, pá­rek, fa­zo­le z ple­chov­ky, dva toas­ty, mar­me­lá­da a ka­fe/čaj. Po sní­da­ni se opět klu­ci vy­da­li do re­cep­ce par­ku a po­ku­si­li se vy­brat pe­ní­ze, ale opět bez úspě­chu. Prů­vod­ce chce za­pla­tit zby­tek tra­sy, je ocho­ten vzít do­la­ry ale s kur­zem 2,7MYR/USD. Adam nám na­bí­dl 2,8MYR/USD a mož­nou zpět­nou vý­mě­nou po vý­le­tě, po­kud se nám pe­ní­ze po­da­ří vy­brat (jen pro ori­en­ta­ci na MYR/USD se přes kon­ver­zi z CZK se do­sta­ne­me tak na 3,2 MYR/USD). Za­pla­ce­no má­me, ne­chá­vá­me si tam taš­ky a vy­rá­ží­me – za­čí­ná se jízdou na lon­g­bo­a­tu (dře­vě­ná asi me­tr ši­ro­ká a 10 me­t­rů dlou­há lo­dič­ka pro asi 7 li­dí a vza­du sil­nej mo­tor Ya­ma­ha), na­vště­vu­je­me ves­ni­ci míst­ních, kde je na ta­bu­lích po­psá­na je­jich his­to­rie a způ­sob ži­vo­ta. Ma­jí ta­ké vlast­ní ma­lej trh, kde si mů­že­te kou­pit je­jich ru­ko­děl­né vý­rob­ky. Adam si ku­pu­je va­řeč­ku z bam­bu­su a po­kra­ču­je­me dá­le pro­ti prou­du ře­ky k jes­ky­ním.

Zdroj: mo­je

Za­čí­ná­me pro­hlíd­kou Wind ca­ve, ob­je­ve­na a zpří­stup­ně­na před asi 20 le­ty. Je tu krás­ně vi­dět, jak vo­da po­stup­ně ve vá­pen­ci vy­hlou­bi­la ob­rov­ský jes­kyn­ní sys­tém. Pro­hlíd­ka ne­tr­vá dlou­ho a my po­kra­ču­je­me po dře­ve­ném chod­ní­ku po­dél vo­dy ke Clearwa­ter ca­ve. Mu­sí­me k je­jí­mu vcho­du vy­stou­pat ně­ko­lik de­sí­tek scho­dů, ale sto­jí to za to. Před ná­mi se ote­ví­rá ob­rov­ská pří­ro­dou vy­tvo­ře­ná jes­ky­ně, na je­jímž dne te­če říč­ka. Vi­dí­me na­víc pou­ze část ob­rov­ské­ho sys­té­mu, kde je část jes­kyn­ní kom­plet­ně pod vo­dou, část na­půl a část su­chá. I tak je pro­cház­ka osvět­le­nou jes­ky­ní úžas­ný žá­ži­tek. Jed­ná se o ob­lí­ben­ce na­še­ho prů­vod­ce a ze 4 jes­ky­ní, kte­ré jsem v Mu­lu mohl vi­dět je jis­tě ta­to ta­ké mým fa­vo­ri­tem. Na­víc nám prů­vod­ce udě­lal jed­nu lu­xus­ní spo­leč­nou fot­ku. Před jes­kyn­ní je sle­pé ra­me­no ře­ky s prů­zrač­nou vo­dou a tak se jde­me vy­kou­pat. Oběd má­me s se­bou v ba­líč­ku za 6 rin­go­šů – vej­ce a rý­že se ze­le­ni­nou. Na­se­dá­me opět do loď­ky a vy­dá­vá­me se dá­le pro­ti prou­du ře­ky. Ob­čas je tak mě­lo, že mu­sí­me z lo­di vy­sed­nou a tro­chu ji po­mo­ci po­str­čit, ale má­me štěs­tí, ne­boť jsme ne­vy­se­da­li ví­ce jak tři­krát za asi půl ho­di­ny jízdy. Mě­li jsme tak spou­su ča­su se ko­chat vý­hle­dem na ho­ry a okol­ní flóru. Na­víc sa­mot­ná jíz­da na loďi­ce je fajn atrak­ce.

Asie den 5 – Ná­rod­ní park Gu­nung Mu­lu

Po ná­vštěvě pra­le­sa v Bru­nei se je­de­me po­dí­vat na pra­les v ná­rod­ním par­ku Gu­nung Mu­lu. Ten je vel­mi vy­so­ce hod­no­cen a to nejen kvů­li pra­le­su, ale ta­ké nej­vět­ším jes­ky­ním na svě­tě.

Let do Mu­lu

Zdroj: mo­je

Vstá­vá­me rá­no před sed­mou, abychom se v kli­du na­sní­da­li a moh­li ve tři čtvr­tě na osm od­jíž­dět na le­tiš­tě. Stej­ně ja­ko my z hos­te­lu do ná­rod­ní­ho par­ku Mu­lu le­tí dal­ší 2 sku­pin­ky li­dí, před hos­te­lem te­dy če­ka­jí tři au­ta Ta­xi­kář si vzal 20 rin­go­šů a po osmé ho­di­ně jsme na le­tiš­ti. Ode­vza­li jsme ba­to­hy, vy­zved­li le­ten­ky a če­ka­li na le­ta­dlo, kte­ré nám le­tí v 9.20. Sko­čil jsem za jed­nou sku­pin­kou v na­dě­ji, že bychom moh­li vy­mys­let spo­leč­ný pro­gram, ale zrov­na tihle moc na akč­ní vě­ci ne­by­li. Tak jsem si ale­spoň s ni­ma po­ke­cal. U ná­rod­ní­ho par­ku je ma­lé le­tiš­tě, le­tí­me te­dy vr­tu­lo­vým le­ta­dlem, kte­ré je za­pl­ně­no asi jen z jed­né tře­ti­ny ka­pa­ci­ty. Let bě­hem kte­ré­ho ura­zí­me asi 90 km tr­vá ne­ce­lou půl ho­din­ku a pro­to­že je pěk­né po­ča­sí, má­me i hez­ký vý­hled. Ve srov­ná­ní s pro­do­vý­mi le­ta­dly tu zas o to­lik vět­ší hluk ne­ní. Po při­stá­ní si be­re­me taš­ky a u vý­cho­du se na­se­dá­me do mi­ni­va­nu, kte­rý nás za 5 rin­go­šů od­ve­ze k par­ku. Pa­ní u le­tiš­tě nám řek­la, že nás uby­tu­je za 15 rin­go­šů, tak do to­ho jde­me. Je to bez sní­da­ně, ale tak to ně­jak zvlá­de­me (v park HQ chtě­jí za dor­mi­to­ry se sní­da­ní 41 MYR).

Je to po­dél ře­ky sku­teč­ně asi 3 mi­nu­ty od par­ku, má­me po­koj a zá­chod. Jde­me do­mlu­vit pro­gram, tak­že hle­dám Mu­lu Ri­ver Lod­ge, kte­ří krom uby­to­vá­ní za 35 rin­go­šů ta­ké na­bí­ze­jí sou­kro­mé­ho prů­vod­ce. Můj za­re­zer­vo­va­ný pro­gram br­zy za­ha­zu­je­me, a vo­lí­me vy­tou­že­nou Pin­nacle trail i když za vy­so­kou část­ku, pro­to­že jsme jen 3. Jde­me hle­dat dal­ší­ho, pře­mlou­vám Ame­ri­čan­ku z le­tiš­tě, ale ta to na­ko­nec od­mí­tá, pro­to­že se bo­jí, že by to ne­zvlád­la. Che­me to totiž jít za 2 dny, ač to park na­bí­zí ja­ko tří­den­ní tů­ru. Na od­po­led­ne vo­lí­me ta­ké mís­to pro­cház­ky k Pa­ku Wa­ter­fall pro­hlíd­ku Deer a Lang ca­ves. Před tůrou je ale tře­ba se po­sil­nit a tak obě­dem za 13 rin­go­šů (po­lív­ka a pi­tí) za­há­ní­me hlad.

Asie den 4 – z Bru­neje do Mi­ri

Abychom se do­sta­li do ná­rod­ní­ho par­ku Gu­nung Mu­lu, če­ká nás dnes pře­sun do Mi­ri v Ma­la­y­sii. Opouš­tí­me te­dy Bru­nei a do­sta­ne­me za­se ra­zít­ka do pa­su.

Po­sled­ní chvil­ky v Bru­nei

Zdroj: mo­je

Vstá­vá­me rá­no po osmé ho­di­ně a ba­lí­me vě­ci. Vo­da v ře­ce za těch pár ho­din opadla o me­tr, po­ča­sí má ná­běh na slu­neč­ný den. Ke sní­da­ni je vej­ce, pár­ky a ope­če­ný bram­bor. Lou­čí­me se s Eco Village a je­de­me zpát­ky do Ban­ga­ru na spe­ed­bo­at. Od­jíž­dí jed­na za dru­hou, všech­ny směr BSB, ale žád­ná ne­ní na­še. Tak se ptám prů­vod­ce a on že tu jsou dvě spo­leč­nos­ti a na­še loď je od té dru­hé. Na­se­dá­me do vět­ší lo­di než ja­ko jsme při­je­li, je nás tam asi 30 z to­ho asi 20 ně­ja­kých tu­ris­tů z Fi­li­pín či co. Lo­dič­ka si to po prou­du cel­kem sma­ží, když se pře­jíž­dí vl­ny tak se to so­lid­ně hou­pe a v zá­kru­tech to ři­dič cel­kem na­klád­ní, tak­že se tu­ris­ti stra­chu­jí o svůj ži­vot a je sran­da je po­zo­ro­vat. My jsme si­ce ta­ky tu­ris­ti, ale jízdu si uží­vá­me než že bychom se ji bá­li.

Vy­le­ze­me z lo­di a zjiš­ťu­je­me, že je tu pekěl­ně tep­lo opro­ti le­su od­kud jsme prá­vě při­je­li. Za­mí­ří­me s na­ším prů­vod­cem do kan­ce­lá­ře, kde si ne­chá­vá­me taš­ky a jde­me na­jít mís­to, kde bychom se za zby­tek pe­něz moh­li na­jíst. Po pár kro­cích na­chá­zí­me jí­del­nu a po chvil­ce hle­dá­ní i do­sta­teč­ně lev­né jíd­lo Pla­tí­me kaž­dý 2 BND za rý­ži, to­fu a omáč­ku. Ja­ko za ty pe­ní­ze su­per de­al a na­jed­li jsme se. Au­to­bu­so­vá spo­leč­nost ně­jak dě­lá zmat­ky zda au­to­bus je­de v 1 ne­bo o půl dru­hé, tak tam na­ko­nec ra­dě­ji na­klu­še­me na tu jed­nu. Lou­čí­me se s Na­zrim, kte­rý nám dě­ku­je za vy­u­ži­tí Bor­neo Gu­i­de a jak to by­lo su­per. Au­to­bus to Mi­ri je pl­ně kli­ma­ti­zo­va­ný, tak­že mi­ki­na a dlou­hé kalho­ty jsou stan­dard­ní vý­ba­vou. Se­da­dla ma­jí kom­plet­ně po­ta­že­na ige­li­tem Au­to­bus na­ko­nec od­jíž­dí v 1:20 a je nás 7 ces­tu­jí­cích, ři­dič a tý­pek od do­prav­ní spo­leč­nos­ti co kon­t­ro­lu­je jíz­den­ky. V Bru­nei ješ­tě sta­ví­me ve měs­tě "" kde pár li­dí vy­stou­pí a pár na­stou­pí, tak­že do Mi­ri nás ny­ní je­de asi 10. Na hra­ni­cích je prázd­no, tak­že rych­le pro­chá­zí­me, do­stá­vá­me ra­zít­ko od Bru­neje a pak Ma­la­y­sie a mů­že­me po­kra­čo­vat.

Asie den 3 – Dešt­ný les v Bru­neji

Dneš­ní den je na pro­gra­mu Ra­in Forrest Dis­co­ve­ry od Bor­neo Gu­i­de. Je­de­me se po­dí­vat, jak to v pra­le­se vy­pa­dá ostat­ně pří­ro­da je tu ji­ná než v Ev­ro­pě a sto­jí za to ji po­znat. Trek aneb jak opít prů­vod­ce

Ces­ta do le­sa

Zdroj: mo­je

Rá­no po šes­té vstá­vá­me a ba­lí­me se na ces­tu. Před se­bou se ohla­šu­je­me z po­ko­je a jde­me na sní­da­ni, kte­rá je ve for­mě švéd­kých sto­lů, ale s asij­skou ku­chy­ní. Má­me 15 mi­nut na to, abychom se nadláb­li což vzhle­dem ke kva­li­tě a chu­ti jíd­la ne­byl vů­bec žád­ný pro­blém. Vy­zve­dá­vá nás ři­dič a ve­ze do měs­ta k "spe­ed­bo­at". Zde po­tká­vá­me své­ho prů­vod­ce Na­zri­ho, ma­na­žer­ku na­ší vý­pra­vy, a ta­ké dal­ší dva tu­ris­ty, co s ná­mi do pra­le­sa je­dou, tam ale pod­ni­ka­jí ji­nou tů­ru. Bu­de­me mít prů­vod­ce sa­mi pro se­be Po­de­pi­su­je­me se na se­znam ces­tu­jí­cích a se­dá­me do uza­vře­né loď­ky spo­leč­ně s dal­ší­mi asi 10 pa­sa­žé­ry. Ma­lá leh­ká loď­ka a dva sil­né mo­to­ry udě­la­jí své – br­zy to sma­ží­me ja­ko dra­ci po vod­ní hla­di­ně. Ři­dič má ces­tu v ru­ce a tak i v os­t­rých za­táč­kách moc ne­zpo­ma­lu­je, jen to troš­ku ví­ce na­klo­pí Do­stá­vá­me se po­stup­ně ví­ce do vni­t­ro­ze­mí, kde je již vo­da téměř bez vln, což dě­lá na­ši jízdu hlad­kou. Ší­ře vod­ní­ho to­ku se růz­né mě­ní, ale mu­sí tu být hloub­ka sou­ze pod­le vel­ké ná­klad­ní lo­di, kte­rou před­jíž­dí­me. Po 40 mi­nu­tách při­jíž­dí­me do měs­ta , kte­ré má včet­ně oko­lí asi 10 000 li­dí a všich­ni se tu zna­jí. Se­dá­me do mi­ni­va­nu a mí­ří­me směr Eco Village na kra­ji dešt­né­ho le­sa. Jed­ná se o sou­sta­vu sta­nů a han­gá­ru – ve sta­nech se spí a han­gár slou­ží ja­ko jí­del­na a sklad. Hlav­ně že je kde spát a kam si dát vě­ci Če­ká nás ma­lé ob­čer­stve­ní, při­ví­tá­ní a před­sta­ve­ní pro­gra­mu. My se vy­dá­me do le­sa a Ko­re­jec a Ja­po­nec na Ca­no­py walk (pros­tě se jde v ko­runách stro­mů a nad ni­mi a je vý­hled do dá­li) v ná­rod­ním par­ku Tem­bu­rong. Jed­ná se o pri­már­ní dešt­ný pra­les a do­le se cho­dit ne­mů­že.

Pro­cház­ka dešt­ným le­sem

Zdroj: mo­je

Be­re­me si hod­ně vo­dy a vy­rá­ží­me. Mu­sí­me nej­pr­ve přes ře­ku, tak­že se­dá­me do vrat­ké loď­ky, kte­rou prů­vod­ci po pár me­t­rech téměř pře­vrh­li, ale zdár­ně jsme do­ra­zi­li na dru­hou stra­nu. Abych to uve­dl na pra­vou mí­ru, má­me s se­bou 3 prů­vod­ce – míst­ní­ho do­mo­ro­ce co zná pra­les (Apai), do­mo­rod­ce co nám bu­de va­řit oběd a Ma­laj­si­ce, kte­rý nám zpro­střed­ku­je ko­mi­ni­ka­ci v an­g­lič­ti­ně (náš prů­vod­ce Na­zri) Po tu­ris­tech chtě­jí pev­né bo­ty, ale hlav­ní dě­da vy­rá­ží v po­lo­roz­pad­lých žab­kách a dal­ší dva v ta­ko­vých ja­ko­by bač­kůr­kách. Trič­ko a kraťa­sy Adi­das jsou sa­mo­zřej­mos­tí. Do­mo­rod­ci ma­jí i ma­če­ty, kte­rou ob­čas po­u­ží­va­jí na ukáz­ky či aby si vy­ro­bi­li hůl na cho­ze­ní.

Asie den 2 – Bru­nei (Ban­dar Si­ri Be­ga­wan)

Po jed­no­den­ní ná­vštěvě Ku­a­la Lum­pur se pře­sou­vá­me ro­po­vé ze­mě Bru­neje, kon­krét­ně hlav­ní­ho měs­ta - Ban­dar Si­ri Be­ga­wan.

Mi­nu­le jsme skon­či­li od­jez­dem na le­tiš­tě v Ku­a­la Lum­pur. Au­to­bus ob­jed­na­ná přes Ai­rA­sia nás tam do­ve­zl za tři čtvr­tě ho­di­ny, ale vy­jíž­děl o 15 mi­nut poz­dě­ji a ješ­tě se ři­di­či ne­lí­bi­lo, že ne­má­me vy­tiš­tě­ný iti­ne­rář le­tu, že prý ji­nak ne­po­zná, že má­me jíz­den­ku za­pla­ce­nou. Na le­tiš­tě jsem do­ra­zi­li krát­ce před čtvr­tou ran­ní, le­ta­dlo nám od­lé­ta­lo v 6:45, mě­li jsme tak do­sta­tek ča­su na vy­zved­nu­tí za­va­da­za­del, check-in, sní­da­ni a opě­tov­né osqua­to­vá­ní zá­suv­ky. Beztrá­to­vý in­ter­net je tu na 3 ho­di­ny zdar­ma.

Ban­dar Se­ri Be­ga­wan

Zdroj: mo­je

Z Ku­a­la Lum­pur mí­ří­me do Bru­neje. Let do hlav­ní­ho měs­ta Ban­dar Se­ri Be­ga­wan s Hon­zou ce­lý pro­spí­me. Po pří­le­tu nás u pa­so­vé kon­t­ro­ly če­ká vy­pl­ně­ní imi­grač­ní­ho for­mu­lá­ře a ta­ké for­mu­lá­ře pro fi­nan­čák. Bru­nei je mus­lim­ská ze­mě, kde pla­tí pro­hi­bi­ce, tak­že pro­dej al­ko­ho­lu je zde za­ká­zán. Po vy­stá­ní fron­ty na kon­t­ro­lu pa­su, kte­rá tr­va­la věč­nost, jsme si vy­zved­li za­va­za­dla a da­li je na kon­t­ro­lu k rent­ge­nu. Kaž­dý jsme u se­be mě­li flaš­ku ně­ja­ké­ho al­ko­ho­lic­koé­ho moku, a tak se nás opta­li zda ně­co ve­ze­me a zda má­me for­mu­lá­ře. To jsme od­ký­va­li, ale za­ča­lo ta­ko­vé do­ha­do­vá­ní, ko­lik če­ho má­me, a tak nám by­lo vy­svět­le­no, že mu­sí­me vy­pl­nit dal­ší for­mu­lá­ře No ja­ko sran­da. To je ta­ko­vá žlu­tá kar­tič­ka, kde vše vy­pl­ní­te dva­krát, jed­nu po­lo­vi­nu si ne­cha­jí, na dru­hou vám da­jí ra­zít­ko a má­te ji mít u se­be, kdy­by u vás al­ko­hol ja­ko ná­ho­dou na­šli. Tak jsme to vy­pl­ni­li, do­sta­li ra­zít­ko a šli. Ta­ko­vý­ho pa­pí­ro­vá­ní svět ne­za­žil, ale má­me to za se­bou. V Lo­ne­ly Pla­net pí­šou, že au­to­bus jez­dí za 1 BND (asi 15CZK) do cen­t­ra. Na in­fro­ma­cích se do­ví­dá­me, že jízd­ní řád ne­e­xis­tu­je, že má­me zkrát­ka če­kat před ná­dra­žím. Tak če­ká­me a če­ká­me. Po asi půl ho­di­ně při­jíž­dí ta­ko­vý mod­rý mi­ni­van s čís­lem. Na­sou­ká­me se dovnitř a bě­hem jízdy mi ři­dič dá­vá 3 lís­teč­ky za kte­ré ob­dr­ží 3 BND. Do­ce­la dob­rej de­al. Jed­no­ho lo­kál­ní­ho spo­lu­ces­tu­jí­cí­ho se ptám, jak se do­stat k ho­te­lu a uka­zu­ji ad­re­su. Ří­ká, že mu­sí­me přestou­pit na ná­dra­ží a ješ­tě se ptá, zda tam už ja­ko má­me re­zer­va­ci, že v cen­t­ru exis­tu­je ně­ja­ký lev­ný hos­tel. Ono au­to­bus tu fun­gu­je asi pře­de­vším pro niž­ší vrst­vu, od­po­ví­dá to­mu sta­vem Bru­nej­ci po­dob­ně ja­ko Ma­laj­ci pěš­ky snad vů­bec ne­cho­dí, všich­ni tu jez­dí au­tem, ce­na je oko­lo 0,53 BND za li­tr ben­zí­nu.