Miliho Blog

Asie den 16 – První potápění v moři a Alien's place

Máme za sebou úvodní lekci potápění v bazénu, dnes nás čekají dva pnory v moři. Na večer jsme si naplánovali návštěvu klubu "Alien's place", tak tam třeba potkáme i mimozemšťany.

Zdroj: moje

Ráno si snídani kupujeme v místní pekárně a po cestě k potápěčskému centru si říkáme, kam se asi pojedeme potápět, protože moře vypadá celkem rozbouřeně a fouká vítr. Butch nám sděluje, že se pojede na jinou část ostrova, kde je moře klidnější. Balíme vybavení, nakládáme na auto, sedáme si na korbu takového jakéhosi pickupu a vyrážíme. Cesta trvá tak asi 20minut, objevuje se sluníčko a vylepšuje se počasí. Na Momo Beach je moře skutečně klidné a ani nefouká vítr, ideální podmínky pro potápění. Nasoukáme se do oblečků a jdeme do moře po svých, je tu mělko. Po několika metrech si sedáme do vody, nasazujeme ploutve a pozadu plaveme do hlubších vod. Opakujeme základní věci jako vyčištění masky a znovunasazení regulátoru a poté se vydáváme podél útesu v hloubce asi 15m. Je to hustý, začíná mne to opravdu bavit. Jak znáte z televize podvodní záběry, tak teď vidíte vše naživo. Rybičky, korály, strukturu dna. Pod vodou celkem trávíme asi 40 minut, uteklo to rychleji, než bych řekl.

Zdroj: moje

Před dalším ponorem trávíme asi hodinu na břehu, abychom z těla dostali nějakej ten dusík a nebylo nám blbě. Také je čas na lehký obídek v podobě banánu a BBQ masa s rýží od instruktora. Je sluníčko, super náladička. Takhle by to mohlo vydržet dál. Druhý ponor vedeme na druhou stranu útesu a také cvičíme sundání masky. Útes je zde celkem příkrý, takže bude určitě zajímavé, až se budeme potápět hlouběji a uvidíme toho více. Zjišťuju, že dýchám nějak rychleji než kluci a intruktora bych nazval rybou, protože tomu zbyde na konci ponoru ještě tolik vzduchu, že to snad není možný Ale tak po dvou ponorech, co bych jako chtěl, že ano. Vylézáme na břech a když nasedáme do auta, začíná pršet. Zpátky s námi jedou ještě 2 holky z Hong Kongu, které se také byly potápět se stejou společností, ale přijeli trochu později.

Asie den 15 – PADI Scuba Diving Open Water Course

Během tří dní absolvujeme kurz potápění, poté dostaneme licenci a můžeme se potápět sami. Celkem zážitek a ideální aktvitita na ostrově Panglao, protože tu jsou pěkná místa na potápění.

Zdroj: moje

Snídáme na pláži z "kastrůlků", prostě není pevně stanovená nabídka, přijdete ke stánku a podíváte se, co mají navařeno v rendlících a když se vám něco líbí, tak si to dáte. Docela zábava koukat pod pokličky Jdeme do Baywatche, abychom se začali učit potápět. Kluci se už loni potápět byli na jeden den, pro mne to je první seznámení. Náš kurz začíná koukáním na 5 DVDček… asi jsme byli první, kdo to zvládnul v kuse, poslední bylo nejhorší, protože to bylo takový to americký povídání, jak je PADI úžasné. Jinak výúkové materiály byly celkem v pohodě, jen trošku problém že se nějak předpokládá, že po každém části vlezete s instruktorem do bazénu a naučíte se vše, co jste viděli – sundávání masky, vyndání a znovunasazení regulátoru, dýchání od buddyho atd.

Po shlédnutí celého kurzu jsme se šli najíst opět z kastrůlků, abychom mohli pokračovat odpolední praktickou částí. Sedíme a čekáme, ale instruktor nikde. Tak nám dávají kafe a donut. Stále čekáme a pak jakože se naučíme sestavit vybavení a pokud instruktor nedorazí, tak prostě s ním až zítra. Trošku komedie ale co. Učíme se tedy jak nasadit vesu na nádrž se vzduchem, připevnění regulátoru a konečně se objevuje instruktor. Sestavené vybavení tedy můžeme využít v praxi o pár metrů vedle v bazénu. Jipí, osobně vůbec nevím co očekávat, takže bazén pro seznámení s vybavením na scuba diving mi vyhovuje.

Asie den 14 – Bohol a Alona Beach

Opouštíme Cebu a lodí se vydáváme na vedlejší ostrov Bohol a Panglao s nejznámější pláží Alona Beach.

Zdroj: moje

Ráno vstáváme trošku déle, než bylo plánováno a protože v hotelu trvá příprava snídaně více jak půl hodiny, měníme plán a pojedeme lodí z Cebu na Bohol v 11.25. Check-out spočívá jen v odevzdání klíče; před hotelem místo taxi domlouváme cenu s týpkem nějak spojeným s hotelem a bereme to nejdříve přes obchodní centrum a HSBC, což je jediná banka, která má vysoký limit na výběr a zároveň nechce další poplatky. Týpek se s námi baví a prý jako nás na letišti počká jeho kámoš a dá nám dobrou cenu za odvoz a taky zajišťuje túry po ostrově. No uvidíme, jakou nám nabídne cenu, ale není to závazné, tak proč ne. Jedeme do přístavu, kde si kupujeme za 500 penízků lístek na loď, která nás dopraví na Bohol pouze na 1,5 hodiny, takže to musí smažit tak asi 60 km/h.

Sekuriťák nás posílá k check-inu, který je zde snad přísnější než na letišti. Začíná se klasicky rentgenem zavazavel a ošaháním, zda u sebe nemáte zbraně. Honzovi z tašky zabavují nůž, vyplní papíry a že dostane ho do příjezdu na Bohol. Po rentgenu nám tašky očichává pes na drogy!!! Tak to je síla. Poté při kontrole letenky si vás kamerkou vyfotí a pak teprve pustí dál. Pak si už jen vyberete místo k sezení a čekáte v hale na boarding.

Naše loď nemá jeden, ale dva kýly od sebe, aby měla malý odpor. Loď moc obsazená není, nejedná se o low-cost řešení, ale jsme ochotni si připlatit teď 200 PHP a jet místo 5 hodin krátce a hlavně v lepší čas. Jízda je pohodlná, ani to nehoupe. Jen je dobré mít sluchátka, protože asi v půlce trasy nám pustili film a zvuk do reproduktorů, takže mne osobně vyrušili z poklidného spánku. Výhled je lepší na levou stranu od směru jízdy, protože celou dobu vidíte nějaký ostrov nebo tak. Po příjezdu na Bohol se na nás v doku vrhli všemožní dopravci a tak jsme byli za nabídek "Sir, taxi, sir." doprovázeni společně s týpkem, co měl ceduli s Dominikovým jménem – domluvený odvoz. Za odvoz na Alona Beach si ale řekl 500 PHP, což jsme jako odmítli a dali protinávrh 350, což podle něho je jako zase děsně málo. Tak jsme se šli podívat jak si budeme moci koupit jízdenku na trajekt zpátky a cestou dostali návrh od jehnoho maníka za 300. No, nezbylo naemu předem domluvenému dopravci, aby cenu také na 300 snížil. Jeho chyba, mohl kývnout na 350 a bylo

Asie den 13 – Cebu

Na Filipínách se z Clarku se přesouváme do Cebu, kde se večer setkáme s Dominikovým známým Regem.

Zdroj: moje

Z Angeles city se vytrácíme jak jen rychle to jde, neb tu není co dělat a ani asi moc bezpečno. Vstali jsme v 5, šli do 7/11 ale neměli žádné donuty, takže jsme se zase vrátili na hotel s tím, že si něco k jídlu koupíme na leštišti. Zabalili jsme si a v 5.45 nasedli do odvozu na letiště, který nám zajistil hotel. Na letišti se hned šlo ke kontrole zavazadel. Malý zavírací nožík, který už jsem asi dvakrát nevědomky pronesl v batohu a zjistil to až později – naposledy let z Kota Kinabalu do Clarku. Nicméně tady nám sebrali spreje, protože to jako je hořlavina a nesmí se s tím do letadla ani jako odbavené zavazadlo. Poté jsme asi hodinu čekali na odbavení zavazadel a letenky, protože jim nefungoval systém. Takže jednak jsme dostali ručně napsané lístečky a jednak jsme museli doplácet každej 450 PHP za 3 kila nadváhy, protože limit byl 10kg. Divné, při rezervaci jsme vybírali 15kg. Nicméně vzhledem k tomu, že letenka stála 300 PHP, tak jsme to moc neřešili. U dalšího okýnka jsme zaplatili 100 PHP letištní poplatek a poté následovala další bezpečností kontrola, kde jsme si museli zout boty. Prostě kontrola úplně brutální.

Najít gate byl také trošku problém, ale zvládlo se. Poté nás autobusem spolu s dalšími odvezli k letadlu a mohlo se startovat. Problém je na tomto malém letišti v tom, že tu za celý den odbaví tak 10 letů, ale všechny kolem 7 hodiny ranní, takže je v tom zmatek a letiště nestíhá, obzvláště pokud jim spadne systém. Nabrali jsme zpoždění, ale to nám naštěstí neva. Let do Cebu jsem prospal a užil si až záverečné klesání, kdy vidíte malé ostrůvky, kolem velkých.

Asie den 12 – První den na Filipínách

Odpočinkový den, takže jen vyhlídka v Kota Kinabalu a přelet do Clarku na Filipínách

Zdroj: moje

Ráno začalo snídaní v půl deváté. Původně jsme chtěli jet opět na nějaký ostrov na pláž, ale včera večer jsme to zamítli, klukům nebylo nějak nejlíp, dostavila se únava z výstupu a také bychom stejně neměli moc času, asi tak jako když jsme jeli do parku Kinabalu před 3 dny. Zabalili jsme si pro přelet a já se s Honzou vydal na nedalekou rozhlednu. Hledali jsem v Lonely Planet i na internetu, co je tu v Kota Kinabalu v blízkosti k vidění a toto bylo jediné, co jsme našli. Šli jsme to trochu azimutem, ale s trochou štěstí jsme našli schody (! jako bychom jich neměli málo) které nás takovým jakože tropickým lesíkem zavedli na hledanou rozhlednu. No, byly to takové dvě kruhové plošiny u silnice Výhled na město z nich ale byl, tak co. Bylo vidět, jak se město rozrůstá a výškové budovy tu mají nějaký limit. Pokochali jsme se výhledem a vydali zpět na hostel.

K obědu jsme snědli zásoby jídla, které jsme si koupili před výstupem na horu – zapomněli jsme, že budeme mít kompletně zajištěno jídlo i na první den výstupu k Laban Rata. Teď se to ale hodilo. Honza si šel pro pečivo do nějaké místní pekárny a vrátil se s úžasně vypadající dobrotou. Z hostelu jsme se odhlásili před 1, jak to chtěli, ale dohodli jseme se, že můžeme ještě zůstat ve společné místnosti, protože letadlo nám letí až v 5. Odpoledne jsme tak opět strávili nic neděláním u internetu.

Taxíky jsou nedaleko, takže se nemusíme moc tahat s bagáží. Za odvoz na terminál 2 (přiletěli jsme na terminál 1) chtěl 25RM, takže v pohodě cena. Cesta trvala asi 20 minut, takže jsme na letiště dorazili krásně 2 hodiny před plánovaným odletem. Prohnali jsme tašky bezpečnostní bránou stejně jako v Miri a Kuala Lumpur, vyzvedli letenky a prošli bezpečností kontrolou. Tady ovšem flašky s pitím neprošly, holt jsou tu i na ty tekutinový pravidla přísný. U odletové brány jsme našli volnou zásuvku a mohli jsme tak hodinu a půl čekání strávit čtením a koukáním na filmy.