Z Německa zpátky do ČR – ExpressBus DB

Z Německa poprvé vlakem přes noc. Protože jsme však jízdenku rezervovali jen asi 10 dní předem, byl již EuroNight pro nás příliš drahý a tak jsme zvolili alternativu, která končí autobusem.

Německo – Česko

Zpáteční cesta bude mít trochu netradiční způsob, ačkoli jedeme jako obvykle s DB. Cestujme totiž nikoli na východ a pak na jihovýchod (tedy do ČR přes Děčín), ale nejprve na jihovýchod a poté na východ. Do Prahy dorazíme směrem od Plzně. Z Norimberka totiž jedeme Expresním autobusem!

Plán cesty

Trasa je nám rozdělila na 4 přestupy, což jednak prodloužilo dobu cestování a jednak roztříštilo časové možnosti pro spánek. Nejprve necelou třičtvrtě hodinu RB, tedy osobákem. Pak už jen vlaky ICE, ovšem v Hannoveru jsme museli čekat hodinu a půl na další, 20minut, který jsme měli ve Frankfurtu se zkrátilo na méně než polovinu, neboť vlak měl zpoždění. Poslední čekání v Norbimberku trvalo opět okolo třičtvrtě hodiny. Holt, kdo pozdě chodí… Mohli jsme jet krásně vlakem EuroNight s jedním přestupem v Bielefeldu a krásně bychom se vyspali, takhle sotva co jsme usnuli, museli jsme přesedat. Nejhorší však byla všudypřítomná zima a to nejen na nádraží, ale také ve vlaku! Klimatizace na necelých 20°C, kdy vzduch neustále proudí je opravdu nepříjemná. Staré dobré přetopené české vlaky, kde otevřete okno, vyvětráte a je klid

[pokračování ..., celkem 304 slov.]
Štítky: Cestování, Německo, Vlaky, Výlet

A opět jedu do Německa – tentokrát jen na víkend

Opět se po delší době vydávám na cestu do Německa do pro mne známého města Georsmariehütte u Osnabrücku. Tentokrát to bude jen na víkend, jedu stejně jako posledně, ale několik věcí se po cestě změnilo. Jak rychle jel vlak? Bez GPS pomohly stopky.

Ráno vstávám v 5, sraz mám s Honzou v 6:10 na hlavním nádraží odkud vlak vyjíždí. Vlak i spoj jsou stejný, jako při mé poslední cestě do Osnabrücku, o které jsem psal v článku Jede se do Německa – vláčky EC a IC. Cestou na hlavní nádraží v Praze mne zaujala ranní situace v metru, které jsem věnoval krátký článek Ranní metro a cestující v MHDčku. Vlak přijel ve čtvrt na sedm, zkusili jsme první vagón, ovšem v každém kupé byla alespoň jedna rezervace u okna, což bylo nemilé. Smířili jsme se s rezervací z Drážďan do Berlína. Ovšem možnost se pěkně vyspat a mít klid, tak ta mne zvedla a šel jsem se podívat do dalšího vagónu. Jedno kupé jsem naštěstí objevil prázdné a bez rezervace, tak rychle tam. Tak se jde spát. Když jsme vyjížděli z nádraží Holešovice – mám zde kolej, mohl jsem si přispat, ovšem pak bychom asi neměli volné kupé – přišla mladá, hezká a milá průvodčí – inu výhoda mezistátních vlaků EC, kde je kvalita služeb na jiné úrovni. Až do Bad Schandau byl klid, poté přišel německý průvodčí, který ovšem takových kvalit nebyl. Bylo to naše první prozření ze spánku a venku již bylo světlo. Vypadá to na krásný slunečný den a skutečně to tak bylo. V Drážďanech nás opět někdo probudil – německá policie se slovy "Guten Morgen, Ihre Ausweise bitte." Vyhrabali jsme občanky, ukázali, policista se několikrát ještě zeptal "Fußball?" a po naší opětovné reakci "Nein", poděkoval a šel dál. Ha, tak tohle tu loni nebylo, ovšem jak Honza říkal, jeho už několikrát kontrolovali, inu jezdí do Německa častěji.

[pokračování ..., celkem 636 slov.]
Štítky: Cestování, Německo, Peníze, Vlaky, Výlet, Zábava

Ranní metro a cestující v MHDčku

Jak často jezdíte metrem? Pokud jste v Praze jen občas, tak asi většinou odpoledne, kdo v Praze žije, tak nejčastěji ráno a večer. Mně přednášky začínají nejdříve v 8 a opravdu ranním metrem jsem ještě nejel.

Cesta do Německa mne donutila vsát ráno v 5 a po šesté jsem měl být na hlavním nádraží. Metro je spolehlivé a hlavně pro mne nejrychlejší spoj, kterým jezdím denně. Ovšem jak jsem již zmínil, většinou tak několik desítek minut před osmou, časněji ne. Proto když jsem dnes vstoupil do metra stanici na Nádraží Holešovice, musel jsem se usmát. Bylo to metro plné spáčů. Neuvěřitelné. Toto jsem nikdy nezažil a ani nečekal. Byla to zajímavá zkušenost, ve vlaku byla zvláštní nálada a taková určitá nejistota.

Typy lidí v metru

Podobně jako v literárním díle Saturnin dělí autor lidi na tom, jak se zachovají, když před ně postavíte mísu s koblihami, tak bych si dovolil rozdělit, sice méně úsměvně a více stroze, lidi v metru, či chcete-li v Pražské MHD.

Nejčastějším typem jsou čtenáři. Je to celkem logické, cesta trvá několik desítek minut a na každé stanici je zdarma dostupný denník Metro. Můžete si vyluštit sudoku, kroutit hlavou nad tím, co zase který politik kde pronesl, či která celebrita byla kde na párty a kdo se s kým vypsal. Ti pokročilejší již mají vlastní čtivo vyšší kvality – od klasické literatury v knižní podobě, zápisky ze školních lavic a přednášek až po odborné a jiné časopisy a periodika. Takovíto lidé zírají celou cestu do písmen a někdy v tom pokračují i při přesunu z a do dopravního prostředku. Jsou tiší a mlčenliví.

Dalším typem jsou párečky a skupinky nejčastěji mladých lidí, které slyšíte po celém vagónu. Nerušeně se baví o všem možném a kromě toho, že si krátí svůj čas, navzájem se poznávají a cvičí své rétorické schopnosti.

Když pomineme další skupinu lidí, která nic nedělá a jen zírá kolem sebe, dostáváme se k osobám, které plnily dnešní ranní metro – spáči. Spáči spí, dospávají, mlči, mají zavřené oči a svěšenou hlavu. Nevím, jaký mají mechanismus na to, aby se probudili na správné stanici, ale asi je to tou každodenní praxí. Výsledkem je tak trochu mrtvé metro – kam se podíváte, tam sice někdo je, ale všichni spí a je slyšet jen hluk jedoucího vlaku. Spánek efektivně využívá čas a málokdo z nás jej má skutečně tolik, kolik si přeje.

Mezi spáče se řadím i já na delších trasách, neboť ve vlaku, autobuse, tramvaji, autě zkrátka v jakémkoli dopravním prostředku při nedostatku zajímavé činnosti velice rychle usínám.

[pokračování ..., celkem 381 slov.]
Štítky: Cestování, Kultura

První rok na VŠ – druhý semestr na IES FSV UK

Můj první rok na vysoké škole je za mnou. O prvním semestru jsem již psal, nyní je tedy na řadě semestr druhý. Již jsem se sžil se školním prostředím, poznal své spolužáky, našel nové přátele, zjistil také stinné stránky mého oboru. Inu, další semestr na IES FSV UK, tentokrát letní 2008/2009.

Druhý semestr na IES

První semestr úspěšně za sebou, potřebné povinné předměty, na které další navazují mám splněny, viz článek První rok na VŠ – první semestr na IES FSV UK, ve kterém popisuji kromě předmětů také IES jako takové. Zimní semestr jsem skončil celkem brzy, měl jsem tedy pár týdnů volna, což bylo velice příjemné. Známky a zkoušky obecně sice nedopadly dle mých představ, ovšem nějak jsem si zvyknout musel. Do dalšího semestru jsem šel trochu zklamán ovšem pozitivně naladěn. Starší studenti hodnotili Matematiku I jako nejtěžší, tedy pak již vše se dá nějak udělat. Postupně jsem také začal zjišťovat, že nemá smysl chodit na všechny přednášky, neboť často je užitečnější si pročíst dostupné materiály. Některé jsou však zajímavé svým obsahem a tak se na ně vyplatí chodit ikdyž z nich nemám téměř žádné poznámky. Takovým vzorovým příkladem jsou hospodářské dějiny, které vyučuje doc. Karel Půlpán. Je to úžasný přednášející, který má jednak výtečný přednes, břitký humor a je mi také názorově blízký. Dal jsem si vše z doporučeného rozvrhu pro druhý semestr a ještě 2 předměty navíc, což mi pak také hodně protáhlo zkouškové, tedy až do konce června.

Ekonomie II

Povinný předmět, zakončen písemnou zkouškou, prerekvizitou jest Ekonomie I. Přednášky měl tento semestr PhDr. Michal Hlaváček Ph.D., občas jsem zašel, ale nepřipadaly mi nijak moc zajímavé. Ekonomie II je úvod do makroekonomie, test není moc obtížný, naučit se na něj dá celkem rychle, bavilo mne to. Úspěšnost 95,8% ze 118, průměrná známka 2,22.

[pokračování ..., celkem 1511 slov.]
Štítky: ekonomie, IES, Sex a vztahy, studium, vysoká škola

První rok na VŠ – první semestr na IES FSV UK

Mám za sebou první část prvního ročníku na Karlově univerzitě, studuji ekonomické teorie a jelikož náš institut není veřejnosti moc znám, rád bych se ve stručnosti podělil o nějaké své poznatky a pocity ze zimního semestru 2008/2009. Není ekonomie jako ekonomie a tedy IES není VŠE.

IES vs. VŠE

Začnu trochu srovnáním, ač mohu srovnávat jen podle toho, co jsem slyšel a viděl, neboť na obou školách zároveň nestuduji. Srovnání, či lépe řešeno uvedení mé školy v souvislosti s VŠE je cílené, neboť VŠE je narozdíl od IES známé širokou veřejností a tak se studenti, kteří by rádi studovali ekonomii automaticky hlásí na VŠE a jen ti, co trochu více hledají narazí na IES. Důvodem jsou samozřejmě také novináři, kteří do svých žebříčků dávají jen některé školy. Na obou školách se tedy dá studovat ekonomie, nicméně dosti rozdílným způsobem. Diskuzi IES vs. VŠE najdete například na fóru studentů IES.

Začněme u VŠE: Je to veliká škola, má několik tisíc studentů, několik fakult, je tedy možné si vybrat úzkou specializaci a je zde široký výběr předmětů. Dle slov doc. Půplána: „lidojem“. Vše je zkrátka masové, ve velkém, osobní přístup zde moc na bakaláři nehrozí, studenti se obecně mezi sebou téměř neznají. Výhodou pro někoho tedy může být individualita a anonymita. Systém zkoušek je různý dle fakult, ovšem nejčastěji je zde klasicky jeden pokus na zkoušku. Zápis rozvrhu je mazec, záleží na vašich studijních výsledcích. Dle hodnocení lidí, které znám, tak příprava na většinu zkoušek je často jen pár dní, ovšem často je nutná práce během semestru. Vyjet do zahraničí je obtížné.

Nyní IES: Jedná se o domácí prostředí a díky seznamovacímu kurzu se všichni znají i mezi ročníky, není tedy problém jednak sehnat materiály ke zkoušce a jednak se navzájem doučovat a radit se, pomáhat si s úkoly. Malá škola s sebou však nese nevýhodu menší možnosti výběru předmětů a specializace. Je tu hodně osobní přístup, není problém se s většinou vyučujících dohodnout na termích zkoušky, kdy budou vypsány. IES má pevně daný rozvrh pro všechny a jedině, jak si to lze upravit je si předmět nezapsat, či si vyměnit cvika. Velký důraz je zde kladen na úroveň a obtížnost předmětů, především matematiky, na bakaláři je také několik povinných předmětů vyučováno pouze v angličtině. Zkouškové je obecně dlouhé a náročné, do ciziny není problém vyjet.

Můj prvák na IES

Krátký úvod je za námi, pojďme se podívat, jaký byl pro mne první ročník. Na úvod bych měl říci, že jsem nikdy s matematikou ani dalšími předměty neměl problém, gymnázium jsem prošel v vyznamenáním za celých 8 let, pravidelně jsem se účastnil matematické a fyzikální olympiády. Do prváku jsem šel společně se spolužákem s gymplu, byl jsem nadšen. Škola je v Opletalově ulici, tedy 2minuty od metra přímo v centru Prahy, máme tu veškeré naše předměty.

[pokračování ..., celkem 1403 slov.]
Štítky: IES, Recenze, studium, vysoká škola