Ranní metro a cestující v MHDčku

Jak často jezdíte metrem? Pokud jste v Praze jen občas, tak asi většinou odpoledne, kdo v Praze žije, tak nejčastěji ráno a večer. Mně přednášky začínají nejdříve v 8 a opravdu ranním metrem jsem ještě nejel.

Cesta do Německa mne donutila vsát ráno v 5 a po šesté jsem měl být na hlavním nádraží. Metro je spolehlivé a hlavně pro mne nejrychlejší spoj, kterým jezdím denně. Ovšem jak jsem již zmínil, většinou tak několik desítek minut před osmou, časněji ne. Proto když jsem dnes vstoupil do metra stanici na Nádraží Holešovice, musel jsem se usmát. Bylo to metro plné spáčů. Neuvěřitelné. Toto jsem nikdy nezažil a ani nečekal. Byla to zajímavá zkušenost, ve vlaku byla zvláštní nálada a taková určitá nejistota.

Typy lidí v metru

Podobně jako v literárním díle Saturnin dělí autor lidi na tom, jak se zachovají, když před ně postavíte mísu s koblihami, tak bych si dovolil rozdělit, sice méně úsměvně a více stroze, lidi v metru, či chcete-li v Pražské MHD.

Nejčastějším typem jsou čtenáři. Je to celkem logické, cesta trvá několik desítek minut a na každé stanici je zdarma dostupný denník Metro. Můžete si vyluštit sudoku, kroutit hlavou nad tím, co zase který politik kde pronesl, či která celebrita byla kde na párty a kdo se s kým vypsal. Ti pokročilejší již mají vlastní čtivo vyšší kvality – od klasické literatury v knižní podobě, zápisky ze školních lavic a přednášek až po odborné a jiné časopisy a periodika. Takovíto lidé zírají celou cestu do písmen a někdy v tom pokračují i při přesunu z a do dopravního prostředku. Jsou tiší a mlčenliví.

Dalším typem jsou párečky a skupinky nejčastěji mladých lidí, které slyšíte po celém vagónu. Nerušeně se baví o všem možném a kromě toho, že si krátí svůj čas, navzájem se poznávají a cvičí své rétorické schopnosti.

Když pomineme další skupinu lidí, která nic nedělá a jen zírá kolem sebe, dostáváme se k osobám, které plnily dnešní ranní metro – spáči. Spáči spí, dospávají, mlči, mají zavřené oči a svěšenou hlavu. Nevím, jaký mají mechanismus na to, aby se probudili na správné stanici, ale asi je to tou každodenní praxí. Výsledkem je tak trochu mrtvé metro – kam se podíváte, tam sice někdo je, ale všichni spí a je slyšet jen hluk jedoucího vlaku. Spánek efektivně využívá čas a málokdo z nás jej má skutečně tolik, kolik si přeje.

Mezi spáče se řadím i já na delších trasách, neboť ve vlaku, autobuse, tramvaji, autě zkrátka v jakémkoli dopravním prostředku při nedostatku zajímavé činnosti velice rychle usínám.