Asie den 5 – Národní park Gunung Mulu

Po návštěvě pralesa v Brunei se jedeme podívat na prales v národním parku Gunung Mulu. Ten je velmi vysoce hodnocen a to nejen kvůli pralesu, ale také největším jeskyním na světě.

Let do Mulu

Zdroj: moje

Vstáváme ráno před sedmou, abychom se v klidu nasnídali a mohli ve tři čtvrtě na osm odjíždět na letiště. Stejně jako my z hostelu do národního parku Mulu letí další 2 skupinky lidí, před hostelem tedy čekají tři auta Taxikář si vzal 20 ringošů a po osmé hodině jsme na letišti. Odevzali jsme batohy, vyzvedli letenky a čekali na letadlo, které nám letí v 9.20. Skočil jsem za jednou skupinkou v naději, že bychom mohli vymyslet společný program, ale zrovna tihle moc na akční věci nebyli. Tak jsem si alespoň s nima pokecal. U národního parku je malé letiště, letíme tedy vrtulovým letadlem, které je zaplněno asi jen z jedné třetiny kapacity. Let během kterého urazíme asi 90 km trvá necelou půl hodinku a protože je pěkné počasí, máme i hezký výhled. Ve srovnání s prodovými letadly tu zas o tolik větší hluk není. Po přistání si bereme tašky a u východu se nasedáme do minivanu, který nás za 5 ringošů odveze k parku. Paní u letiště nám řekla, že nás ubytuje za 15 ringošů, tak do toho jdeme. Je to bez snídaně, ale tak to nějak zvládeme (v park HQ chtějí za dormitory se snídaní 41 MYR).

Je to podél řeky skutečně asi 3 minuty od parku, máme pokoj a záchod. Jdeme domluvit program, takže hledám Mulu River Lodge, kteří krom ubytování za 35 ringošů také nabízejí soukromého průvodce. Můj zarezervovaný program brzy zahazujeme, a volíme vytouženou Pinnacle trail i když za vysokou částku, protože jsme jen 3. Jdeme hledat dalšího, přemlouvám Američanku z letiště, ale ta to nakonec odmítá, protože se bojí, že by to nezvládla. Cheme to totiž jít za 2 dny, ač to park nabízí jako třídenní tůru. Na odpoledne volíme také místo procházky k Paku Waterfall prohlídku Deer a Lang caves. Před tůrou je ale třeba se posilnit a tak obědem za 13 ringošů (polívka a pití) zaháníme hlad.

Asie den 4 – z Bruneje do Miri

Abychom se dostali do národního parku Gunung Mulu, čeká nás dnes přesun do Miri v Malaysii. Opouštíme tedy Brunei a dostaneme zase razítka do pasu.

Poslední chvilky v Brunei

Zdroj: moje

Vstáváme ráno po osmé hodině a balíme věci. Voda v řece za těch pár hodin opadla o metr, počasí má náběh na slunečný den. Ke snídani je vejce, párky a opečený brambor. Loučíme se s Eco Village a jedeme zpátky do Bangaru na speedboat. Odjíždí jedna za druhou, všechny směr BSB, ale žádná není naše. Tak se ptám průvodce a on že tu jsou dvě společnosti a naše loď je od té druhé. Nasedáme do větší lodi než jako jsme přijeli, je nás tam asi 30 z toho asi 20 nějakých turistů z Filipín či co. Lodička si to po proudu celkem smaží, když se přejíždí vlny tak se to solidně houpe a v zákrutech to řidič celkem nakládní, takže se turisti strachují o svůj život a je sranda je pozorovat. My jsme sice taky turisti, ale jízdu si užíváme než že bychom se ji báli.

Vylezeme z lodi a zjišťujeme, že je tu pekělně teplo oproti lesu odkud jsme právě přijeli. Zamíříme s naším průvodcem do kanceláře, kde si necháváme tašky a jdeme najít místo, kde bychom se za zbytek peněz mohli najíst. Po pár krocích nacházíme jídelnu a po chvilce hledání i dostatečně levné jídlo Platíme každý 2 BND za rýži, tofu a omáčku. Jako za ty peníze super deal a najedli jsme se. Autobusová společnost nějak dělá zmatky zda autobus jede v 1 nebo o půl druhé, tak tam nakonec raději naklušeme na tu jednu. Loučíme se s Nazrim, který nám děkuje za využití Borneo Guide a jak to bylo super. Autobus to Miri je plně klimatizovaný, takže mikina a dlouhé kalhoty jsou standardní výbavou. Sedadla mají kompletně potažena igelitem Autobus nakonec odjíždí v 1:20 a je nás 7 cestujících, řidič a týpek od dopravní společnosti co kontroluje jízdenky. V Brunei ještě stavíme ve městě "" kde pár lidí vystoupí a pár nastoupí, takže do Miri nás nyní jede asi 10. Na hranicích je prázdno, takže rychle procházíme, dostáváme razítko od Bruneje a pak Malaysie a můžeme pokračovat.

Asie den 3 – Deštný les v Bruneji

Dnešní den je na programu Rain Forrest Discovery od Borneo Guide. Jedeme se podívat, jak to v pralese vypadá ostatně příroda je tu jiná než v Evropě a stojí za to ji poznat. Trek aneb jak opít průvodce

Cesta do lesa

Zdroj: moje

Ráno po šesté vstáváme a balíme se na cestu. Před sebou se ohlašujeme z pokoje a jdeme na snídani, která je ve formě švédkých stolů, ale s asijskou kuchyní. Máme 15 minut na to, abychom se nadlábli což vzhledem ke kvalitě a chuti jídla nebyl vůbec žádný problém. Vyzvedává nás řidič a veze do města k "speedboat". Zde potkáváme svého průvodce Nazriho, manažerku naší výpravy, a také další dva turisty, co s námi do pralesa jedou, tam ale podnikají jinou tůru. Budeme mít průvodce sami pro sebe Podepisujeme se na seznam cestujících a sedáme do uzavřené loďky společně s dalšími asi 10 pasažéry. Malá lehká loďka a dva silné motory udělají své – brzy to smažíme jako draci po vodní hladině. Řidič má cestu v ruce a tak i v ostrých zatáčkách moc nezpomaluje, jen to trošku více naklopí Dostáváme se postupně více do vnitrozemí, kde je již voda téměř bez vln, což dělá naši jízdu hladkou. Šíře vodního toku se různé mění, ale musí tu být hloubka souze podle velké nákladní lodi, kterou předjíždíme. Po 40 minutách přijíždíme do města , které má včetně okolí asi 10 000 lidí a všichni se tu znají. Sedáme do minivanu a míříme směr Eco Village na kraji deštného lesa. Jedná se o soustavu stanů a hangáru – ve stanech se spí a hangár slouží jako jídelna a sklad. Hlavně že je kde spát a kam si dát věci Čeká nás malé občerstvení, přivítání a představení programu. My se vydáme do lesa a Korejec a Japonec na Canopy walk (prostě se jde v korunách stromů a nad nimi a je výhled do dáli) v národním parku Temburong. Jedná se o primární deštný prales a dole se chodit nemůže.

Procházka deštným lesem

Zdroj: moje

Bereme si hodně vody a vyrážíme. Musíme nejprve přes řeku, takže sedáme do vratké loďky, kterou průvodci po pár metrech téměř převrhli, ale zdárně jsme dorazili na druhou stranu. Abych to uvedl na pravou míru, máme s sebou 3 průvodce – místního domoroce co zná prales (Apai), domorodce co nám bude vařit oběd a Malajsice, který nám zprostředkuje kominikaci v angličtině (náš průvodce Nazri) Po turistech chtějí pevné boty, ale hlavní děda vyráží v polorozpadlých žabkách a další dva v takových jakoby bačkůrkách. Tričko a kraťasy Adidas jsou samozřejmostí. Domorodci mají i mačety, kterou občas používají na ukázky či aby si vyrobili hůl na chození.

Asie den 2 – Brunei (Bandar Siri Begawan)

Po jednodenní návštěvě Kuala Lumpur se přesouváme ropové země Bruneje, konkrétně hlavního města - Bandar Siri Begawan.

Minule jsme skončili odjezdem na letiště v Kuala Lumpur. Autobus objednaná přes AirAsia nás tam dovezl za tři čtvrtě hodiny, ale vyjížděl o 15 minut později a ještě se řidiči nelíbilo, že nemáme vytištěný itinerář letu, že prý jinak nepozná, že máme jízdenku zaplacenou. Na letiště jsem dorazili krátce před čtvrtou ranní, letadlo nám odlétalo v 6:45, měli jsme tak dostatek času na vyzvednutí zavadazadel, check-in, snídani a opětovné osquatování zásuvky. Beztrátový internet je tu na 3 hodiny zdarma.

Bandar Seri Begawan

Zdroj: moje

Z Kuala Lumpur míříme do Bruneje. Let do hlavního města Bandar Seri Begawan s Honzou celý prospíme. Po příletu nás u pasové kontroly čeká vyplnění imigračního formuláře a také formuláře pro finančák. Brunei je muslimská země, kde platí prohibice, takže prodej alkoholu je zde zakázán. Po vystání fronty na kontrolu pasu, která trvala věčnost, jsme si vyzvedli zavazadla a dali je na kontrolu k rentgenu. Každý jsme u sebe měli flašku nějakého alkoholickoého moku, a tak se nás optali zda něco vezeme a zda máme formuláře. To jsme odkývali, ale začalo takové dohadování, kolik čeho máme, a tak nám bylo vysvětleno, že musíme vyplnit další formuláře No jako sranda. To je taková žlutá kartička, kde vše vyplníte dvakrát, jednu polovinu si nechají, na druhou vám dají razítko a máte ji mít u sebe, kdyby u vás alkohol jako náhodou našli. Tak jsme to vyplnili, dostali razítko a šli. Takovýho papírování svět nezažil, ale máme to za sebou. V Lonely Planet píšou, že autobus jezdí za 1 BND (asi 15CZK) do centra. Na infromacích se dovídáme, že jízdní řád neexistuje, že máme zkrátka čekat před nádražím. Tak čekáme a čekáme. Po asi půl hodině přijíždí takový modrý minivan s číslem. Nasoukáme se dovnitř a během jízdy mi řidič dává 3 lístečky za které obdrží 3 BND. Docela dobrej deal. Jednoho lokálního spolucestujícího se ptám, jak se dostat k hotelu a ukazuji adresu. Říká, že musíme přestoupit na nádraží a ještě se ptá, zda tam už jako máme rezervaci, že v centru existuje nějaký levný hostel. Ono autobus tu funguje asi především pro nižší vrstvu, odpovídá tomu stavem Brunejci podobně jako Malajci pěšky snad vůbec nechodí, všichni tu jezdí autem, cena je okolo 0,53 BND za litr benzínu.

Asie den 1 – Kuala Lumpur

Konečně uvidíme něco jiného než letiště a okolí - začínáme hlavním městem Malysie. Jede se to Kuala Lumpur.

Kuala Lumpur

Zdroj: moje

Do Bangkoku jsme přiletěli v minulém díle dne 28. 9. ve 4 hodiny ráno a v 6:45 jsme sedali na let do Kuala Lumpur od nízkonákladové společnosti AirAsia. Tento let nás stál asi 2,5 tis. korun, takže moc "low-cost" nebyl, ale tak co. Z letu který trval asi 2 hodiny si moc nepamatuji, skoro celý jsem prospal. Kuala Lumpur je hlavním městem Malaysie a leží na Malayském poloostrově. Přestože to je od Bangkoku téměř na jih, přidáváme si na hodinky další hodinu díky časové zóně (GMT 7), letní čas tu nemají. Více na jih se už během cestu nedostaneme. Jsme dva a půl stupně nad rovníkem, takže den a noc je téměř stejně dlouhá, je tu templo a vlkhko. Tedy teplo jen venku. Jakmile vkročíte do obchodu, haly či autobusu, mrznete. Klimatizace z 28°C dělá 18°C. Hrůza.

Na letišti čekáme dlouhou dobu na kontrolu pasů, rovněž si také vyfotí otisky prstů. Buď to z čipu na pasu neumí přečíst nebo to kontrolujou. Imigrační formulář se tu nevyplňuje. Do pasu se dostává papírek jehož druhou polovinu si při opuštění země zase vemou. Vybíráme z bankomatu peníze – postupně tu papírky nahrazují plastovými bankovkami. Vyzvedáváme si bagáž, kterou za 28 ringošů za kus (1MYR = 6CZK) necháváme v úschovně, protože do města se chystáme na lehko. Odlítáme za necelých 24 hodin, tak co Autobus do centra stojí 8 ringošů, ale my to měli na letence, tak jen naskakujeme a trávíme asi hodinu jízdou po dálnici. Holt, letiště tu není za rohem. Venku trochu prší, ale tak alespoň se ochladí. Mrzneme v autobusu, mikiny zůstaly na letišti.