Asie den 10 – Laban Rata na Mt. Kinabalu

Cílem dnešního dne je Laban Rata resthouse ležící ve 3300 metrech nad mořem na hoře Mt. Kinabalu. Výchozí tábor pro dosažení vrcholu druhý den brzo ráno.

Zdroj: moje

V parku máme být dle rezervace nejpozději v 9.30, proto po osmé vstáváme, balíme a snídáme. Stejně jako v národním parku Mulu, i zde je snídaně složena z vejce, párku, fazolí a toastového chleba s marmeládou. K pití čaj nebo kafe dle vaší preference. V D. Villa Lodge si můžeme zadarmo nechat bágly do druhého dne, což je super, protože se s tím nemusíme tahat do parku, kde to dle Adama stálo 10 ringošů. Personál nám přeje hezký den a výstup a my se krátce po deváté vydáváme směr národní park Kinabalu.

U vchodu do parku vás zkásnou o 15 ringošů za vstup. Dvojí cenová politika pro Malajsijce a ostatní je tu cítit na všech cenách více než jinde. Hned u vstupu do parku má svoji kanceláč Sutera Sanctuary Lodges, u které jsme rezervovali a zaplatili ubytování v Laban Rata. Podepisuju jim Climbers form, který sice dostali e-mailem, ale asi se jim to právě nechce tisknout. Také dostáváme lístečky na jídlo, hned první lísteček směňujeme vedle v restauraci za balíček s obědem na dnešní den. Večeře bude už na Laban Rata. V recepci parku si ode mne berou podepsaný formulář a tisknou kartičky na krk – povolení k výstupu, které musíte mít stále u sebe. Také zaplatíme 128 ringošů za průvodce, kterého si nás tam hned převzal. Další okénko a další plaba za minibus k Trimphton gate, bráně do parku. Jedna cesta stojí 16,5 RM za nás tři, je to sice asi jen 5,5km ale celkem dosti do kopce. Obráni v každém okýnku o peníze a vybaveni taškou s krabičkou jídla sedáme do busíku a jedeme k bráně. Cesta je to úzká a místy dosti děravá. U vchodu do parku podepisujeme formulář a můžeme vyrazit. Průvodce s námi zatím komunikuje posunky, je takový mlčenlivý. Jinač asi 150cm vysoký postarší chlapík. Průvodce tu chodí za vámi, takže tempo si určujete sami.

Asie den 9 – ostrov a pláž u Kota Kinabalu

Dopoledne jedeme relaxovat na pláž, odpoledne se pak přesouváme do národního parku u nejvyšší hory Jihovýchodní Asie: Mt. Kinabalu. Takový hodně odpočinkový ne moc akční den.

Zdroj: moje

Ráno začínáme snídaní v 7.30, neboť v 8 hodin máme sraz s Němkou, která s námi chce jet na ostrov a ráda by i šla na tu horu. V 8 ale potkáváme jen Valerii, která jde na snídani. Sedáme si nad vchod a doufáme, že se s Katyiou nějak postkáme, ale bohužel jsme se minulu a kontakt na sebe nemáme. Poučení pro příště: vzít si kontakt. Na recepci si domlouváme úschovu bagáže do odpoledne, zároveň také vyřizujeme ubytování u parku Kinabalu. Paní nám telefonicky rezervuje dormitory ve D.Villa lodge za 30RM se snídaní. Tak uvidíme. Zároveň s ní vyřizujeme lístek na loď za 60RM pro tři osoby, ale ještě budeme platit poplatek v přístavu a vstup na ostrov. S malým batůžkem vyrážíme.

V přístavu nalézáme pokladu, týpek po nás chce 60 penízků, my ale už zaplaceno za lístky máme, takže platíme jen každý 7,3RM přístavní poplatek. Nejsem si jist, kolik by to tedy stálo normálně, ale to neřešíme loď prý za chvíli odjíždí a tak bychom si měli pospíšit. Zároveň uvádíme čas, kdy chceme odjed z ostrova – 13.00, abychom měli dost času na vše a jistotu, že pojede minibus. Procházíme na konec mola, kde si nejprve odebere jakýsi týpek jeden kontrolní ústřižek a pošle nás dál, že tam máme počkat. Asi za 5 minut přichází další týpek a mává na nás, že se pojede. Loď je skoro plná – jede nás 12. Nasazujeme si povinnou plovací vestu a vyrážíme. Je možnost jet na 3 ostrovy, neprve zajíždíme k jadnomu a pak k Mamutiku, což je takový prcek, kde vysedáme.

Asie den 8 – NP Mulu a Kota Kinabalu

Poslední půl den v národním parku Gunung Mulu a pak přelet na sever do Kota Kinabalu.

Zdroj: moje

Vstáváme o půl osmé, jdeme na snídani, kde vlastně nikdo není. Ve stejném složení jako předchozí dva dny – my a Adam jdeme na procházku v korunách stromů: Canopy walk. Straz v 8.30 před recepcí parku. Jsou trochu zmatky s placením, chtějí po nás doklad o zaplacení, ale nějak to zůstává nedořešeno a jde se. Máme hezkou mladou průvodkyni, která bůh ví odkud ví, že jsme byli na Pinnacles. Jdeme 1,5 km parkem po cestičkách jako k jeskyním před 3 dny. Dovídáme se, že "A", náš průvodce, je pěkný šílenec, ale také vyjádřila uznání nad naším výkonem při výstupu.

Canopy walk jsou prostě lanové mosty natažené mezi stromy. Nicméně mají to tu nejdelší na světě, nějakých 480m. Ono jako jsou to hliníkové žebříky, s prkny, které jsou zavěšeny pomocí umělých lan na ocelových lanech. Když po tom jdete, tak se to trošku hýbé, ale hlavně dělá rámus, takže pokud nějaký živočich v okolí je, tak ho vyplašíte Skupinka je nevelká celkem asi 10 lidí. Na mostech by neměly být více než dvě osoby a na stanovištích u stromů více jak 5. Takže se tak jako pomalu přesováme v asi 30-40 metrové výšce. Není to zas tak špatné ztoa 35 penízků, i když zázrak taky jako ne. Ale můžete si udělat fotku. Průvodkyně uviděla v dáli červené opičky, snažila se nám je ukázat, ale jako viděl jsem akorát takovou tečku zmizet v dáli. Bez dalekohledu ani náhodou.

Vracíme se do parku, dobalíme, kupujeme za 6 ringošů balíček s obědem a vydáváme se pěšky na 1,5km vzdálené letiště. Slunce žne, ale dá se to. Na letišti se v klidu naobědváme a čekáme na letadlo v 12.45 do Kota Kinabalu. Tedy letí se nejprve do Miri. Opět nám na palubě dali kakaové mlíčko V Miri nás vyhnali z letadla, v koridoru dostáváme letenku a musíme před imigrační, pak zpátky do odletové haly a stejného letadala na stejné sedadlo Je to veselý proces, ale co s tím naděláme.

Asie den 7 – Pinnacles trail

Dneska lezeme na kopec, abychom viděli unikátní skály. Na trase dlouhé 2,4 km nastoupáme více než kilometr. Závěrečná část se jde po žebřících a k pomoci jsou tu natažena i lana. Abychom to měli zábavnější, ještě dnes se máme vrátit zpět do Mulu.

Pinnacles trail

Zdroj: moje

Ráno před pátou vstávačka, po páté máme připravenou snídani a balíme se k odchodu – vyříme si nudle k obědu a bereme 3 litry pití ve dvou flaškách. Trochu nám vše trvá, takže základní tábor opouštíme těsně před 6 hodinou, pomalu se rozdednívá. Máme 3 hodiny na to, abychom se dostali pod žebříky, jak říká průvodce, abychom vše dneska stihli. Nasazujeme ostré tempo i když je cesta do kopce po kořenech a skaliscích dosti příkrá. Lezete skoro jako po schodech, je třeba dávat pozor na to, kam šlapete, aby vám neujela noha. Jsou značeny stovky metrů, takže vidíte svůj postup. Jak stoupáme, prales občas prořídne a můžeme se skrz stromy podívat do dáli, kde mezi stromy stoupá mlha. První větší zastávkou je skalisko "small pinnacles", kde vlastně vidíte, co uvidíte ve velkém na hoře – co příroda udělala ze skály. 900m za námi čas x.yz. Průvodce je spokojen, prý si vedeme dobře. Letíme zase vzhůru a v polovině trasy – 1200m – se odkládá z části vypitá láhev s pitím – vyzvednete si ji až půjdete zpátky. Celkem dobrej nápad, aby jste se zbytečně netahali s litrem vody nahora a dolu. Malinko se zvolňuje tempo, slunce už je celkem vysoko, takže světla je dost a výhledů přibývá. Nicméně náš cíl je nahoře a tak lezeme co se dá. Kótu 1800, od které to podle průvodce už půjde samo míjíme v … a pod žebříky na 2200m dorážíme těsně před osmou hodinou. Prý když to dáme za půl hodiny, tak trhneme turistickej rekord Nevím, už hodně fotíme, takže to jde pomaleji, ale i tak jsme upravdu za půl hodiny hahoře, je tu teplo a já od kompletně promočeného trička mám už i mokré kraťasy. 1195 metrů vysoko je nádherný výhled, průvodce vytahuje mobil a telefonuje

Asie den 6 – Jeskyně a prales v Gunung Mulu NP

Dopoledne nás čeká prohlídka jeskyní a odpoledne pochod pralesem do kempu, kde budeme spát před výstupem na kopec.

Větrná jeskyně a jeskyně Čistá voda

Zdroj: moje

Vstáváme o půl osmé a balíme si věci. Nalézáme týpka, co nás přivezl na ubytování a dáváme mu za každého 15 ringošů. V 8.30 máme sraz z průvodem před jeho hostelem. Kupujeme si tam za 10 penízků snídani (vejce, párek, fazole z plechovky, dva toasty, marmeláda a kafe/čaj. Po snídani se opět kluci vydali do recepce parku a pokusili se vybrat peníze, ale opět bez úspěchu. Průvodce chce zaplatit zbytek trasy, je ochoten vzít dolary ale s kurzem 2,7MYR/USD. Adam nám nabídl 2,8MYR/USD a možnou zpětnou výměnou po výletě, pokud se nám peníze podaří vybrat (jen pro orientaci na MYR/USD se přes konverzi z CZK se dostaneme tak na 3,2 MYR/USD). Zaplaceno máme, necháváme si tam tašky a vyrážíme – začíná se jízdou na longboatu (dřevěná asi metr široká a 10 metrů dlouhá lodička pro asi 7 lidí a vzadu silnej motor Yamaha), navštěvujeme vesnici místních, kde je na tabulích popsána jejich historie a způsob života. Mají také vlastní malej trh, kde si můžete koupit jejich rukodělné výrobky. Adam si kupuje vařečku z bambusu a pokračujeme dále proti proudu řeky k jeskyním.

Zdroj: moje

Začínáme prohlídkou Wind cave, objevena a zpřístupněna před asi 20 lety. Je tu krásně vidět, jak voda postupně ve vápenci vyhloubila obrovský jeskynní systém. Prohlídka netrvá dlouho a my pokračujeme po dřeveném chodníku podél vody ke Clearwater cave. Musíme k jejímu vchodu vystoupat několik desítek schodů, ale stojí to za to. Před námi se otevírá obrovská přírodou vytvořená jeskyně, na jejímž dne teče říčka. Vidíme navíc pouze část obrovského systému, kde je část jeskynní kompletně pod vodou, část napůl a část suchá. I tak je procházka osvětlenou jeskyní úžasný žážitek. Jedná se o oblíbence našeho průvodce a ze 4 jeskyní, které jsem v Mulu mohl vidět je jistě tato také mým favoritem. Navíc nám průvodce udělal jednu luxusní společnou fotku. Před jeskynní je slepé rameno řeky s průzračnou vodou a tak se jdeme vykoupat. Oběd máme s sebou v balíčku za 6 ringošů – vejce a rýže se zeleninou. Nasedáme opět do loďky a vydáváme se dále proti proudu řeky. Občas je tak mělo, že musíme z lodi vysednou a trochu ji pomoci postrčit, ale máme štěstí, neboť jsme nevysedali více jak třikrát za asi půl hodiny jízdy. Měli jsme tak spousu času se kochat výhledem na hory a okolní flóru. Navíc samotná jízda na loďice je fajn atrakce.