Miliho Blog

Blog o ekonomice, financích, podnikání na internetu a dalším.

Vítejte na mém weblogu.

Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí – recenze

Narazil jsem na seznam zajímavých knih vydaných v roce 2012 od Pavla Kohouta, a zajímalo mne co se pod tímto titulem skrývá. Vladimír Procházka je prý český "Kiyosaki", tak se o tom můžeme přesvědčit v recenzi jeho nové publikace.

Jak zbohatnout aneb co chudí nevědíZdroj: www.kosmas.cz
Očekával jsem, že se kniha bude zajímat finanční gramotností z českého pohledu, ale tak tomu bohužel není. Jako přes kopírák od Kiyosakiho se setkáváme s kritikou vzdělanosti, chudoby a vlastně s tím, že kdo není bohatý je blb. Aby si čtenář něco odnesl, je postupně zasvěcen do celkem 25. pravidel nutných pro cestu k bohatství. Krom toho se opět setkáme s aktivy, jak je definuje Kiyosaki a s tím, že peníze musí pracovat pro nás.

Kniha by měla být dle autora srozumitelná prostému člověku bez znalosti finančních analýz a diplomu ekonomie. S její pomocí může udělat něco pro svou finanční gramotnost. Osobně se trochu obávám, aby tento prostý člověk neskončil ještě hůře, protože je nabádán přečíst si knihu Bohatá táta, chudtý táta, jakožto bibli finanční gramotnosti. Z mého pohledu se jedná o dosti tendenční knihu, která vytváří kult, ale se skutečnou finanční gramotností toho moc společného nemá. Jedna pozitivní věc tu ale je, a sice, že vede lidi k tomu, aby se více starali sami o sebe. Zatím se tak tváří i kniha "Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí". Hodně spontánní a ze židlí nadzvedávající úvod se dal čekat, uvidíme, zda se to bude táhnout celou knihou a bude nutno ji zavřít a zahodit, nebo se přeci jen autor odhodlá k nějaké vlastní myšlence či jen zkopíruje a počeští americký vzor.

[pokračování ..., celkem 728 slov.]

Motivace zvenčí je jako smrad – recenze bestselleru

Schopnost motivovat sebe i druhé rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. Jak motivační řeči ovlivňují výkonnost lidí a týmů popisuje se své knize Ivo Toman, který má pověst tvrdého řečníka a velkého motivátora.

Motivace zvenčí je jako smradZdroj: www.ereading.cz
Šel jsem si půjčit nějakou knížku a uviděl na první pohled poutavou knížku od pana Tomana. Tak tlusté to není, zkusím se začít a uvidím co z toho vypadne. Což o to, motivace je zajímavé čtení, ale snad to nebudou jen nějaké bludy. Začíná to slibně, neboť autor se zostra pustí do kritiky neustálého motivačního žvanění, které je sice velmi poutavé, ale jinak dle jeho názoru naprosto k ničemu. "Celá myšlenka motivování druhých je jenom zrádná past." Zvědav, zda autor popíše nejen onu past motivačních keců, ale také východisko, čtu dále.

Autor se pouští to kritiky motivace argumentem, že je to v rozporu s hodnocením. Hm, tak na tom sice něco pravdy asi bude, ale nevím, proč by nutně hodnocení muselo vždy demotivovat. Souhlasím s tím, že je to nepříjemné, ale spíše se přeci budu snažit, abych byl ohodnocen dobře. Další problém motivačního povídání a školení vidí Ivo Toman v tom, že zkrátka ne všichni mohou uspět, protože prostě většina lidí na to nemá, chybí jim vnitřní motivace. Postupně se tak zhruba ve čtvrtině dostává k hlavnímu tématu knížky – vnitřní šipky, která určuje náš směr a také úspěch. Tož koncept je to zajímavý, otázkou je, jak jej autor uchopí a dále rozvede.

[pokračování ..., celkem 544 slov.]

Rok 2012 vs. 2013 – předsevzetí, přání a cíle

Podobně jako v letech minulých se ohlížím za uplynulým rokem a stanovuji si cíle na rok následující. Před námi je rok 2013, pojďme se poohlednout za rokem 2012

Jaký byl rok 2012

JoyZdroj: www.sxc.hu
Než se podívám a zhodnotím konkrétní cíle, které jsem si na rok 2012 stanovil v loňském článku, pojďme ten rok shrnout.

První půlrok jsem strávil v Maastrichtu, kde se jsem byl přijat do magisterského oboru Infonomics a o všem jsem blogoval. Nicméně se mi nepodařilo do konce roku dopsat a obhájit diplomku Smajlík :(. Zpětně mohu v klidu říci, že to bylo naprosto úžasné období, které jsem si náležitě užil. Podařilo se mi v Maastrichtu i pracovat na univerzitě – programoval jsem a učil dva předměty studenty Evropských studií. Pokračoval jsem v kurzech salsy, ale bohužel druhý půlrok jsem v Praze nikde tancovat nebyl, takže jsem toho spoustu zapomněl. Ze svých zážitků bych rozhodně vyzvedl moji cestu do Paříže, kde jsem navštívil kamarádku z Maastrichtu.

O prázdninách byl úžasný CzechTrek se spolužáky z IESu, který mne zavedl do Ostravy a pak na Slovensko. Další cesta vedla do JV Asie, většinu času jsme strávili na Borneu a Filipínách. Od října jsem trávil většinu času ve škole, takže žádné cestování se nekonalo. Bohužel. Zúčastnil jsem se BCG Strategy Cup, podařilo se nám dostat do finále, ale bohužel jsme nevyhráli. Mé "internetové podnikání" o kterém každoročně píšu snad ani nestojí za zmínku. V létě proběhly v Olympijské hry v Londýně, našim sportovcům se celkem dařilo a česká výprava slavila úspěch. Na podzim se konaly volby do senátu, které v celé zemi byli ve znamení návratu komunistů k moci. Co to jako je?

[pokračování ..., celkem 564 slov.]

Asie den 20 – White beach na ostrově Boracay

Na konci třetího týdne putování se přesouváme na turisticky oblíbenou destinaci - ostrov Boracay a pláž White Beach, která patří k tomu nejlepšímu na celém světě. Frendz resort s fajn lidičkama a večer párty.

Spíme na letištiZdroj: moje

V Cebu jsme se na letišti trošku prospali a po probuzení začínáme přebalovat a redukovat batohy. Na další přelet máme dovoleno jen 10kg pro odbavené zavazadlo a 5kg pro příruční. Notebook a foťák můžou být ještě zvlášť. Beru si tedy na sebe mikinu a bundu, pevné boty a kalhoty, výbava jak na Mt. Kinabalu Smajlík :D Teplo mi ale není, jak tu mají všude klimatizaci, tak je v mikině a kalhotách příjemně. Je to trochu loterie, ale prošlo to. Vešli jsme se do 10kg! Hodně také teď přispělo to, že máme věci suché. Krom naší bagáže si zvážili i nás, rozesazují vás podle toho i v letadle, aby to měli hezky vyrovnané.

Letíme zatím nejmenším letadlem, opět vrtulové, sedačky jsou po dvou na každé straně letadla. Větší část hodinového letu prospím, když jdeme na přistání letadlo se nehezky klepe. Přistává se opět od moře,ale tentokrát za malým ííkopečkem, takže letadlo letí celkem nízko, pak se s tím rychle flákne o zem a zprudka brzdí, neboť dráha je velmi krátká. Je zataženo a ihned v příletové hale jsme nuceni se registrovat – stačí jeden ze skupiny, nic se neplatí, ale je to trošku zmatek. Lonely planet tvrdí, že se jezdí busík a taxíky jsou drahé. Nicméně přesně naproti letišti v Caticlanu je stánek, kde si můžete koupit trojkolo pro 3 za 80 do přístavu a dokonce i jízdenku na loď na Boracay za 25 PHP na osobu. Pohoda. Začíná desnej slejvák, v pohodě se uzasujeme do velké tříkolky i se zavazadly, ridič kolem natáhne igelit aby nepršelo a ono to funguje. Cesta do přístavu trvá asi 10 minutek podle provozu. Přestalo pršet. V přístavu platíme 75PHP poplatek a 25PHP vstup na ostrov. Prodávají tu i lístky na loď za stejnou cenu jako u letiště. Lodě jsou opět takový pavouci – centrální trup a poté stabilizační plováky na obou stranách.

[pokračování ..., celkem 866 slov.]

Asie den 19 – Poslední den na ostrově Panglao

Poslední potápění a poté nás čeká přesun zpátky do Cebu, abychom mohli další den letět na ostrov Boracay. Protože ale lodě jezdí ne moc ideálně, kempíme v Cebu večer kde se dá.

Moře a vítrZdroj: moje

Ráno je velký liják a fučí vítr. Na pláži je moře rozbouřené a nebe zatažené. Uvidíme, zda z potápění vůbec něco bude. Snídáme z kastrůlků a na 9. hodinu přicházíme do potápěčského centra. Zde nějak netuší, že bychom se měli potápět, ale někomu volají a prý instruktor dorazí. Butch to není, ale chlápek vypadá v pohodě. Také doráží Butchův brácha a začíná dohadování, že bychom měli za tento ponor zaplatit, protože už máme Open Water Course hotový a měli jsme 5 ponorů jak bylo dohodnuto. To je ale dle našeho názoru pravda jen částečná, protože dohodnuto bylo 5 ponorů v moři a navíc jsme se jasně bavili o tom, že poslední ponor navíc bude až budeme mít kurz potápění za sebou a půjde jen o potápění pro zábavu. Proto jsme byli také ochotni akceptovat jejich vyšší cenu, nežli byla nejnižší nabídka, kterou jsme měli.

Útes Momo podruhé

Pohodička na plážiZdroj: moje

Smlouvání je nakonec úspěšné a prý jestli můžeme chvíli počkat, že se k nám ještě někdo připojí. Čekání se protáhlo na více jak hodinu, ale tak alespoň se stihlo trochu vylepšit počasí. Jedeme opět na Momo Beach, kde jsme měli první ponor. Připojil se k nám pár z Hong Kongu, ráno se byli dívat na delfíny, ale nic neviděli. Mají podvodní kameru, tak se nám třeba poštěstí a budeme mít nějakou tu fotečku pod vodou.

Týpek už má licenci a zaplacené dva ponory, takže nejprve jdeme všichni pod vodu a slečna čeká na břehu. Půjde až na druhý ponor. Jdeme opět přímo ze břehu, takže několik metrů brodíme, pak nasazujeme ploutve a plaveme pozadu do moře. Je nás celkem 7 – 4 zákazníci a 3 týpci od Baywatche. Jdeme do 18 metrů a kluk z Hongkongu fotí i nás, jipí! Na jednom místě potkáváme asi dalších 20 potápěčů, kteří jsou nalezlí na jednom místě a fotí si zblízka útes. Protože mi dochází vzduch, obracíme se na zpáteční cestu. Stoupáme do 5 metrů, kde nastavujeme časovač a několik minut. Vedoucí u mne nechává jednoho z maníka z doprovodu a s ostatními se vydává ještě o kus dál, protože mají dosti vzduchu. Vynořuji se nakonec se 40 atm. a plaveme ke břehu. Kluci se vynořují 10 minut po nás, takže já tam byl 35 minut a 45minut. Navíc skončili s nějakými 60 atm. Smajlík :D No co, jde o to mít zábavu což potápění je, ale pro mne celkem krátká záležitost.

[pokračování ..., celkem 827 slov.]