Na semestr v Brisbane – můj blog o Austrálii

Jak jsem avizoval v několika předchozích příspěvcích, strávím příští semestr u protinožců v Austrálii. Moje putování dneska začíná a stejně jako když jsem byl v Maastrichtu v loňském roce se budu snažit blogovat.

Založil jsem si blog na adrese australie.miliweb.net, píšu česky, i když jsem první článek nejprve napsal anglicky a poté překládal zpátky do češtiny. Nicméně obzvláště pro kratší příspěvky to tak bude pro mne o něco pohodlnější asi a anglicky psaných blogů asi bude více. Tak doufám, že to oceníte a budu se těšit na komentáře a připomínky, ovšem k minulému blogu vlastně žádné nebyly...

[pokračování ..., celkem 76 slov.]
Štítky: Austrálie, IES, Magisterské studium, studium, Svět, vysoká škola

Mezifakultní dohody na FSV, RUK a Austrálie

Loni jsem vyjel v rámci programu Erasmus, pro zajímavější a vzdálenější lokace je ale nutno využít buď mezifakultní či meziuniverzitní dohody. Jak výběrové řízení probíhá? Moje osobní zkušenost je spojená s USA a Austrálií.

Projekt Erasmus má pro IESáky na FSV spoustu výhod. Seznam škol se jednak moc nemění a jednak soutěžíte pouze se svými spolužáky, takže se dá i lépe taktizovat. Druhou výhodou je naprostá bezproblémovost administrativní, neboť vše je zajeté a pro výběrové řízení toho moc nepotřebujete. Napíšete motivák, vyplníte přihlášku, přidáte transkript a je to. Pokud vás však jako mne lákají i destinace jako USA či Austrálie a Nový Zéland, musíte projít výběrovým řízením a složitějším administrativní kolečkem. V rámci meziuniverzitních dohod se dá snadněji dostat právě do Austrálie, neboť Karlova Univerzita má smlouvu s pěti školami a zájemců není mnoho. Krom toho také FSV nedělá v institutech rozdíl, jak je tomu právě často u mezifakultních smluv s USA. Hlásil jsem se do USA i Austrálie.

Formální požadavky pro výběrové řízení

Potřebné podklady pro výběrové řízení obsahují vždy motivační dopis, studijní plán (co chcete v zahraničí studovat) a výpis známek ze SISu, často pak i životopis. Pro meziuniverzitní dohody, kam spadá i Austrálie a Nový Zéland je dále třeba mít 2 doporučující dopisy a doklad o znalosti angličtiny. Nebývá moc velký problém doporučující dopisy sehnat, pokud máte dobré známky a učitelé si vás pamatují. Většina studentů také využívá vedoucího bakalářské/magisterské práce. A jinak prostě za někým zajdete, je to trochu spíše formalita. Doklad o znalosti angličtiny už je jiná liga, je třeba TOEFL či IELTS zkouška. Není nutné ji mít v době podání přihlášky, ale buďte připraveni na to, že pokud vás rektorát následně vybere, je nutné si ji urychleně dodělat.

Doporučující dopisy se dodávají do týdne v případě, že vás fakulta nominuje. Vyplatí se počkat, protože fakulta vás může nominovat na nějakou z vámí preferovaných škol. Rovněž v případě nominace ze strany fakulty je nutné vyplnit přihlášku na webu zahraniční univerzity a vytištěnou dodat. Pak to celé jde na rektorát.

Výběrové řízení vždy vypisuje OZS na webu a vypadá následovně – Austrálie a Nový Zéland, USA.

[pokračování ..., celkem 907 slov.]
Štítky: Austrálie, Blog, Cestování, IES, Magisterské studium, studium, vysoká škola

Pátý rok na VŠ – magistr na IES FSV UK

Jsem v druhém ročníku navazujícího magisterského studia na IES FSV UK a právě skončil zimní semestr akademického roku 2012/2013. Semestr na IES je velmi úspěšně za mnou a je na čase poskytnout dalším generacím přehled toho, do čeho se vrhají.

Magisterské studium – 9. semestr na IES

Po celou dobu bakalářského studia na IES jsem vždy na konci semestru napsal článeček. V loňském roce jsem totéž učinil v Maastrichtu, kde jsem strávil celý rok. Na IESu jsem reálně absolvoval pouze Daňové a účetní poradenství I v letním semestru, abych měl dostatek kreditů. Ač jsem tedy nyní v 9. semestru, shrnuji první semestr magisterského studia. Ač je mojí specializací Finance, finanční trhy a bankovnictví, je zhruba polovina předmětů povinná pro všechny specializace, neboť se jedná o tzv. společný povinný základ. Vše, co je povinné či povinně specializační je v vyučováno angličtině.

O náročnosti prvního semestru magistra se traduje na našem institutu leccos a je na tom dosti pravdy. Abych byl konkrétní – oproti bakaláři je v tomto semestru vyžadována po studentech aktivita během semestru. Je sice pravdou, že většina úkolů či projektů je "dobrovolných", pokud se na to vykašlete, tak poté musíte o to více umět na závěrečnou písemku a i tak nebude někdy jednoduché předmětem projít. Práce se vedle studia stíhat dá, nicméně v tom případě bych osobně asi nedoporučil si naložit kompletně všechno a trochu více si to rozložit. Zima je prostě drsná.

Co jsem si zapsal v šestém semestru

Celkem jsem si zapsal 39 kreditů, což bylo tak akorát co se práce týče. Statistiky jsou zatím z loňského akademického roku.

[pokračování ..., celkem 1802 slov.]
Štítky: ekonomie, IES, Maastricht, Magisterské studium, Recenze, studium, vysoká škola

Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí – recenze

Narazil jsem na seznam zajímavých knih vydaných v roce 2012 od Pavla Kohouta, a zajímalo mne co se pod tímto titulem skrývá. Vladimír Procházka je prý český "Kiyosaki", tak se o tom můžeme přesvědčit v recenzi jeho nové publikace.

Očekával jsem, že se kniha bude zajímat finanční gramotností z českého pohledu, ale tak tomu bohužel není. Jako přes kopírák od Kiyosakiho se setkáváme s kritikou vzdělanosti, chudoby a vlastně s tím, že kdo není bohatý je blb. Aby si čtenář něco odnesl, je postupně zasvěcen do celkem 25. pravidel nutných pro cestu k bohatství. Krom toho se opět setkáme s aktivy, jak je definuje Kiyosaki a s tím, že peníze musí pracovat pro nás.

Kniha by měla být dle autora srozumitelná prostému člověku bez znalosti finančních analýz a diplomu ekonomie. S její pomocí může udělat něco pro svou finanční gramotnost. Osobně se trochu obávám, aby tento prostý člověk neskončil ještě hůře, protože je nabádán přečíst si knihu Bohatá táta, chudtý táta, jakožto bibli finanční gramotnosti. Z mého pohledu se jedná o dosti tendenční knihu, která vytváří kult, ale se skutečnou finanční gramotností toho moc společného nemá. Jedna pozitivní věc tu ale je, a sice, že vede lidi k tomu, aby se více starali sami o sebe. Zatím se tak tváří i kniha "Jak zbohatnout aneb co chudí nevědí". Hodně spontánní a ze židlí nadzvedávající úvod se dal čekat, uvidíme, zda se to bude táhnout celou knihou a bude nutno ji zavřít a zahodit, nebo se přeci jen autor odhodlá k nějaké vlastní myšlence či jen zkopíruje a počeští americký vzor.

[pokračování ..., celkem 728 slov.]
Štítky: organizace času, osobní rozvoj, Peníze, Práce, Psychologie, Recenze

Motivace zvenčí je jako smrad – recenze bestselleru

Schopnost motivovat sebe i druhé rozhoduje o úspěchu či neúspěchu. Jak motivační řeči ovlivňují výkonnost lidí a týmů popisuje se své knize Ivo Toman, který má pověst tvrdého řečníka a velkého motivátora.

Šel jsem si půjčit nějakou knížku a uviděl na první pohled poutavou knížku od pana Tomana. Tak tlusté to není, zkusím se začít a uvidím co z toho vypadne. Což o to, motivace je zajímavé čtení, ale snad to nebudou jen nějaké bludy. Začíná to slibně, neboť autor se zostra pustí do kritiky neustálého motivačního žvanění, které je sice velmi poutavé, ale jinak dle jeho názoru naprosto k ničemu. "Celá myšlenka motivování druhých je jenom zrádná past." Zvědav, zda autor popíše nejen onu past motivačních keců, ale také východisko, čtu dále.

Autor se pouští to kritiky motivace argumentem, že je to v rozporu s hodnocením. Hm, tak na tom sice něco pravdy asi bude, ale nevím, proč by nutně hodnocení muselo vždy demotivovat. Souhlasím s tím, že je to nepříjemné, ale spíše se přeci budu snažit, abych byl ohodnocen dobře. Další problém motivačního povídání a školení vidí Ivo Toman v tom, že zkrátka ne všichni mohou uspět, protože prostě většina lidí na to nemá, chybí jim vnitřní motivace. Postupně se tak zhruba ve čtvrtině dostává k hlavnímu tématu knížky – vnitřní šipky, která určuje náš směr a také úspěch. Tož koncept je to zajímavý, otázkou je, jak jej autor uchopí a dále rozvede.

[pokračování ..., celkem 544 slov.]
Štítky: Efektivita práce, Móda a trendy, organizace času, osobní rozvoj, Peníze, Psychologie, Recenze