Blog o ekonomice, financích, podnikání na internetu a dalším.
Příjemně se oteplilo a kromě delších dnů, krásného počasí také vídáme stále více toho ještě krásnějšího - ženy a dívky, především ty mladé, začínají odhazovat své svršky a tak nejedno mužské oko najednou neví, kam se dívat.
Mám rád toto roční období, kdy se mění počasí a prodlužuje den. Nálada všech se zlepšuje a je zkrátka na světě krásně. Stromy a keře se začínají zelenat a květy všech barev se derou na svět. Teplé počasí také s sebou nese výhodu méně oblékání – což lze pozorovat především u žen. Na krásné poprsí či zadeček se podívá každý rád a holkám to v sukních opravdu sekne. Kabáty, bundy, svetříky a halenky nahrazují trička a tílka, zkracuje se i na jiných místech. Příroda také krom ženských těl láká na výlety a cestování – především v kabrioletech a na motorkách. Jaro je také oblíbené roční období pro fotografy, neboť probouzející se jarní příroda je něčím neuvěřitelně fascinujícím (nesmíme zamomínat ani na portréty a jiné zajímavé objekty pro objektivy).Ráno jsem čekal na autobus, na kolejích bydlí i sličné slečny a dneska přišla štíhlá černovláska v světle modrém tričku, bílých kalhotech a černých brýlích. Trochu ji koukalo pevné bříško nad opaskem. Postavila se bokem k zastávce, čelem k hlavní silnici. Bylo zajímavé pozorovat kolem jedoucí řidiče, jak se místo silnici věnovali něčemu jinému – jejich oči končili na krásné černovlásce. Inu, na obnažená těla se těší každý Zajímavější to bude, až se otveřou plovárny a objeví se dívky v plavkách a bikinách, neboť kde jinde trávit teplé léto, nežli u vody.
Kam na výlet? Klasickým turistickým cílem jsou především hrady a zámky, ovšem do chládku památek je lepší se uchýlit v létě. Teď raději vemte svou drahou polovičku, přítele, přítelkyni, milence, milenku, zkrátka zpřízněnou dušičku na procházku do zahrad, parků, luhů a hájů. Nebudete jistě sami a zážtek je to neopomenutelný.
A co vy? Máte rádi jaro?
[pokračování ..., celkem 280 slov.]Národní galerie v Praze vystavovala v Paláci Kinských na Staroměstském náměstí sbírku nejlepších českých fotografií. Výstava končila o víkendu 7. a 8. února. Byl jsem se podívat.
Jelikož galerie slaví výročí 20 let, bylo vstupné zdarma. Kromě fotografií byla v prvním patře také výstava obrazů krásné české krajiny 19. století. Mám rád svou zemi a proto jsem se rád zadíval na překrásné obrazy zachycující malebnou krajinu před stoletím. Dovolím si vás galerií trochu provést – několik maleb mne opravdu zaujalo. Mám rád detail a proto také především dokumentační fotografii. Některé malby jsou ale snad ještě lepší než fotografie – především co se barev týče. Bylo mi jasné, že zde bude více lidí, když je to zdarma, ovšem zajímavé bylo, že u maleb bylo opravdu jen několik osob mladších 60ti let, u fotografií jsem potkal všechny věkové kategorie, ovšem důchodci vedou.
Václav Březina a jeho Podzim v březovém lese z roku 1906 je další malbou před kterou trávím několik minut a užívám si ten krásný pocit. U dalšího obrazu Velké jezero v Krkonoších od Otakara Lebedy vzpomínám 14 dní, které jsem strávil v tomto nejvyšším českém pohoří na konci druhého ročníku gymnázia. Chata Táňa a parta lidí z FO mi zůstanou dlouho v paměti.
Další živý obraz z mé paměti vyvolal Strom od Františka Kavana z roku 1848. Pod stromem je keř a vysoká, místy prošlapaná, ohnutá tráva. Přesně tak jako bych tu hledal kontrolu při orientačním běhu. Několikrát jsem se snažil takovýhle obyčejný pohled do krajiny vyfotit, ale vždy to byly fotky na smazání.
[pokračování ..., celkem 475 slov.]Trochu neobvyklý název článku má však své odpodstatnění - reakce na článek, který jsem si přečetl a opět našel spoustu protichůdných názorů a dogmat, které se šíří generacemi českou veřejností a asi nikdy nevymizí.
Procházím takhle RSS čtečkou a klikám na článek na blogu Caymana. Líbivý nadpis mne nalákal na četbu něčeho, kde jsem očekával popis motivace někoho, jak překonat ten základní a typický odpor pro nepříjemné věci. Cayman se však uchýlil ke srovnání s úkoly ve škole, které nás nebaví, ale udělat se musí. Srovnání je dojisté míry na místě, neboť na základní škole, kde je školní docházka povinná a také dle většiny školních řádů je žák povinen řídit se pokyny učitele, tak musí i vypracovat domácí úkol. Zde se mi líbilo především pevné pravidlo ve smyslu nepřemýšlet, nekecat, udělat a hotovo. Je to nejrychlejší, nejlepší ale také skutečně nejoptimálnější řešení, neboť filosofováním o smyslu daného úkolu nemá smysl.
Následně však obsah článku sklouzl k typické kritice českého vzdělávácího systému, především notoricky nesnášených přemětů jako matematika, fyzika a chemie – tedy předměty přírodovědné, kde se holt furt nekecá a něco většinou dělá. Souhlasím samozřejmě s názorem, že učit se dá i jinak, nicméně v komentářích je také zmíněn důvod, proč to tak je či není – systém. Proč mne však kritika tak zaujala, že jsem se o ní rozhodl psát? Jednoduše proto, protože toto samé slyším všude a vadí mi to. Nejvíce mne však rozemál výrok ohledně snahy změnit zákony, pravidla a osnovy. „Než se něco prakticky změní, než se opravdu změní osnovy, zákony, výklady zákonů, než se všichni vyškolí, naučí, poučí a zavedou změny do praxe, tak mé děti jsou už dávno vystudované (v cizině) a dělají někde to, co je opravdu baví, což není ani chemie, fyzika ani matematika.“ Nevím, jak to autor myslí, ale dle mých zkušeností z ciziny, je české školství oproti západnímu (Německo, USA, Anglie, Francie) na opravdu vysoké úrovni a to i přes snahu naprostých ignorantů na ministerstvu, kteří holt nemají co dělat a vymýšlejí jak zlepšit něco, co dobře funguje bez toho, aniž by brali ohled na současný stav trhu. Nadávejte si na české školství jak chcete, jinde je to horší.
[pokračování ..., celkem 692 slov.]Ministrině obrany Parkanová dnes předávala vyznamenání a také odhalila československý tank LT-35, který jsme dostali darem od USA a stal se tak nyní významým exponátem vojenského muzea. Současně byla otevřena také výstava "Mobilisace 1938". Celé odpoledne jsem mohl sledovat díky pozvání mého známého, který zde přebíral cenu.
Musím přiznat, že jsem nejprve neměl tušení, co mám očekávat, nicméně oficiální ceremoniál má vždy své kouzlo. Za celé 3 hodiny jsem se vůbec nenudil, bylo to naopak velice zajímavé a to šlo především pouze o předání ocenění a to z nich byla většina udělena in-memoriam. Mezi oceněnými nechyběly jména jako Gabčík, gen. Peřina, či . Jednalo se také o vyznamenání udělená za boj za demokracii, tedy osoby odsouzené a popravené totalitním režimem. Nakonec se dostalo i na novodobé vojáky, kteří se účastnili vojenských misí v zahraničí či vyznamenání svou činností nějakým jiným způsobem zasloužili.
Po krátkém projevu paní ministryně bylo vždy řečeno více o vyznamenané osobě a jejích činech. To, jak tento ceremoniál působí na duši se dá jen těžko popsat. Jsem nacionalista a mám rád svou zemi. Když slyším Mou vlast, Národní hymnu či další významná hudební díla českých autorů, vždy to zahřeje. Podobně je to s vlastenectvím, kdy slyším-li o našich dějinách, mám často pocit velké křivdy a podobná akce vždy trochu to moje vlastenectví povzbudí a ukáže především na ty významné stránky našeho českého národa.
[pokračování ..., celkem 244 slov.]Českým internetem hýbe řetěžovka s názvem „Co bych udělal s milionem korun“. Představa je jednoduchá - vyhraji 1 milion a co teď s těmi penězi? Tato řetězovka mne zaujala, proto, ikdyž mne nikdo nepozval, píši svoje plány.
Ačkoliv většina blogařů píše na téma „Kdyby“, já jsem se rozhodl popsat, co udělám až ho budu mít. Zaobíráme se tak otázkou, co by se stalo, kdyby jsem náhodou vyhrál balík peněz. Můj důvod pozměnění tématu je jasný – mám rád cíle, mám rád plány a jasnou představu o tom, jak svých cílů dosáhnout, co pro to udělat. První je stanovení hranice, časového bodu, kdy ten svůj první milion korun vydělám. Zde je největší problém v tom, že většinu peněz, které vydělám, utratím či investuji. V dnešní době je totiž spousta možností, kam s penězi a to nejen co se koníčků a zálib týče, ale také investic. Jelikož mám rád focení a jízdu na motorce, putuje spousta financí o koženého oblečení, které zvyšuje moji bezpečnost, ale také požitek z jízdy; fotovybavení je záležitost, která se dá vždy obohatit o nějaký nový objektiv či filtr a částky jsou zde spíše v řádů tisíců než destikorun.Jelikož píši blog, pohybuji se aktivně v prostředí internetu. Zajímá mne internetové podnikání, takže se blížím k tomu, že část financí putuje do nákupu výpočetní techniky a kromě toho také toho nehmotného duševního vlastnictví na internetu. I zde se pohybujeme v řádech stovek a tisíců korun. Jak je vidět, výdajů je dosti, příjmů je ale dle zákona schválnosti vždy méně, takže se musíme uskromnit.
Konec rozjímání, nyní zpět k tématu. Jak jsem již řekl, pracuji na tom, abych měl jasné cíle a cesty jak těchto cílů dosáhnout. K dosažení velké části z nich jsou potřeba peníze a ty je tedy třeba vydělat. Způsobů, jak vydělávat je několik, já jsem se také neomezil jen na jeden. Využívám zejména brigády, své internetové projekty a své znalosti matematiky a cizích jazyků. O tom, jak a kde se dá vydělávat na internetu již píši a brzo spustím internetový projekt, kde se o mých zkušenostech budete moci informovat a nějakou tu korunu si díky mým radám také přivydělat. Zmínil jsem se také, že investuji. Forma investice závisí také na tom, za jak dlouho bych rád měl své investované peníze připraveny k dalšímu použití.
[pokračování ..., celkem 478 slov.]