Jak zvládnout nepříjemné úkoly aneb kritika školství

Trochu neobvyklý název článku má však své odpodstatnění - reakce na článek, který jsem si přečetl a opět našel spoustu protichůdných názorů a dogmat, které se šíří generacemi českou veřejností a asi nikdy nevymizí.

Procházím takhle RSS čtečkou a klikám na článek na blogu Caymana. Líbivý nadpis mne nalákal na četbu něčeho, kde jsem očekával popis motivace někoho, jak překonat ten základní a typický odpor pro nepříjemné věci. Cayman se však uchýlil ke srovnání s úkoly ve škole, které nás nebaví, ale udělat se musí. Srovnání je dojisté míry na místě, neboť na základní škole, kde je školní docházka povinná a také dle většiny školních řádů je žák povinen řídit se pokyny učitele, tak musí i vypracovat domácí úkol. Zde se mi líbilo především pevné pravidlo ve smyslu nepřemýšlet, nekecat, udělat a hotovo. Je to nejrychlejší, nejlepší ale také skutečně nejoptimálnější řešení, neboť filosofováním o smyslu daného úkolu nemá smysl.

Kdo umí matematiku je šprt

Následně však obsah článku sklouzl k typické kritice českého vzdělávácího systému, především notoricky nesnášených přemětů jako matematika, fyzika a chemie – tedy předměty přírodovědné, kde se holt furt nekecá a něco většinou dělá. Souhlasím samozřejmě s názorem, že učit se dá i jinak, nicméně v komentářích je také zmíněn důvod, proč to tak je či není – systém. Proč mne však kritika tak zaujala, že jsem se o ní rozhodl psát? Jednoduše proto, protože toto samé slyším všude a vadí mi to. Nejvíce mne však rozemál výrok ohledně snahy změnit zákony, pravidla a osnovy. „Než se něco prakticky změní, než se opravdu změní osnovy, zákony, výklady zákonů, než se všichni vyškolí, naučí, poučí a zavedou změny do praxe, tak mé děti jsou už dávno vystudované (v cizině) a dělají někde to, co je opravdu baví, což není ani chemie, fyzika ani matematika.“ Nevím, jak to autor myslí, ale dle mých zkušeností z ciziny, je české školství oproti západnímu (Německo, USA, Anglie, Francie) na opravdu vysoké úrovni a to i přes snahu naprostých ignorantů na ministerstvu, kteří holt nemají co dělat a vymýšlejí jak zlepšit něco, co dobře funguje bez toho, aniž by brali ohled na současný stav trhu. Nadávejte si na české školství jak chcete, jinde je to horší.

Nejhorší na celé věci je ovšem fakt, že se přírodovědné přeměty stávají už předem jako něco, co se nedá naučit a proto ten, kdo to umí, je mimo. Matiku a fyziku umí holt jen šprti. Tento názor převládající ve společnosti, která je však na technologiích závislá (ale to nemůže vědět, protože holt nemumí a NECHCE umět základy fyziky) a která tak vytváří objednávku humanitních studií a to na úkor studií přírodovědných. Studovat humanitní studia je snažší ve smyslu náročnosti pouze na paměť, nikoli na logické myšlení. Nemám v úmyslu nějak odsuzovat humanitní studia, ale teoriemi o tom, jaký je můj smysl života se holt nenajím, ovšem díky znalosti přírody a výroby a fungování nástrojů si jsem třeba schopen postavit i nějaký ten přístřešek.

Kritika něčeho, co čeho nevidíme

Nejčastěji negativně kritizujeme to, do čeho nevidíme a co nás nějakým způspobem naštve, dotkne se našeho ega, neboť my jsme jiného názoru. Otázkou ovšem je, proč s takovýmto problémem nejdeme za odborníkem z daného oboru, ale křičíme to mezi ostatní, kteří o dané problematice rovněž pramálo vědí. Možná se bojíme toho, že by nás schopný řečník z oboru dokázal přesvědčit o opaku a my pak neměli na co si stěžovat. Kritika je potřeba, ale važme slova, zkusme přemýšlet. Kritizujeme-li memorování věcí ve škole, pak si zkusme uvědomit, že párkrát se nám to opravdu hodilo a to v situacích, kdy neznalost dané věci způsobí velké nepříjemnosti. Podobně to je např. s kritikou geometrie. Opět mám příklad v daném článku, kdy autor tvrdí, že to je zbytečné, že architekti mají na vše AutoCAD. Asi nezná žádného architekta nebo projektanta, či se s nikým nebavil o práci. (Pro nezasvěcené – má s sebou daná osoba vždy počítač a co je rychlejší? Pár tahů rukou nebo start systému, programu, nastavení, nakreslení, hledání tiskárny a tisk?) Vzdělávání je jednou z nejkritizovanjších oblastí z jednoho prostého důvodu – každý z nás v něm strávil spoustu času a každý z nás má jak positivní tak negativní zkušenosti a často trpíme tím, že se nám něco nechce dělat, učit, protože si myslíme, že to je nanic a nechceme a nesnažíme si v každém oboru najít něco svého, co nám něco přinese.