Singles - fenomén moderní společnosti

Jsou mladí, pracovití, pohlední, úspěšní a plní si své sny. Pro jejich protějšky jsou atraktivní a žádaní, ale o manželství nechtějí zatím nic slyšet. Jsou nezadaní a vyhovuje jim to. Je to jejich životní styl - tato mladá generace lidí nejčastěji ve věku mezi 25 - 35 lety žije moderním způsobem života - „single”. Půlhodinový český dokument na toto téma dnes vysílala ČT2.

O fenoménu „singles“, tedy lidí, kteří žijí sami, bez vztahu jistě každý z nás slyšel. Jedná se, jak jsem již řekl v úvod, především o mladé a úspěšné. U nás v České republice není tato móda až tak v rozšířena jako v západních zemích, jako např. v USA, ovšem tento trend u nás stále roste hlavně vlivem vyšší životní úrovně a emancipace žen, kdy se ženy chtějí stůj co stůj vyrovnat mužům na vrcholných pozicích a tam věnují všechen svůj volný čas jen a jen práci.

Čeští „singles“

Na necelou půlhodinu trvající pořad o singels u nás, který běžel na ČT2, se můžete podívat pod odkazem Singles na webu ČT2. Byl jsem zvědav, co tento pořad přinese, popisek na stránkách České televize hodně naznačil. „Skrývají se, vypráví si a uvolňují se za internetem. V reálném světě ale současní 'náctiletí' neumějí komunikovat a navazovat normální sociální vazby.
Je těžké si jich dokonce i v současném přeplněném mediálním prostoru nepovšimnout. Skupinky lidí, kterou už i v češtině označujeme slovem 'singles'. Skoro každý večer je prezentován jejich život v televizních seriálech, jako např. Sex ve městě, Přátelé nebo Ally McBealová. Co to všechno znamená? I tato humornější podoba mediální prezentace poukazuje na závažné proměny společnosti…“

[pokračování ..., celkem 1032 slov.]
Štítky: Móda a trendy, Peníze, Recenze, Sex a vztahy

Hororový snímek „Pokoj 1408”

Ačkoliv se na horory moc nedívám, příležitost si nenechám ujít a tak jsem si dnešní večer zpestřil podívanou na neobyčejný snímek z roku 2007. Neviděl jsem jej sice v originální angličtině, ale když se v Německu s Němeci diváte na Premiere, tak to občas jinak nejde.

Nejsem hororový človíček, tento druh filmů nevyhledávám, nejspíše proto, že mi přijdou moc krvavé. Dobře udělaný horor také není pro každého, neboť působí především na psychiku a po skončení filmu si nejste jisti, za za dveřmi pokoje nestojí nějaký vrtah s kudlou v ruce. O to více, jsem ve výsledku ocenil tento snímek, který je dle mého názoru velice zajímavý a záživný, takže nudit se nebudete. Autorem předlohy filmu je Stephen King a jeho krátká povídka 1408, které se chopil švédský režisér Mikael Håfström, hlavní roli dpisovatele Mike Ensline si zahrál John Cusack. Film měl svou premiéru ke konci roku 2007.

Pokoj 1408 – obsah

Mike Ensline je velice úspěšný spisovatel píšící především o záhadách a hrůzných historkách, které vyhledává. Je rozvedený a jeho malá dcerka zesnula. Dovídá se o hotelu Delfín a jeho pokoji 1408, kde se již 20 let žádný klient neubytoval. Mike se do hotelu vypraví a za každou cenu chce v pokoji přespat. Manažer hotelu mu to rozmlouvá a ukazuje mu také fotky 56mrtvých klientů, žádný z nich v pokoji nepřežil déle jak hodinu. Mike si však stojí za svým a tak se s flaškou koňaku od manažera vypravuje do 14 patra (které je vlastně patrem 13.) do pokoje, jehož ciferný součet dává taktéž číslo 13. Místnost vypadá naprosto normálně, jako každá jiná, ale postupně se začnou díti podivné a stále podivnější věci a tak se Mike z pokoje snaží uniknout, což ale nejde. Budík se sám nastaví a začne odpočítávat 60 minut. 60 hrůzostrašných minut plných nepříjemných vzpomínek na egoistický život spisovatele. Do pokoje vnikne voda a Mike se po chvíli ocitá na pláži, kde procitne, dostává se do nemocnice, kde se setkává se svojí bývalou ženou, ze svých vzpomínek píše knihu s „1408“ a když se vrátí na poštu, aby obálku odeslal snane se něco nečekaného. Opět se dostává do hotolového pokoje, který nyní vypadá jako když Mike přišel. Budík opět začne odpočítávat 60 minut a v telefonu se jej ženský hlas zeptá, zda si je chce prožít znovu či vše rychle ukončit – sebevražda. Mike se rozhoduje pro druhou možnost, ale současně zničí i celý pokoj – zapálí jej molotovým kokteilem…

[pokračování ..., celkem 651 slov.]
Štítky: Film, Německo, Recenze, Zábava

Válečné drama Bílé peklo - So weit die Füsse tragen

ČT2 nám tento týden dala poskytla kvalitní válečný film, natočeného Němci dle skutečných událostí z dobdobí po druhé světové válce. K malé recenzi jsem se dostal až teď, což ale nic nemění na tom, že toto drama, především ze začátku ve vás vzbudí odrovský zážitek.

Krátce o filmu

Film byl natočen v roce 2001 dle historické předlohy a dostal název „So weit die Füße tragen“, což bylo pro anglicky mlucvící země přeloženo jako „As Far As My Feet Will Carry Me“, český překlad „Tak daleko, kam mě nohy donesou“ se však neujal a film dostal originálnější a možná i výstižnější (především pro první polovinu filmu) název „Bílé peklo“. Pod režií Hardy Martinse ztvárnil hlavního hrdinu Clemense Forella Bernhard Bettermann. Po vydání v roce 2002 se do našich kin dostal v roce 2003.

Děj filmu

Film začíná v Bavorsku 1944, voják wehrmachtu, nadporučík Clemens Forells, se loučí s ženou, dcerou a nenarozeným dítětem. Slíbí, že se do vánoc vrátí, v SSSR je však v létě 1945 odsouzen na 25let nucených prací v pověsném gulagu na Brežněvově misu na Sibiři, zde se setkává s nadopučíkem Koněvevem, kterému se stává trnem v oku. Již cesta sem v mzrnoucím vlaku s nedostatkem vody a jídla napovídá, že situace v lágru nebude nijak růžová. Clemens řije nadějí v návrat, a tak první možnosti k útěku využije. Teprve druhý pokus v roce 1949, kdy pro něj vše potřebné připraví německý doktor, se vydaří a Clemens se tak z nejvýchodnějšího cípu Asie vydává zpět domů. Pustá Sibiř s sebou nese nejedno nebezpečí a zimy jsou zde kruté a mrazivé. Na své cestě se setká s několika lidmi, kteří mu pomohou, je však neustále pronásledován Koněvevem, který jej chce dostat zpět do tábora. Urazit strastiplných 14 208 km mi trvá 3 roky, jeho námaha se však vyplatila a tak se po dlouhém putování vrací na Vánoce o 8let později zpět ke své rodině.

[pokračování ..., celkem 430 slov.]
Štítky: Cestování, Film, Německo, Recenze, Zábava

Obecná škola - film pro každého

Obecná škola je všem velice dobře známý film, některé scénky a hlášky zná určitě každý. Já jsem si dneska udělal radost a znovu jsem se na tento film podíval. Pro příznivce českého filmu tu mám malé připomenutí a shrnutí obsahu.

Děj se odehrává na okraji Prahy a hlavním hrdinou je Eda Souček a jeho kamarád Tonda. Spolu provádní nejrůznější rošťárny, baví se o válce a hrají si na vojáčky. Do jejich třídy přichází nový učitel (každý jistě zná bouchnutí do tabule a představení se větou „Jmenuji se Igor Hnízdo.“), který se velmi rázně ujme zvládání kázně neposedných kluků. Učiteli se velice líbí ženy, díky čemuž se dostane i do problému. Chlapci, které uchvátil svým vyprávněním o svých válečných příhodách, se však za něj postaví a popřou fakt, že používá fyzické tresty. Pro malého Edu, který pana učitele velice obdivuje je však skutečným hrdinou jeho otec Fanda (hraje Zdeněk Svěrák), kterého si nejvíce pamatuji díky scénce s blatníky. Tak krásně podaná otázka „Kde jsou mé blatníky?“ jistě utkvěla v paměti nejednomu divákovi.

Každý si jistě také vzpomene na zimní scénu se zábradlím Hlavně to zábradlí neolizujte… Inu, zkusit se musí všechno a za blbost se holt platí. Příjemější jsou jistě vzpomínky na další zimní scénu, kdy v mrazu na střeše budovy pozorují mladá dvojčata, která se chystají do tanečních, takže se převlíkají a to nejúžasnější co existuje – náznak, obrys ženských křivek nenechá nikoho chladným.

Film je to nádherný a rozhodně se na něj dá podívat více než jedenkrát a vždy si v něm najdeme nějakou tu krásu v životě, situace, lidi, hlášky, které nás rozesmějí.

[pokračování ..., celkem 225 slov.]
Štítky: Film, Recenze, Zábava