Válečné drama Bílé peklo - So weit die Füsse tragen

Čtvrtek, 31. červenec 2008 - Filmy - trvalý odkaz

ČT2 nám tento týden dala poskytla kvalitní válečný film, natočeného Němci dle skutečných událostí z dobdobí po druhé světové válce. K malé recenzi jsem se dostal až teď, což ale nic nemění na tom, že toto drama, především ze začátku ve vás vzbudí odrovský zážitek.

Krátce o filmu

Film byl natočen v roce 2001 dle historické předlohy a dostal název „So weit die Füße tragen“, což bylo pro anglicky mlucvící země přeloženo jako „As Far As My Feet Will Carry Me“, český překlad „Tak daleko, kam mě nohy donesou“ se však neujal a film dostal originálnější a možná i výstižnější (především pro první polovinu filmu) název „Bílé peklo“. Pod režií Hardy Martinse ztvárnil hlavního hrdinu Clemense Forella Bernhard Bettermann. Po vydání v roce 2002 se do našich kin dostal v roce 2003.

Děj filmu

Film začíná v Bavorsku 1944, voják wehrmachtu, nadporučík Clemens Forells, se loučí s ženou, dcerou a nenarozeným dítětem. Slíbí, že se do vánoc vrátí, v SSSR je však v létě 1945 odsouzen na 25let nucených prací v pověsném gulagu na Brežněvově misu na Sibiři, zde se setkává s nadopučíkem Koněvevem, kterému se stává trnem v oku. Již cesta sem v mzrnoucím vlaku s nedostatkem vody a jídla napovídá, že situace v lágru nebude nijak růžová. Clemens řije nadějí v návrat, a tak první možnosti k útěku využije. Teprve druhý pokus v roce 1949, kdy pro něj vše potřebné připraví německý doktor, se vydaří a Clemens se tak z nejvýchodnějšího cípu Asie vydává zpět domů. Pustá Sibiř s sebou nese nejedno nebezpečí a zimy jsou zde kruté a mrazivé. Na své cestě se setká s několika lidmi, kteří mu pomohou, je však neustále pronásledován Koněvevem, který jej chce dostat zpět do tábora. Urazit strastiplných 14 208 km mi trvá 3 roky, jeho námaha se však vyplatila a tak se po dlouhém putování vrací na Vánoce o 8let později zpět ke své rodině.

Clemens Forells na útěku, Zdroj:

Léčení půvabnou Irinou, Zdroj:

Clemens se svým strýcem v Íránu, Zdroj:

Koněvev na mostě, Zdroj:

Osobní dojem

Na serveru CSFD.cz, jsem si přečetl názory k snímu a to mne trochu přimělo svůj první dojem přehodnotit. Dle mého názoru je to snímek velice povedený, plný napětí, výborné kamery a s vysokou dávkou realičnosti. Především první polovina, kdy čas neubíhá tak rychle, je film opravdu poustavý a nudit se rozhodně nebudete. Překvapivé okamžiky se však naskytou i ke konci snímku, nicméně „teplo a civilizace“ dává snímku positivnější nádech. Některé momenty, jako je zahlédnutí tuleně v okamžiku, kdy už nemá co jíst, či setkání s obyvateli Jutska, především s překrásnou Irinou (která je umytá, má bílé zuby, oholené nožky,…), sice uberou trochu na autentičnosti, pro diváka je to však moment změny, kdy dál fandí a baví se. Strhující zpracování životního příběhu člověka, který takto dokázal překonat sám sebe, ve vás jistě zůstane nadlouho. Film také ukazuje druhou stranu války, kdy Němci nejsou ti kdo velí, ale ti, kdo také trpí.