Miliho Blog

Blog o ekonomice, financích, podnikání na internetu a dalším.

Modrá, nikoli zelená planeta - Václav Klaus

Známá publikace prezidenta České Republiky Profesora Václava Klause Modrá, nikoli zelená planeta nese podtitul „Co je ohroženo: Klima nebo svoboda?“ Tuto knížku nevelkou počtem stran, ovšem s velkými myšlenkami jsem si s chutí přečetl a pro vás tu mám krátkou recenzi.

Publikace Václava KlauseZdroj:
Vždy, když mluvím o nějaké knize, publikaci, zkrátka o něčem, co jsem si přečetl, vždy je dobré uvést, jak jsem se k dané knížce dostal, co mne vedlo k tomu, abych si ji přečetl, co jsem od ní vlastně očekával. Je to z toho důvodu, že číst nějakou knihu bez jakéhokoli očekávání či touhy něčemu se naučit nás povede akorát k tomu, že nás čtení dalších a dalších stránek začne nudit a my tak výbornou, informací plnou a hodnotnou literaturu odložíme a již se k ní nevrátíme. Zábavné knížky čteme v touze po dobrodružství, fantasy a sci-fi literatura stimuluje naši fantasii a představivost, historická literatura rozšiřuje naše obzory a vzdělání, které nám otevírá oči a vidíme tak celý svět více v souvislostech. Stejně tak funguje i literatura populárně naučná, eseje, či další publikace pojednávající o politické situaci, ovlivňování světa, či nových technologiích ovlivňující náš život. Stejně tak je to s dnešní problematikou klimatických změna, globální oteplování, skleníkového efektu, biopaliv a dalších v dnešní době neustále omílaných termínů a pojmů. Pokud chceme dané problematice porozumět, musíme se na ni podívat z více stran a tím pádem sledovat i různé názory. Jak již historie potvrdila, pokud chceme s nepřítelem bojovat, musíme ho znát, jinak prohrajeme. Jelikož je problematika environmentalismu z velké části i politickou kampaní, byl jsem zvědav, co přední český politik Václav Klaus o tomto tématu napsal.

Obsah Modré, nikoli zelené planety

Kniha se dotýká mnoha témat a nedalo nepřináší jasné řešení ani odpovědi. Je to jasné a jsem za to i rád, neboť jak již sám Václav Klaus píše, je tato problematika z vědeckého hlediska velice složitá a názory se různí, je obtížné jednoznačně říci co je a co není pravda. Nicméně co je důležité a podstatné je podívat se na věc klimatu a změn obecně z druhé strany. Je jasné, že na celou věc ohledně klimatu se musíme dívat shora, s nadhledem, neboť jedna věc je věda a druhou jsou média a politika. Medializace udělá strašně moc, zkreslení údajl, zamlčení určtiých věcí vede k populismu, který mobilizuje masy, které pak hlásají co pár skeptiků čele přednesou. Inu masa pak jedná davově, bez delšího přemýšlení. Co je na celé věci nejhorší je hlavně způsob této propagandistické masáže ve školách a médiích, kdy je nám vždy ukazováno vždy to špatné, představována blížící se katastrofa a hrozba skleníkových plynů a to především CO2. Václav Klaus se jako jeden z mála staví proti tomuto politikaření a nebojí se vyslovit protinázor, vystoupit z proudu a říci jasné „NE“. Toho si vážím, neboť ikdyby teoreticky vzato neměl téměř žádnou pravdu, je to důležitý postoj, který by správně měl vést k diskusi, zastavení se nad problematikou a podívat se opět na nabízené názory. Přesně tak to činí Václav Klaus v této své publikaci. Vybírá sei názory, hojně cituje a interpretuje, poukazuje na dašlí skutečnosti, o kterých se moc nemluví. Také podporuje ty, kteří se staví proti davu, mají svá tvrzení podložena a nebojí se postavit demagogii. Také si ovšem cení práce skutečných ekologů, kteří jsou nesmírně potřeba. Píší o obsahu, ovšem samozřejmě jak jej vnímám já, je to totiž jasně dáno tím, jak jsem jej pochopil. Tím bych chtěl utišit ty, kteří knihu četli a nyní s mnou nesouhlasí, pokud snad někdo takový je.

Podtitul hlásá něco o svobodě, což by mohlo na první pohled překvapit a také se může zdát, že to slouží jen jako marketingový tah. Je pravda, že to přitahuje pozornost, ovšem Václav Klaus ví, co tím chce říci a také to popisuje. Je nutné vidět také to, že cokoli, na čem se politikové usnesou nás ovlivní. No a jestliže je politika nucena davovou psychózou zelených, udělat některé kroky, mohou tyto kroky vážně ovlivnit (a také se to tak děje) naše životy a také naši svobodu. Vliv současných environmentalistů, které používají pro manipulaci s lidmi populistické řeči je naneštěstí celkem značný a proto konference a jejich výsledky (Kjótský protokol) mají nedozírné následky.

Trocha mého dalšího komenáře

VětrníkyZdroj:
Problematika především globálního oteplování je nesmírně zajímavá s musím se přiznat, že své názory měním. Je to dáno mírou informovanosti, která se naštěstí zvyšuje a já tak mohu své názory lépe obhájit a popsat. K tomu přispěl nyní i Václav Klaus svojí publikací, která mne opět vrátila k celé problematice a trochu učesala mé vidění. Také jsem si vyhledal co se o této publiakci píše na internetu a zde objevil zajímavé názory, které mne rovněž obohatily, především o nové pohledy na svět a nové vidění souvislostí. Neustále se utvrzuji ve svém pohledu na to, že skutečných ekologů je málo a přibývá těch, kteří se ve jménu ekologie snaží řídit naše životy a společenský vývoj. Jsou to ale především ti, kteří nejvíce využívají vymoženosti moderní doby a přitom technologiemi opovrhují – jak je vidět v nesouhlasu s jadernou energii, která je technologicky na vysoké úrovni, má ovšem obrovský potenciál, kteří Zelení brzdí a raději dají peníze na biopotraviny, které jsou energeticky náročnější na výrobu, současně chtějí omezit vypouštění CO2 z fosilních paliv a tak chtějí postavit větrníky kde to jen jde a pálit biomasu. Vliv na ceny potravin, a množství dalších a horších skleníkových plynů uvolněných při této výrobě je naprosto nezajímají. Politický program bych rád rozebral v jednom ze svých dalších článků, aby si lidé uvědomili, co vlastně Zelení chtějí. Politika masového omezování průmyslu ve vyspělých zemích, které se dohodnou na pravidlech, aby je následně mohli porušovat a to bez sankcí je mi k smíchu. Navíc dochází k experimentům a nebere se ohled na trh, který reaguje na zásadní změny. O tom, že opravdová ochrana přírody je potřeba není sporu, ale západním mocnostem se nějak nechce přinutit např. Čínu a další rozvojové země, které si, aby ekonomicky vyspěly, s ochranou a čistotou hlavy nelámou. To že Evropa bude snižovat své, již díky technologicky stále dokonalejším postupům, emise při výrobě prostě nemůže vyvážit mnohonásobné emise vypuštěné na druhém konci planety.

Věci berme s humoremZdroj:
Další problematikou jsou přírodní zdroje. Zde moc jasno nemám, na jakou stranu se přiklonit, ale jak historie ukázala, až bude nedostatek, pak teprve zvýšení ceny povede k investicím do vědy, která najde nové řešení. Environmentalisté praktikuji v mnoha směrech opačný postup – připravme se na „co kdyby“. Já cestu vidím v podpoře technologií již nyní, kdy právě výzkum dokáže najít lepší a efektivnější využití současných zásob a možností, takže doba, kdy bude nutno vyčerpaný zdroj nahradit se protáhne. Zároveň nám nová inovativní řešení přinesou další možnosti tak, jako tomu bylo v minulosti a celkově se tak společnost dostane dál. Jsem typ člověka, který má rád přesnost, vědu a také často neoblíbené a nepopulární předměty jako matematika a fyzika. To mi však přináší možnosti, které tito ignoranti fyziky nemají – vidím co je a co není reálné a tak otázka biopaliv je na první pohled jasná. Stačí si vše spočítat a pak už i hezká myšlenka může jít do věčných lovišť, neboť se ukáže jako naprosto zcestná nehledě na obrovský ekonomický dopad na životy běžných spotřebitelů.

Zajímavé odkazy


Bibliografie:
KLAUS, Václav. Modrá, nikoli zelená planeta. 1. vyd. Praha : Dokořán, 2007. 164 s. ISBN 978-80-7363-152-9
Poslední úprava provedena 1. 11. 2008, zhlédnuto: 1354-krát.
Celkem 1206 slov.
články Příbuzné články:
štítky Štítky:Peníze, Politika, Recenze, Svět
Pokud se Vám článek líbil, zazáložkujte jej prosím: Kliknutím na ikony můžete doporučit článek dalším lidem
  • Linkuj
  • Jagg
  • Topodkazy
  • Google
  • Facebook
  • vybrali.sme.sk
  • Mediablog
  • Topčlánky
  • Bookmarky.cz
  • Digg
  • TwitThis
  • Live


comments Komentáře (1):
ABanek (18. 2. 2009 @ 19:55)
Neblíží se čas na odvolání prezidenta ze velezradu? Knihy mu vydávají ruští polostátní oligarchové? Komu jeho chování prospívá? České republice nikoli! EVROPA: Klaus, Ganley a Bossart 18. února 2009 V listopadu minulého roku navštívil Irsko na pozvání podnikatele Declana Ganleye, který investoval dva miliony eur do kampaně proti Lisabonské smlouvě, kterou pak Irové odmítli, český prezident Václav Klaus. Kde vzal Ganley dva miliony, odmítl sdělit, a tak se celé kauzy chopili investigativní novináři z irské televize RTE a zjistili, že tento původně přidavač, barman a nakonec poslíček v pojišťovně se v osmnácti rozhodl obchodovat se Sovětským svazem. Díky stykům s Rusy již v jednadvaceti, tedy v roce 1990, uspořádal v Londýně konferenci o nových materiálech a hospodářské spolupráci se Sovětským svazem. V roce 1991 se prý stal ekonomickým poradcem lotyšské vlády a brzy na to získal pohádkové bohatství vývozem hliníku a dřeva z Ruska. Tolik oficiální verze, jenže v Lotyšsku nikdy nebyl žádným vládním poradcem a firmu, přes kterou údajně vyvážel, nelze v žádném rejstříku najít. Podobně neprokazatelné jsou informace o Národní dřevařské společnosti, kterou údajně založil v roce 1991 v Kipelovu, což v té době dle novinářů byla ještě pro cizince uzavřená oblast. Kdo byl ve vedení této firmy, se rovněž nedá zjistit a sám Ganley tvrdí, že firmu v roce 1997 prodal společnosti Rennaisance a od té doby v Rusku nepodniká. Podle seznamu akcionářů firmu v roce 2006 ovšem z devadesáti devíti procent ovládala společnost Glenrock Holdings Ltd., registrovaná na Kypru. Podle zjištění irské televize RTE, ale holding vlastní Declan Ganley, takže opět lže. Aby toho nebylo málo, záhadně umírají i jeho spolupracovníci: v roce 2005 Liam Lawlor, který se zabil v Moskvě v autě, a Kosta Trebicka, který byl zase nalezen mrtvý podle Reuters v roce 2008 kdesi v Albánii. Ganley nejprve tvrdil, že Trebicku neznal, jeho žena však v televizi RTE jeho tvrzení vyvrátila. O něco později pan Ganley zase prohlásil, že vlastnil síť televizních stanic ve Střední Americe. Novinářka Katie Hannon z irské televize ale brzy zjistila, že tam žádnou televizi nikdy neměl a ani neprovozoval. Opusťme ale teď na chvíli pana Ganleye a připomeňme si, kam před pár dny odletěl český prezident. V oficiálním prohlášení Hradu stálo: Ve středu 11. února v 8.30 hodin bude mít prezident Václav Klaus projev v Paříži v rámci série přednášek pořádané Foreign Policy France na téma budoucnosti Evropy a současné ekonomické krize. Jenže, když se začali o tuto cestu zajímat francouzští novináři, zjistili, že pan prezident přijel do Paříže na pozvání podnikatele Fabiena Bossarta (někdy se podepisuje i jako Baussart), který má velice podobnou minulost jako pan Ganley: přátelí se s ruskými a ukrajinskými oligarchy a vedle francouzské verze amerického časopisu Foreign Policy vydává i několik časopisů o Rusku a zemích bývalého Sovětského svazu. Posledními hosty tohoto časopisu byli před naším prezidentem pánové Gerhard Schröder, poradce ruské firmy Gazprom, a prezident Jižní Osetie Eduard Kokojta. Už v červnu 2008 pozval do Paříže abcházského předáka Sergeje Bagapše, společně s jedním z nejvlivnějších ruských nacionalistů Konstantinem Zatulinem (velitelem kozáctva, jeho otec byl plukovníkem ministerstva vnitra). Ten zase už v roce 2007 v Dumě prosazoval právo Podněstří, Abcházie a Osetie na samostatnost a "ochranu Ruska". Francouzský konzervativní deník deník Le Figaro citoval Václava Klause, který na zmíněné přednášce řekl, že "udělá vše, aby zabránil ratifikaci Lisabonské smlouvy v České republice." Obě cesty prezidenta Václava Klause tedy spojují dvě závažné skutečnosti: muži, kteří ho zvou, jsou obchodně napojeni na Rusko a jsou proti silné a sjednocující se Evropě. Ta je zase trnem v oku právě Rusku. Jednotná Evropa by totiž byla hůře vydíratelná. Spoluautor Jan Urban (převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce) Autor je novinář a spisovatel