Ujel mi vlak, chtěl jsem vrátit jízdenku

Pátek, 3. říjen 2008 - Ze života - trvalý odkaz

Pátek odpoledne, chystám se domů, smůla se mi lepí na paty. Každý den není sice posvícení, ale tohle se mi ještě nestalo.

Je pátek, co jsem chtěl jsem si oběhal, našel spoje domů, zabalil se. Je 13:42, autobus v 14:00 nestíhám, vlak 14:11 bych mohl, nejdéle v 14:00 jsem v Praze na hlavním nádraží. Jdu na bus, a vidím jak jeden odjíždí, další mi jede za 5minut. Autobusy jezdí přesně, přesedám na metro, kde potkávám starého známého s přítelkyní, prochodíme pár slov, vystupuji na hlavním nádraží, potřebuji si koupit jízdenku. Mám asi 10minut do odjezdu vlaku. Všude dlouhé fronty, stavím se k jednomu okénku a sleduji jak běží minuty. Vedlejší přepážka, kde byla taktéž dlouhá fronta zavřela. Je 14:11, vlak mi má právě odjíždět, konečně jsem na řadě. Sprintuji s jízdenkou k nástupišti, kde se právě rozjel vlak. Kdyby se ta ženská předemnou zdlouhavě nevyptávala, stihl bych to. Ale kdyby není a tak se nedá nic dělat.

Fronty na hlavním nádraží, Zdroj:

Mohl bych stihnout autobus v 15:00, tak jdu vrátit jízdenku, čekat 2 hodiny na další vlak se mi nechce. Na informacích mi řekli, že musím na pokladnu. K jedné jsem šel, zázrakem asi po 7minutách byla řada na mne. "No, to musíte vedle, kde dělají průkazky." Tak to mne dostalo. Resignuji, čekat další půl hodinu ve frontě opravdu nechci a autobus bych pak třeba také nestihl. Vracím se tedy na kolej, na netu si něco za hodinu, která mi zbyde, přečtu. Inu České dráhy. Jízdenku si domů přes internet koupit nemohu, protože to holt Náchod, nevím proč, nenajde. Vlakem jezdím rád, je to pohodlnější nežli autobus, ale na úroveň západních zemí, kde si jízdenku lze koupit v automatu se asi jen tak nedostaneme.