Prů­běh vý­bě­ro­vé­ho ří­ze­ní na ve­dou­cí po­zi­ci

Při hle­dá­ní prá­ce je vždy nej­ví­ce obá­va­ný po­ho­vor. Měl jsem ny­ní mož­nost se po­dí­vat na ce­lý pro­ces ze stra­ny za­měst­na­va­te­le. Člá­nek ob­sa­hu­je ta­ko­vý ma­lý po­hled do zá­ku­li­sí vý­bě­ro­vé­ho ří­ze­ní, kte­ré­ho jsem se účast­nil ja­ko po­zo­ro­va­tel. Hle­dá­me no­vé­ho ve­dou­cí­ho ka­ted­ry ja­zy­ko­vé pří­pra­vy.

Žá­dosti o prá­ci

Už jsem psal, jak jsem si hle­dal prá­ci; ny­ní jsem v rám­ci mi­mo­škol­ních ak­ti­vit ja­ko člen aka­de­mic­ké­ho se­ná­tu byl pří­to­men na vý­bě­ro­vém ří­ze­ní. Po­hled z dru­he stra­ny je hod­ně za­jí­ma­vý a pře­de­vším mi po­sky­tl cen­né in­for­ma­ce o tom, na ja­ké otáz­ky je dob­ré si při­pra­vit od­po­věď. Osob­ně mne mi­mo ji­né pře­kva­pi­la kva­li­ta ode­vzda­nych při­hlá­šek. V po­ža­dav­cích – in­ze­rát byl zve­řej­něn na in­ter­ne­tu a v no­vi­nách – by­la kro­mě ži­vo­to­pi­su ta­ké před­sta­va o kon­cep­ci. Ta však, ne­vím proč, ne­by­la vždy při­lo­že­na. Od­tud pak ply­nu­la i in­for­mo­va­nost jed­not­li­vých ucha­ze­čů o na­ší fa­kul­tě – jen při­po­me­nu, že stu­du­ji FSV UK. Ve­li­ce bych rád vi­děl po­do­bu ode­vzda­ných žá­dos­tí o prá­ci, kdy ješ­tě svě­tu ne­vlád­li po­čí­ta­če. Ne­mám s uží­vá­ním po­čí­ta­če pro­blémy, na­o­pak pa­t­řím me­zi zku­še­něj­ší uži­va­te­le a ne­mám pro­blém si od­po­vě­di na­jít. Ne­jed­nak je to­mu i při for­má­to­vá­ní ži­vo­to­pi­su či prů­vod­ní­ho do­pi­su. Jestli­že ně­kdo žá­dá o prá­ci, tak bych oče­ká­val, že si s tím ucha­zeč dá prá­ci. Na­víc sta­čí pou­ze jed­nou, ne­boť for­má­to­vá­ní mů­že po­u­žít i příš­tě. Pojď­me se ale ny­ní vě­no­vat sa­mot­né­mu vý­bě­ro­vé­mu ří­ze­ní, o po­do­bě do­ku­men­tů se ro­ze­pí­ši ně­kdy jin­dy. Zkrát­ka oče­ká­val jsem vyš­ší prů­měr­nou úro­veň, ale ne­mo­hu říct, že by to by­lo vy­lo­že­ně špat­né.

Po­ho­vor s ucha­ze­či

Nej­za­jí­ma­věj­ší a nej­dů­le­ži­těj­ší část pro­ce­su při­jí­má­ní no­vé­ho kan­di­dá­ta. Ne­vím, pod­le če­ho by­lo sta­no­ve­no po­řa­dí, ne­na­šel jsem v tom ně­ja­ké pra­vi­dlo. Kaž­dý ucha­zeč byl in­for­mo­ván, kdy se má do­sta­vit. Po­stup­ně jsme si je zva­li a klad­li jim otáz­ky. Ja­ko zá­stup­ce se­ná­tu jsem mohl ta­ké po­klá­dat otáz­ky. Mo­je otáz­ka by­la na kaž­dé­ho kan­di­dá­ta stej­ná, tý­ka­la se ak­tu­ál­ní­ho pro­blé­mu – ja­zy­ků. Ne­ní to si­ce zá­le­ži­tost pou­ze ve­dou­cí­ho ka­ted­ry ja­zy­ko­vé pří­pra­vy, ovšem sta­rá se o lek­to­ry a měl by mít před­sta­vu, jak by to mě­lo fun­go­vat. Ucha­zeč byl vždy vy­zván, aby se nám pou­ze struč­ně před­sta­vil, krát­ce např. do­pl­nil svo­ji kon­cep­ci – či aby nám ře­kl svo­ji před­sta­vu, po­kud kon­cep­ce ne­by­la při­lo­že­na. Po­kud ucha­zeč ode­vzdal kva­lit­ní ži­vo­to­pis a prů­vod­ní do­pis, by­lo na co se ptát, což by­lo dob­ré. Bo­hu­žel se ně­kte­ří kan­di­dá­ti ne­moh­li do­sta­vit. By­la to ur­či­tě ško­da; otá­zek na kan­di­dá­ty se vždy na­šly a bo­hu­žel bez osob­ní­ho se­tká­ní jsme se jich ne­mě­li jak ze­ptat.

Ko­ho do­po­ru­čit?

Me­zi po­ho­vo­ry, jsme vždy pro­ho­di­li ně­ko­lik vět, co nás za­u­ja­lo od da­ném kan­di­dá­to­vi a když by­lo tro­chu ví­ce ča­su, tak jsme da­né­ho ucha­ze­če i tro­chu pro­dis­ku­to­va­li. Zá­ve­če­ná dis­ku­ze se ná­sled­ně za­mě­ři­la na ně­ko­lik těch nej­vhod­něj­ších kan­di­dá­tů. Po­té kaž­dý člen ko­mi­se – te­dy až na mne, já jsem byl pou­ze ja­ko po­zo­ro­va­tel – do­stal hla­so­va­cí lís­tek a ná­sle­do­va­la taj­ná vol­ba. po­řa­dí by­lo ve­li­ce těs­né, mě­li jsme ně­ko­lik oprav­du ve­li­ce vhod­ných kan­di­dá­tů. Zá­vě­rem je ovšem do­ku­ment, kde dě­ka­no­vi do­po­ru­ču­je­me pou­ze jed­no jmé­no. Shod­li jsme se ovšem na tom, že dě­ka­no­vi ovšem před­lo­ží­me ta­ké to, co nás za­u­ja­lo na dal­ších kan­di­dá­tech, ne­boť by by­li ur­či­tě na­ší fa­kul­tě ur­či­tě ví­tá­ni. Jak jsem byl z prv­ní­ho po­hle­du na ode­vzda­né při­hláš­ky tro­chu za­ra­žen, osob­ní po­ho­vo­ry mne po­tě­ši­ly a na­ko­nec ne­by­lo vů­bec leh­ké zvo­li­to to­ho nej­vhod­něj­ší­ho. Jsem tak tro­chu rád, že jsem ne­mu­sel hla­so­vat.

Pra­xe a vzdě­lá­ní

Vzhle­dem k to­mu, že bych se jed­nou rád o mís­to, kde bych ří­dil li­di, v bu­douc­nu uchá­zel, zjis­til jsem, že je dob­ré mít před­cho­zí pra­xi, ovšem kde ji zís­kat? Vhod­ný způ­sob je přes vlast­ní pod­ni­ká­ní, ne­bo po­vý­še­ním v prá­ci. Vzdě­lá­ní je ta­ké dů­le­ži­té, stej­ně tak pra­xe v obo­ru. Sa­mor­žejmě, že spl­ně­ní na­pros­to všech po­ža­dav­ků z vás udě­la­lo ide­ál­ní­ho ka­na­di­dá­ta, na je­jich spl­ně­ní je však po­tře­ba spous­ta ener­gie a pře­de­vším ča­su.

A co bych do­po­ru­čil po té­to zku­še­nos­ti? Vě­nuj­te pří­pra­vě ví­ce ča­su, při­prav­te si pře­de­vším to, co se po vás chce a při­prav­te si ně­co bliž­ší­ho o pra­xi, kte­rá se k mís­tu, o kte­ré se uchá­zí­te, vá­že.