Výstava fotografií „Za okny fantazie“ od Romana Ungera

Pátek, 5. březen 2010 - Zajímavosti - trvalý odkaz

Dnešní druhá vernisáž, které jsem se zúčastnil. Kromě fotografií zde měla své slovo také skupina „6 na chodníku“, která večer hudebně provázela a přinesla návštěvníkům ještě větší kulturní zážitek z celého večera. Roman Unger fotí převážně ženy a v tomto duchu se nesou také jeho fotografie.

„Za okny fantazie“ – výstava fotografií

Vernisáž této fotovýstavy Romana Ungera, který je členem náchodského fotoklubu, začala v 18 hodin, tedy hodinu po začátku výstavy „Barvy nahoty“, kterou tento fotograf uváděl, neboť jeho fotografie žen byly předlohou pro vystavené malby od Lenky Bindrové. Vše tedy probíhalo trochu ve shonu. Galerie SLAVIE, kde je výstava umístěna, je ve sklepě restaurace Slavie a jedná se o nevelkou místnost. O to více tam bylo dneska narváno, lidé stáli i na schodech vedoucích do místnosti.

Autor sám představil sebe i celou výstavu, která se váže k jeho fotografickému dílu. On sám byl vždy fascinován ženami a krásou jejich těla, proto se také jeho tvorba soustředí právě na ženský akt. Cesta k němu byla dlouhá, fotografií se Roman věnuje již od dětství. Postupně získával zkušenosti a dnes pracuje téměř výhradně s digitální fotografií, která dle jeho slov nabízí neomezené možnosti fotografům v jejich kreativitě. Klasický ženský akt začal Roman dále rozvíjet kolážemi a s nástupem digitální techniky jeho experimentování šlo ještě dále – kombinování několika fotografií do jedné, barevné úpravy, retuše atd.

Proč zrovna „Za okny fantazie“? Okno je magické. Dříve, když byl autor malý, tak okno bylo důležitým komunikačním prostředkem – z okna jsme vyhlíželi své kamarády, lásky, ale také jsem do něj na své přátele volali. V jiných chvílích jsme se rozhlíželi, zda právě za tím oknem někdo nečeká, nevidí nás. Za oknem se děje spousta věcí a je na naší fantazii, co vše si za záclonou představíme. K oknu má autor také jeden příběh z doby, kdy byl náctiletý, bude to jen přibližná citace: „Jednou jsem jel takhle v dobách minulého režimu autobusem. To víte, počasí nic moc, asi jako dnes (pozn. venku zima, sněží), byl večer a v autobuse jsem si neměl kam sednout. Tak jsem se díval z okna. Jeli jsme lesem, plání, vesnicemi, a potom v jedné zatáčce v jednom domečku jsem viděl oknem do jednoho pokoje. Stála tam dívka a převlékala si tričko. Zvedla ruce a v okamžiku, kdy tričko mělo přejít přes její hruď, autobus domek minul a já jsem tak nic neviděl. No to víte, frustrace pubertálního mladíka z takovéto události byla obrovská.“

6 Na Chodníku – Šansonové seskupení

Hudební vložku v podobě asi půl hodinového vystoupení mělo hudební šansonové seskupení 6 Na Chodníku. Svou hudbou a texty vypráví určité příběhy, které také vždy pěkně uvedou. Ačkoli se jedná o Náchoďáky, musím se přiznat, že jsem je dnes slyšel poprvé a bylo to moc pěkné a k fotografiím se to náladově více než hodilo.

Jak tedy vidíme, okno může přinášet mnoho zajímavých pohledů z obou stran. Když jsem se podíval na fotografie kolem sebe, hodně z nich foceny přímo v okně, či jsou koláže, kde je okno důležitým prvkem. Bohužel jsem však přes plnou místnost neměl možnost vidět všechny fotografie a důkladně si je prohlédnout, proto se sem určitě brzy vrátím. Během výstavy jsem si dělal poznámky do mobilu, ale nevím proč jsem pak o celkem dlouhý text přišel, neuložil se.

Roman Unger

Krátce ještě pár slov o autorovi výstavy, více o něm naleznete na jeho webových stránkách. Jak jsem již řekl, autor se fotografii věnuje od dětství a je to především samouk, ačkoliv se fotografií několik let živil. Kromě zmiňovaného zaměření na portrét a ženský akt, občas nafotí i nějakou tu reportáž. Protože ve svých dílech často používá právě nahé ženy a její krásu, objeví se tu a tam kritika jeho díla a občas i cenzura. Nahota pobuřuje, ovšem dnes všude zobrazené násilí a zlo ne. To autor sám nechápe a proto vždy upozorňuje, že jeho cílem není vyvolat zlobu či pobouření, ale zamyšlení na tím, kým jsme a kam míříme.