Blog o ekonomice, financích, podnikání na internetu a dalším.
Julínkovné, jak regulační poplatky ve zdravotnictví nazývá ČSSD se nejspíše brzo dočkají zrušení. Návrh prošel sněmovnou, nyní jde do senátu
A je to tady. Socani dosáhli svého a zrušili poplatky u lékařů. Nejprve chtěli přesunout peníze z rozpočtů krajů, nyní však zrušení regulačních poplatků ve zdravotnictví dosáhli v celostátní politice. ODS po svém kongresu změkla, umí ještě méně komunikovat a doplácí na svou neschopnost dohodnout jasné podmínky v rámci koalice. Ministr Julínek byl za dlouhou dobu ministrem, který se s problematickým zdravotnictvím rozhodl něco udělat. Jeho poplatky splnili svůj cíl, vyhnali z čekáren simulanty a ti, kdo potřebují opravdu pomoci se péče dočkají rychleji. Je to nový systém a každá novinka má mouchy, své dírky a také svůj psychologický efekt. Vláda naprosto nevysvětlila systém poplatků, co se s vybranými 30 Kč děje, proč se u lékaře platí. A na to také doplatila. Lidem se to nelíbí a když neví proč platí, tak se bouří a vládě to jasně ukázali – jak je navedl Paroupek v krajských volbách 2008. Ukažte vládě, že se vám poplatky nelíbí, udělejte referendum o poplatcích. Volíte sice krajská zastupitelstva, ty mají jinou práci, jiné pravomoci a také se o vás starají jiným způsobem ale tak proč ne. Peníze půjdou opět na simulanty a nepůjdou do rozvoje infrastruktury, dopravy, školství apod., půjdou na placení poplatků, takže přímo pojišťovnám. Socanský systém, kdy stát nemá z čeho, ale rozdává, protože je to populistické, ovšem nemyslí na další generace, kteří holt ty dluhy nějak budou muset zaplatit. [pokračování ..., celkem 225 slov.]President Václav Klaus ukončil 11. listopadu návštěvu Irska, kde se setkal s jejími představiteli, ale také s, po celé Evropě známou osobou, Declanem Ganleyem. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat a nejen v Irsku, ale také u nás se vyrojila opět spousta negativní kritiky mířená proti našemu politikovi Václavu Klausovi.
Nejprve pár slov k Irovi jménem Declan Ganley. Nedávno jsem v deníku E15 četl rozhovor s touto vůdčí osobností irských odpůrců Lisabonské smlouvy. To, že odmítá Lisabonskou smlouvu ovšem neznamená nic o tom, že by nechtěl silnou Evropskou unii. Ba naopak. Je totiž také velkým podnikatelem na poli mediálních služeb a poskytování širokopásmového internetu v Evropě. Jednotný trh a jednotná pravidla v rámci EU by tak jako podnikání jen a jen prospěly. Ganley však, stejně jako já, odmítá přebujelou byrokracii, nesvobodu a vydávání dalších omezení a regulací. Dalším problémem jsou lidé, kteří o EU rozhodují a daná pravidla vytvářejí – Lisabonská smlouva přenáší velká práva na centralizovaný Brusel a menší státy tak naprosto ztratí svou autonomii a o jejich osudech a osudech jejich občanu bude rozhodovat kdesi v dáli kdosi v Bruselu. [pokračování ..., celkem 519 slov.]Letošní volby prezidenta v USA se od těch minulých v několika věcech lišily. Největší novinkou byla kandidatura Baracka Obamy, osoby se snědou pletí. Proti tomuto nezkušenému mladému demokratovi se postavil zkušený republikán McCain.
Volby jsem sledoval stejně jako mnoha dalších. Americký president je často označován jako nejmocnější můž světa, s čímž někdo nemusí souhlasit, ale o tom, že postava na tomto postu má obrovský vliv na vývoj světa se popřít nedá. Abych věděl, kdo by pro mne byl sympatičtější kandidát, bylo samozřejmě nutné prohlédnout si jejich volební program a podívat se samořejmě na něj tak, zda se vůbec dá zrealizovat a nejedná se populistické sliby, jako to u nás činí ČSSD. Politika v USA je od našeho rozdělení politické scény na pravici a levici jiná a nedá se srovnat tam jsou demokraté a republikáni.Osobně jsem fandil Johnu McCainovi. Proč? Je to zkušený politik, jeho postoj k energetice a ekonomii mi je mnohem bližší než zvyšování daní bohatých a nevýstavba jaderných elektráren, jak to hlásá Barack Obama. McCain je republikán jako Bush, což ho znevýhodňuje, neboť s Bushem si američané nyní spojují nepopulární války v Íráku a Afghanistánu. Dalším současným problémem je americká finanční hypoteční krize, kterou chce Obama řešit, nikde ale neřekl jak. Jsem velice zvědav, za jak dlouho nastane vystřízlivění z povolební vítězné euforie.
[pokračování ..., celkem 270 slov.]